Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti
Verze z 27. 3. 2016, 19:05, kterou vytvořil Klara.Brousilova (diskuse | příspěvky)
Obsah
- 1 FREUDOVA TEORIE PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE
- 2 FREUDOVÁ ANNA
- 3 ERIKSONOVA TEORIE OSMI VĚKŮ ČLOVĚKA
- 3.1 1. základní důvěra X základní nedůvěra (narození – 1. Rok)
- 3.2 2. autonomie X stud a pochyby (1-3 rok)
- 3.3 3. iniciativa X vina (3-5 rok)
- 3.4 4. snaživost X méněcennost (6-12 rok)
- 3.5 5. identita X zmatení (konfuze) rolí (12-20 rok)
- 3.6 6. intimita X osamělost (20-30 rok)
- 3.7 7. generativita X stagnace (30-60 rok)
- 3.8 8. integrita „já“ X zoufalství (60 – smrt)
- 4 RENÉ SPITZ
- 5 MARGARET MAHLEROVÁ
- 6 KAREN HORNEY
- 7 JOHN BOWLBY
- 8 MARY AINSWORTHOVÁ
- 9 ZDROJE
FREUDOVA TEORIE PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE
- autorem Sigmund Freud
- starší a přísný otec, láskyplná matka, trpěl nočními děsy, enurézou a halucinacemi
- Příbor na Moravě, žil ve Vídni, studoval v Paříži a ke sklonku života do Londýna
Hlavní body Freudovy teorie:
- Fyziologický determinismus
- duševní energie sexuální povahu: tato energie má název LIBIDO
- nevědomí - osobnost k ledovci
Struktura osobnosti
- ID
- princip slasti, iracionální
- temná a nepřístupná část naší osobnosti, chaos a kotel plný kypících vznětů
- domáhá okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb, ve svém usilování se nijak nestará o potřeby druhých lidí
- uspokojení prostř. primárního procesu = snům podobné směšování reality a fantazie, u dospělých noční snění
- EGO
- princip reality, racionální
- na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky, do předvědomí události a osobní zážitky, které pak vybavit
- sekundární proces = na realitě, směřuje k dosažení opravdového uspokojení potřeby - pomocí testování reality
- SUPEREGO
- princip dokonalosti
- jedincem zvnitřněná omezení a zákazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro něj významnými dospělými
- vědomá i nevědomá část
- moralizující síla v osobnosti, netouží dosáhnout slasti
- kolem 3 roku, u některých lidí ne plně (necítí vinu i po mravních přestupcích, i antisociálně či zločinně založení)
- silné superego = perfekcionismus
STÁDIA VÝVOJE
(podle toho, co nám přináší slast):
ORÁLNÍ STADIUM (1 ROK)
- hlavním zdrojem libosti a uspokojení (pudové) stimulace orální oblasti
- dvě fáze
- fáze orální závislosti - sání z prsu, cucání palce, hraček
- fáze orálně agresivní – prořezáváním zubů a kousáním (souvisí s Thanatos)
- frustrace - odstavení dítěte od prsu = míra uspokojení pak následně vliv na vlastnosti osobnosti:
- při dobrém uspokojení: optimismus, lehkověrnost, manipulativnost
- při nedostatečném uspokojení: podezíravost, pesimismus nebo závistivost
- fixace na toto stádium = ústa jako primární erotogenní zóna – v sexu, v orientaci na jídlo, kouření, nové poznatky („hltáme je“), být přehnaně zahrnováni péčí, pozorností, přijímání, srdečný vztah k dětem, mateřství, přírodě
ANÁLNÍ STADIUM (2-3 ROK)
- zdroj uspokojení na anus - zadržování a vypuzování exkrementů
- frustrace = odmítnutí exkrementů rodiči (exkrement jako dárek pro rodiče), výchova k udržování tělesné čistoty
- fixace: nadměrné důrazy na čistotu -> pořádkumilovnost, šetrnost, tvrdohlavost, spořivost, hromadění majetku a peněz, lakota, sklony ke sběratelství, perfekcionismu X shovívavost -> nepořádnost, plýtvání, uvolněnost
