Rodina

můžeme na ní pohlížet z hlediska různých vývojových stádií
sociální skupina, která vznikne kontaktem dvou lidí a jejich následnou reprodukcí

Definice rodiny:

Langmeier, Kňourková - rodina je institucionalizovaná bio-(psycho)-sociální skupina vytvořena přinejmenším ze dvou členů odlišného pohlaví, mezi nimiž neexistují pokrevní pouta, a z jejich dětí
Jiří Odehnal - rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory a seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu i praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu sociálně žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoje k personálnímu okolí, k sobě samému i ke společnosti obecně.

nejuniverzálnější socializační činitel = nedá se jí uniknout, vždy na nás rodina nějak působí (třeba i tím, že nás zavrhne a dá do ústavu, pořád pozorujeme ostatní rodiny a formujeme se podle toho – např.: takovou rodinu bych nikdy nechtěl …)
rodina je důležitým činitelem pro přijetí pohlavní identity (observací, imitací, pohled na oba póly pohlaví)
rodina = tréninkové prostředí → co se naučí si taky vyzkouší a nové zkouší v relativně dobrém prostředí (1-3 roky; pak až 6let, ale připojují se k tomu vrstevníci)
rodina jako regulátor chování; chování by ,měla regulovat jen rodina, dítě by mělo do společnosti vstoupit už vychováno (s interiorizovanými sociálními normami) → často rodiny neregulují nežádoucí chování, nebo dítě neregulují vůbec, nebo už sami rodiče nebyli regulováni svou rodinou a ta propast se prohlubuje, protože nemají co předat svým dětem
rodina zásadně rozhoduje o tom, jaký vztah dítě bude mít k celé společnosti, ke každému jednotlivci a především k sobě samému

Obsah

v současné době je to předmětem diskuse vzhledem k novým alternativám rodiny (homosexuální, nesezdané páry,…)
v této době se setřely důvody, proč by reprodukci měla zajišťovat rodina → dítě už dnes dokáže uživit jedna osoba, protože jsme v blahobytu; reprodukce už pro nás není hodnotou jako tomu bývalo; dnešní doba blahobytu je zaměřena egocentricky místo dítěcentricky
všichni členové rodiny chtějí uplatnit princip „všichni stejně“ (stejně peněz, stejně volného času,…), ale to nejde zajistit, maximálně se může uplatnit nějaký demokratický princip
lidé z chudších oblastí mají zájem na tom, aby prosperovala jejich příští generace (posunuji vývojově dopředu jejich příští generaci); ve společnostech, kde nepociťují ohrožení, se tyto charakteristiky neobjevují a všichni chtějí všechno
v době krizí je rodina spojitější a soudržnější než když jsou jejich potřeby saturovány
v současnosti už není reprodukce vázána na soužití dvou jedinců (díky blahobytu, pokroku medicíny, ženy se často rozhodují nemít otce)

tato funkce je ještě více ovlivněná společností, společnost intervenuje v materiální rovině do rodiny
nyní to vede i ke degeneraci rodiny, spoléhají na to, že stát se o ně postará
lidé často čekají pomoc, i když by ještě zvládli si pomoci sami
dokud rodina fungovala tak, že vzájemná provázanost rodiny zajišťovala jejich přežití, byla rodina soudržnější
toto už je minulost → materiální funkce už se ztrácí, jedinci jsou ekonomicky nezávislí a rodina je tím křehčí

je to nezastupitelná funkce, ale řada rodin nefunguje tak, jak by měla → v těchto případech vstupuje do role náš systém a intervenuje
problematika nefunkčnosti rodin je jištěna společensky
systém se i snaží reparovat zákroky rodiny (kde nefunguje rodina nastupuje systém, už předškolní instituce zajišťují zubaře, doktora, logopeda,…)
3 vlivy výchovy: rodina, systém/instituce (u nás vysoce propracovaný), ulice/společnost

po 2SV se pod vlivem ruské filosofie předpokládalo, že se rodina přežije, že má buržoazní charakter a že pak bude důležitější kolektiv a jeho vliv
rodina je nezastupitelná v oblasti emocionálního vývoje, nedá se ničím nahradit (nejde jen o vývoj dítěte v ní, ale i vliv dítěte na dospělé)
je to emocionální území, které přináší pocity uvolnění, nic se tam nepředstírá, funguje tam „odpuštění bez odčinění“ (Matějček), přijímá druhého takového, jaký je.