Předmětová hesla jsou nedílnou součástí věcného pořádání informací a jsou spojena s předmětovými katalogy. Patří k prekoordinovaným předmětovým selekčním jazykům, což znamená, že všechna témata dokumentů nebo dotazů jsou vyjádřena množinou slov přirozeného jazyka, která vytváří syntaktický celek. Každý člen hesla má pevně stanovené místo a posloupnost těchto členů je dána povahou složeného tématu dokumentu. Použití předmětových hesel předpokládá vyřešení logických, lingvistických a sémantických otázek (např. rododruhové vztahy, synonymie, homonymie atd.) prostřednictvím propracovaného systému vylučovacích a přidružovacích odkazů a vysvětlivek. To vyžaduje existenci normativního hesláře jako řízeného slovníku. [1] Nejznámější řízený slovník, který předmětová hesla spravuje je systém Library of Congress Subject Headings (LCSH). [2] V České republice se předmětovými hesly zabývá Předmětová hesla Národní knihovny ČR (PHNK), která jsou tvořena právě podle pravidel Kongresové knihovny.

Real-Time Control Systems Library.

Definice

TDKIV definuje předmětové heslo jako „ jednoslovný nebo víceslovný formálně upravený výraz používaný pro vyjádření obsahu, popř. i formy dokumentu. Předmětové heslo může být jednočlenné, skládající se z jednoho prvku, nebo vícečlenné, skládající se z více prvků (tzv. řetězec předmětového hesla). První prvek v pořadí se nazývá heslo (vstupní prvek), následující prvek je označován jako podheslo, které specifikuje význam hesla. Heslo i podhesla mohou být specifikována doplňkem, který se uvádí v závorce. Podle obsahové charakteristiky se rozlišují hesla a podhesla tematická, geografická, historická, chronologická, korporativní, názvová, personální a formální.“[3]

Aplikace

Předmětové heslo se skládá z jednoho nebo více prvků - hesla a podhesla, která se navzájem oddělují pomlčkou s mezerou. Heslo i podhesla mohou být upřesněna doplňkem. Ten se u hesla uvádí v kulatých závorkách.

Příklad: Cukrovka (řepa)

První slovo hesla se píše na začátku s velkým písmenem a podstatná jména se většinou uvádějí v 1. pádě množného čísla.

Příklad: Automobily – konstrukce – učebnice[4]

Jednotlivé části předmětového hesla

Heslo je první prvek předmětového hesla. Je vyjádřením nejvýznamnějšího pojmu charakterizujícího dokument po obsahové stránce. Stejným heslem jsou označeny i další dokumenty, které jsou po obsahové stránce obdobné, řeší stejný problém.

Podheslo zpřesňuje heslo po obsahové stránce, případně i po formální stránce. Staví heslo do určitých vztahů k dalším pojmům. Pokud je v předmětovém hesle použito více podhesel, jsou dávána do pořadí, která odpovídají logickému sledu jednotlivých prvků předmětového hesla. Podhesel se používá tolik, kolik je jich potřeba k co nejpřesnějšímu vyjádření obsahové charakteristiky dokumentu.

Předmětový heslář je abecedně uspořádaný seznam jednotlivých prvků, tedy lexikálních jednotek, ze kterých se skládají jednotlivá předmětová hesla v daném konkrétním katalogu. Pomáhá při odstraňování synonymie, také subjektivního přístupu k tvorbě hesel nebo uživatelských dotazů a zajišťuje jednotnost při jejich zpracování. Jednotlivé vybrané lexikální jednotky, hesla, které vytvářejí selekční obraz dokumentu na základě obsahové analýzy, jsou součástí předmětových heslářů, nebo také řízených slovníků, tezaurů a to podle typu použitého předmětového selekčního jazyka.[5]

Tvorba předmětového hesla

Tvorba předmětového hesla se provádí na základě obsahové analýzy konkrétního dokumentu a to induktivní metodou, tedy „zdola“ a za použití souboru věcných autorit. Při tvorbě nelze vycházet jen z názvu dokumentu. Volí se vždy nejužší, nejpodrobnější pojem. Při vytváření předmětového hesla se dává přednost vyjádření obsahu dokumentu podstatným jménem, případně spojením dvou podstatných jmen či pomocí podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno se uvádí vždy v 1. pádě množného čísla. Dříve se u víceslovného předmětového hesla používala inverze, tzv. priorita substantiva, což znamenalo, že první v předmětovém hesle bylo vždy podstatné jméno. Dnes se tento způsob při tvorbě hesla již nepoužívá, protože v elektronickém prostředí dnešních katalogů ztrácí význam. K výhodám systému tvorby předmětových hesel patří podrobné vyjádření obsahu dokumentu, maximální informační hodnota celého předmětového hesla a tím také odpovídající informační služby pro uživatele. K nevýhodám, které se objevily až v elektronickém prostředí, patří rozklad víceslovných hesel nebo délka celého předmětového řetězce – mnohdy se nezobrazuje na jednom řádku, konce se ztrácejí nebo se objevují na druhém řádku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. 2. vyd. Praha: ÚVTEI, 1984. 251 s
  2. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Soubor věcných autorit a jeho funkce v elektronickém prostředí. In: Sborník ze semináře CASLIN 2001 [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné z: http://klement.nkp.cz/Caslin/caslin01/sbornik/autority-vec.htm.
  3. ↑ Balíková, Marie. předmětové heslo. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-07-12]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001615&local_base=KTD.
  4. ↑ PÍŠKOVÁ, Milada. Věcná katalogizace. NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA. Institucionální digitální repozitář: Studijní knihovna pro výzkum vývoje NTK [online]. 2012 [cit. 2015-07-12]. Dostupné z: http://repozitar.techlib.cz/record/558/files/idr-558_1.pdf
  5. ↑ Předmětové heslo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A9_heslo

Literatura

Související články

Klíčová slova

předmětové heslo, heslo, předmětové katalogy, věcné pořádání informací, selekční jazyky

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Předmětové_heslo&oldid=32682“