- rozhodování, zda se dítě pokaká (nečekaně) či vykaká (kontrolovaně) = první zdroj rozhodování dítěte
FALICKÉ STADIUM (3-6 ROK)
- místo uspokojení na oblast genitálu (chlapci penis jako majetek, dívky závist)
- Oidipovský komplex = láska chlapce k matce – přání tělesného kontaktu, zvědavost na nahé tělo, nevědomé incestní přání, otec rival, strach z potrestání (i kastrační úzkost) k potlačení sexuálních přání a k identifikaci s otcem (agresor) -> uvědomění, když bude stejný jako otec, tak matku zaujme
- klíčový počátek vývoje superega, rozvoj a ukotvování ega, rozvoj svědomí
- důležití oba rodiče -> rozdíly mezi M a Ž; vlastní prostor (prohlížet se), masturbace (k omezení samo, nesmí rodiči)
- fixace - preference a zvýšená závislost syna na matce nebo dcery na otci
LATENTNÍ STADIUM (6-12 LET)
- pozornost dítěte a pudovost potlačeno školními povinnostmi
- rádo pečuje o mladší děti (i kluci), období stability, emoční a sexuální přání ustupují do pozadí
OBDOBÍ GENITÁLNÍ (12-16 LET)
- extrafamiliární (mimorodinné) opakování falického stadia (platonická láska k učitelce, trenérovi,…)
- fixace = biologicky a psychosociálně zralá osobnost, která: plně vyřešila svůj oidipovský komplex; propracovala pregenitální ambivalenci; a na rozdíl od falického charakteru přikládá objektu a jeho uspokojení stejnou váhu jako uspokojení vlastnímu
FREUDOVÁ ANNA
- navázala na otce – uplatnila psychoanalytickou terapii u dětí
- budovala vztah s dítětem – svou pozornost zaměřila na matku (oproti Freuda, ten považoval za hlavního otce)
- mateřská figura klíčová – odloučení dítěte od matky v nemocnici může dítě vnímat jako trest, během nepřítomnosti rodiče si o něm vytvoří představu a pak je zklamané, když rodič dorazí (že ho nevysvobodí z nemocnice)
- kvalitní vztah s matkou důležitý pro osamostatnění se od ní
ERIKSONOVA TEORIE OSMI VĚKŮ ČLOVĚKA
- liší se od Freuda
- velký akcent klade na vliv společnosti
- člověk se vyvíjí a mění v celém průběhu života (nikoli jen do 15 let)
- 8 stadií (před svou smrtí koncipoval deváté), kde kritériem není pud a to, odkud bere uspokojení, ale je to vyřešení psychosociálního konfliktu – jestliže se to povede, vyvíjí se dál a postupuje o úroveň výše, jestliže se to nepovede, taky postoupí výš, ale s nějakou zátěží, poruchou, změněnými vztahy a v dalším období třeba už nepostoupí a stagnuje
1. základní důvěra X základní nedůvěra (narození – 1. Rok)
- základní důvěra (může a umí se spolehnout, odolné vůči frustraci) – nechá matku se vzdálit = jistota vazby
- výchova: dobrá hygiena, kojení, fyzický i sociální kontakt -> jde o empatii, adekvátnost, citlivost, kvalitu mateřského vztahu
- důvěra ve svět = snižuje úzkost, čitelné okolí, rozvoj OK vlastností, chování, otevřenost vůči světu a nové zkušenosti, soc. vstřícnost, soc. adaptibilita
- základní nedůvěra - slabost důvěry (či spoléhání se) - navyklý únik do schizoidního nebo depresívního stavu
- ctnost = naděje - vlastnost, která napomáhá životu
- nedostatek k pocitu, že nemůže věřit v uspokojení svých potřeb a bude od okolí očekávat primárně ohrožení
2. autonomie X stud a pochyby (1-3 rok)
- vztah, v němž řešení jádrového konfliktu probíhá s rodiči nebo se zastupujícími osobami
