Ochrana fondů skladování dokumentů

Ochrana fondů – skladování dokumentů

Definice a legislativa

Pojem ochrana knihovního fondu definujeme jako soubor dílčích úkolů, technologií, postupů a strategií zaměřených na uchování knihovních sbírek – na minimalizaci jejich chemického a fyzikálního poškozování a rozpadu a na prevenci ztráty jejich informačního obsahu.

Pravidla ochrany a konzervace knižních fondů zpracovala v roce 1979 IFLA. Tyto zásady jsou dostupné v brožuře Zásady ochrany a konzervace knihovních materiálů, vydané Státní knihovnou ČSR 1988.

Ochrana fondu je stanovena také § 18 tzv. knihovnického zákona (Sb. 257/2001), kde se uvádí, že provozovatel knihovny je povinen zajistit:

a) umístění knihovního fondu v podmínkách vhodných pro poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb,
b) ochranu knihovního fondu před odcizením a poškozením, zejména ochránit jej před nepříznivými vlivy prostředí,
c) restaurování knihovních dokumentů, popř jejich převedení na jiný druh nosiče, je-li to třeba k jejich trvalému uchování

Další legislativa týkající se ochrany fondů:

• Památkový zákon - Zákon České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.
• Sbírkový zákon - Zákon č. 122/2000 Sb. O Ochraně sbírek muzejní povahy) ukládá vlastníku sbírky její ochranu proti různým druhům ohrožení.
• Vyhláška Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb.o zápisu souboru předmětů do Centrální evidence sbírek.
• Usnesení vlády ČR ze dne 7. července 2004 č. 679 o Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010
• Usnesení vlády ČR č. 285/1996 k systému ochrany movitého kulturního dědictví v České republice na léta 2003 – 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví).
• Usnesení vlády ČR č. 87/2003 o Koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice

Degradace fondu

K degradaci dokumentů dochází od doby jejich vzniku. Podíl na tom mají jak vnější tak vnitřní faktory. Důležité je proto vytvořit vhodné skladovací podmínky a tak zabránit negativním vlivům z okolí, kterými jsou zejména:

• Biologické faktory – jedná se především o mikroskopické plísně a houby, dále o hmyz a hlodavce. Napadení lze zabránit vytvořením vhodných skladovacích podmínek (optimální teplotou a vlhkostí), mechanickým očišťováním; v případě plísní pak chemickými a fyzikálními ošetřeními, v případě hlodavců a hmyzu také mechanickými lapacími pastmi
• Fyzikální faktory – vnější příčiny, které mohou urychlit stav procesu rozkladu dokumentů. Patří mezi ně teplota vzduchu (nízká, vysoká teplota nebo její kolísání), proudění vzduchu, světlo (intenzita osvětlení), přírodní katastrofy (voda nebo oheň) nebo mechanická poškození
• Chemické faktory – látky v ovzduší, prach, chemické přípravky