- samostatná volba potvrzována rodiči jako dobrá -> cit samostatnosti a nezávislosti, schopnost sebevlády a vynakládání volního úsilí X pocity zahanbení a pochybnosti vůči sobě ve vztahu k okolí
- výchova: zvýšená potřeba citlivého přístupu ze strany rodičů (pocit autonomie), pocit bezpečí
- v souladu s Freudem (anální fáze) význam uvědomělého a již částečně ovládaného zadržování a vypuzování
- ctností = vůle, volní úsilí
3. iniciativa X vina (3-5 rok)
- osvojit si základní postoj zodpovědnosti za své činy
- iniciativa (aktivity, objevování svého těla, experimenty, plánování) jako dobrá a podporovaná
- vyrovnání s konfliktem podporuje vývoj ve směru zaměřenosti a cílevědomosti vlastního úsilí X neúspěch postoje rezignace a sebeobviňování za činy uskutečněné nebo zamýšlené
- ctností = účelnost
4. snaživost X méněcennost (6-12 rok)
- souvislost s docházkou do základní školy – příjem neosobních principů, ne ve světě představ a hry, ale - už by mělo mít cit pro účelnost - věnuje se více úkolům a rozvíjení dovedností
- ohroženo pocitem nedostatečnosti a méněcennosti, zoufá si někdy nad svou kapacitou, pokládá se za odsouzené k prostřednosti
- zvládnutí – pocit kompetence, sebedůvěry a sebeprosazení v praktické činnosti ("umím to, jsem šikovný") X neúspěch pocity vlastní nedostačivosti a méněcennosti ve srovnání s ostatními
- ctností = kompetence (mohoucnost)
5. identita X zmatení (konfuze) rolí (12-20 rok)
- vývoj vlastní identity bouřlivý - fyzický, psychický a sociální -> nároky na psychické zpracovávání
- sjednocení předchozí představy o sobě samém - sumarizuje předchozí a hledí do budoucnosti, plány s cíli
- nesoudržná, rozporná zkušenosti s tím, jak se jeví sobě a ostatním = nejednotná zmatená struktura sebevymezení - tzv. difuzní identita; silné krize identity - různé rozlady, deprese, obavy, konfuze (zmatek, chaos) rolí
- velká úloha potřeba identifikace se vzory, modely, příklady a jejich nápodoba
- ctností = věrnost své životní filozofii, svým cílům, zájmům a hodnotám
6. intimita X osamělost (20-30 rok)
- spojení vytvořené identity s identitou druhého - beze strachu, že se ve spojení vlastní identita rozpustí
- intimita, intimní vztahy navazuje a rozvíjí v období hledání identity, přes identifikaci s druhými k vlastní identitě
- opakem sklon k distancování se, tendence k izolaci - často ve chvíli, kdy se neplní všechny nároky
- ctností = láska
7. generativita X stagnace (30-60 rok)
- generativita = zájem o plození a vedení příští generace, potřeba něco vytvářet, být produktivní, pečovat, předávat
- kdo nepřínosný ve smyslu generativity -> zabývá se sám sebou nebo stagnuje
- ctností = pečování, něčím konstruktivně a reálně přispět, být prospěšný a pečovat o někoho
8. integrita „já“ X zoufalství (60 – smrt)
- integrita já - vyrovnávání se s bilancí vlastního života i s faktem smrti
- pochopení řádu věcí, o jakousi moudrost, shrnutí všech předchozích stadií - zvládnutí i hodnocení
- strach ze smrti a úzkost menší, když cítí kontinuitu vlastního života, smysluplnost, účelné a i duchovně a společensky užitečné prožití života
- desitengrace já - chorobný strach ze smrti k zoufalství
- ctností = spiritualita a moudrost
RENÉ SPITZ
- ovlivněn pozorováním děti v raném stádiu vývoje, které realizovala Bühlerová
- dílo „Hospitalismus“ – reakce na situaci v sirotčincích po 1. sv. v. – otázky deprivace, hospitalismu, anaklitické deprese,…
- důsledky absence vztahu dítěte s matkou – vedlo k depresím, úpadku, zhoršení oční koordinace, motorické retardaci, i poruchám hormonálního charakteru
Vývoj socializace:
- preobjektální stádium: od narození do 3 měsíců
- dítě nemá ustaven žádný rozlišený vztah k objektům okolního světa – neukazuje žádné trvalejší (rozdílně projevované) vztahy
- stádium předběžného objektu: 3 – 6 (8) měsíců
- dítě reaguje na spatření obličeje úsměvem a odlišuje jej od okolních objektů, úsměv vyvolává spatření každé tváře, ne jen určitých osob, jednoduchá struktura (gestalt) tvořená základními (privilegovanými) rysy obličeje (ústa-nos-oči)
- stádium objektu: počátek mezi 6. a 8. měsícem
- rozlišování mezi známou a cizí tváří, úzkost při odloučení od známé osoby („úzkost osmého měsíce“), specifický vztah k jedné osobě – při odloučení separační úzkost, strach z cizích lidí;
- jedinečné místo matky v citovém životě dítě (uspokojování nejhlubších pudových potřeb lásky a bezpečí) – při přerušení vztahu tzv. anaklitická deprese
MARGARET MAHLEROVÁ
- představitelka egopsychologie (psychoanalýza navazující na strukturální teorii Freuda)
- vývoj cesta k separaci a individuaci
3 základní fáze:
- Normální autismus: první měsíc života
- dítě ponořeno do vlastních pocitů, převažují spánkové stavy, snaha orientovat na uspokojování zákl.potřeb a snižovat napětí, které z neuspokojování plyne, matka filtrem toho negativního, nerozlišuje sebe a ostatní
- autistická skořápka - obrana proti rušivým podnětům zvnějšku, pro opuštění potřeba optimální hladiny slasti a bezpečné zakotvení v matčině světě
- Normální symbióza: 2. – 4. měsíc
- dítě vytváří s matkou jeden všemocný (omnipotentní) systém ohraničený od okolního světa, sdílí mnohé pocity a naladění, existence nějakých druhých
- pokud matka neposkytuje dítěti harmonickou odezvu, nespolupracuje na jeho iluzi všemocnosti – neschopnost kontrolovat emoce
- Separace a individuace: 4. měsíc – 4. rok
- subfáze diferenciace (4. – 10. měsíc) - dítě odlišuje matku od sebe, strach z jiných lidí, anaklitická deprese (ztráta opory), silný zájem o prozkoumávání okolí všemi možnými prostředky, jednoznačné zaměření na vnější podněty, vnitřní pocity už jsou vedlejší
- subfáze procvičování (10. – 16. měsíc) - elastické pouto – dítě potřebuje své pevné zázemí, při exploraci potřeba zklidnění (vrátit se k matce a uklidnit se), začíná chodit – rozvoj autonomie, změna pozice (vertikální pozice) umožňuje pozorovat svět tak jak je stavěný (vertikálně)
- subfáze navazování přátelských vztahů (16. – 25. měsíc) – matka začíná více říkat ne – všemocná matka v ambivalentní matku – utěšuje, krmí, ale zároveň zakazuje, přikazuje - toto důležité pro formování dítěte, důležitý kontakt s matkou (podle Šulové nemělo být do 3. let dáno do nějaké instituce, ale mělo by být s matkou), jednota s matkou iluzí = separační úzkost
- subfáze individuace (25. – 36. měsíc) – zrození psychologického Já, dítě přijalo i tu dobrou i tu špatnou stránku matky, stabilně vytvořená mentální reprezentace matky
KAREN HORNEY
- představitelka neopsychoanalýzy (kulturní psychoanalýzy) - na lidské chování ne nejzásadnější vliv pudové tendence člověka, ale sociální faktory prostředí
- narozena a studovala v Německu, odjela do Spojených států (klinická práce) -> povšimla si rozdílů v druzích neuróz mezi americkými a evropskými pacienty = společenské hodnoty a kultura hlavní úlohy při utváření osobnosti
Hlavní body teorie
- velký význam zážitky v dětství => základní úzkosti v sociálních faktorech
- Základní úzkost dítěte
- dítě se rodí do světa obtěžkaného problémy
- úzkost (základní či bazální úzkost) nevzniká sama sebou, ale vyvolána dospělými, kteří obaleni vlastními neurózami, chovají se nepředvídatelně -> nejistota, rodiče ambivalentní = zmatení, bezmoc a osamocení
- Vztahy s druhými
- pro překonání ZÚ a zisk pocitu bezpečí různé interpersonální vztahy, pohyby
- směrem k lidem - povolnost, neprosazování se, závislost, přání být milován, chráněn a veden; "když se poddám, nemohu být poškozen"
- směrem od lidí - uzavřenost, nezájem o emocionální vazby, "když se stáhnu, nemůže mi být ublíženo"; touha po nezávislosti a soběstačnosti
- směrem proti lidem - hostilita, dominance, vykořisťování, ovládání; "když mám moc, nemůže mi nikdo ublížit"; přátelské chování prostředkem k dosažení moci a zvýšení si soc. pozice, touha po moci
- zdravé dítě je schopno tyto pohyby kombinovat
- neurotické dítě má jen jeden a hledá různé cesty, jak najít jistotu v sobě samotných
- může se stát, že si vytvoří jiný sebeobraz, než je jejich self – nejčastěji ideální já – nadávají si za to, co udělali – nárok, že nesmí udělat chybu a ještě se trestá – rozpadá se do dvou kusů – jeden náročný, druhý trestající
- chování odvozuje od toho, co očekávají ostatní – měl bych mód (musturbation) – souvisí s modalitou řeči a uvažování – zda říká musím/měl bych/chci si uklidit – když totiž používá někde „měl bych“ tak to často nesplní, není s tím úkolem plně ztotožněn
*strategie gremlinů – pokud má jinou intonaci, než jindy používá („já si musím uklidit“) - tu část, se kterou se plně neztotožnil, tak to svedeme na gremlina, který mu jen něco naříkává, ptáme se, jak ten hlas zní, který nám našeptává, že něco nezvládáme, ptáme se, jak vypadá – když ho popisuje, tak si ho zosobnil, takže se vůči němu vymezí
- pro překonání ZÚ a zisk pocitu bezpečí různé interpersonální vztahy, pohyby
JOHN BOWLBY
- prošel psychoanalytickým výcvikem, především vliv Anny Freudové
- pracoval s rodinami – vztah matka-dítě a otce-dítě v nejranějších fázích
- vztah matka-dítě – pro správnou funkčnost důležité, aby byla matka osobnostně zralá, schopna altruismu = zralost se rovná upozadit vlastní zájem zájmu dítěte; celé jedno období se dítě cítí jako její součást, proto to nezralé matky nesnesou (dítě je olizuje, sahá jim na make-up, přebalování je jim nepříjemné, zatímco vyzrálé matky mají radost z hovínek)
- dítě na jedné straně potřebuje stále oporu dospělého (samo nic nedokáže) a na straně druhé potřebuje poznávat = proto důležité, aby rodiče byli altruističtí, uměli dobře vybalancovat u dítěte samostatnost, zázemí a bezpečí
- matky = poskytují zázemí, teplotu, stabilitu, bezpečí
- otcové = podněty, novinky, pošťuchují, vyhazují do výšky, škrábou
Teorie citové vazby (attachmentu)
- citové přilnutí malého dítěte k matce a dalším blízkým osobám (nejdříve to pojmenoval „bonding“, ale přišlo mu slovo „stahovat“ špatné, tak pak attachment – dotýkat se, protože je to vztah založený na blízkosti)
- dochází působením vrozeného systému v mozku, který organizuje motivační, emoční a paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám
- vztah matka-dítě základem pro všechny další sociální vztahy a jeho narušení vede k závažným důsledkům ve vývoji jedince
- hledání fyzického a emočního uspokojení a ochrany před ohrožením
- koncepce adekvátního vývoje attachmentu:
- 1. fáze (0-3 měsíce): období přesunu od nediskriminovaných reakcí k preferenci lidského hlasu a tváře, sociálnímu smíchu a distální interakci
- 2. fáze (3-6 měsíců): období diferencovanějších sociálních reakcí, především na známé osoby
- 3. fáze (6 měsíců-3 roky): vývoj jedinečného attachmentu k pečující osobě - strach z neznámého, pokračuje vnímáním pečující osoby jako bezpečné základny (dosažitelná, citlivá, láskyplná) a oscilací mezi potřebami zvídavosti a stability
- 4. fáze (cca 3 roky): adekvátní a dobře fungující vztah (attachment) k matce umožňuje dítěti navazovat vztahy k dalším osobám
- Je-li dítě připoutáno zdravou vazbou, je schopno postupně se samo vzdalovat, explodovat a vystavovat se drobným separacím
- Pokud ne, 4 typy patologického připoutávajícího chování
- Úzkostné připoutání = strach ze ztráty milovaného objektu, připoutávající figury – lidé často závislí, nezralí, pod vlivem stresu
- Kompulzivní sebejistota = vyhýbají se blízkým vztahům, chrání se před odmítnutím, starají se jen sami o sebe
- Kompulzivní péče o druhé = vztah s druhými velmi blízký, ale pouto vždy jednostranné, pečují o druhé, ať o to stojí či ne
- Odtrženost od vlastních emocí = neschopnost vytvořit stabilní citové pouto s kýmkoliv
MARY AINSWORTHOVÁ
- Spolupracovala s Bowlbym
- Dítě potřebuje cítit jistotu a důvěru ve své rodiče, aby se mohlo učit novým dovednostem a rozvíjet důvěru v sebe
- Byla v Ugandě, kde pozorovala tamní rodiny s kojenci
- Pozorování metodou „Strange situation“ – pozoruje se to dítě v místnosti s matkou
3 modely primární vazby
- vazba jistá (přilnutí) = dítě ve 12. – 15. měsících odhadne, co nastane, má své naučené signály, kterými si umí zajistit potřebné chování dospělých; prostředí, ve kterém žije je pro něj stabilní a čitelné; schopné explodovat, hraje si, jde se někam projít, nebojí se, že rodiče jim utečou
- vazba nejistá – úzkostná, vzdorující = dítě nemá jistotu po prvním roce života pro svoje prostředí, nečte dobře signály, které k němu prostředí vysílá a signály, které vysílá samo, nejsou pochopeny; dítě chce pomoc, ale matka ho zesměšňuje (matka chce pusu, když ji dostane, začne ho urážet, že je zpocené, upatlané), dítě neexploruje – jediný motiv je uhlídat si matku, takže je stále u ní přísáté
- vazba nejistá – úzkostná, vyhýbavá = u týraných, zneužívaných, stagnujících dětí; hluboká porucha vztahu matka-dítě; tady ví, že matka bude reagovat negativně (oproti předchozí, tam neví, jaká reakce bude); dítě se vyhýbá očnímu kontaktu s matkou (když ho naváže, tak ví, že přijdou urážky, jako co čumíš, uhni se,…), děti jsou v nepřetržité tenzi, protože chtějí lásku, ale nemají ji, takže mohou mít problémy (atopický ekzém, poruchy spánku, nevysvětlitelný křik, sebepoškozování = agrese obrácena proti jim samotným); už v 15. měsících ví, že se k matce musí přibližovat tak, aby to nezaregistrovala
ZDROJE
Šulová, L. (2010). Raný psychický vývoj dítěte (2. vyd.). Praha: Karolinum.
Přednášky: prof. Šulová a doc. Bahbouh