Psychologické názory německých klasických filosofů

Immanuel Kant (1724—1804)

• univerzitní profesor v Královci ve východním Prusku (dnes Kaliningrad, Rusko).
• Mezi jeho významná díla patří Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti a Základy metafyziky mravů
• V díle Prolegomena ke každé příští metafyzice vyložil své myšlenky populárnějším způsobem.
• Kant se ve své teorii poznání pokusil o syntézu stanovisek empirismu a racionalismu (imanentismu).
• Podle jeho názoru jsou senzorické imprese surovinou pro poznání, která je dále zpracovávána intelektem.
• Je třeba odlišit poznání a priori, které je částečně nebo zcela nezávislé na zkušenosti od poznání a posteriori, v němž hraje hlavní roli empirie.
• Mají-li smyslová data vést k určitému poznání, musí k nim člověk přistupovat z hlediska svých apriorních forem nazírání, k nimž patří vedle prostoru a času také způsob vnímání a myšlení.
• V tomto smyslu je poznání vysoce subjektivní; každý člověk si vytváří svůj specifický obraz světa. Člověk má možnost poznávat pouze svět jevů (fenoménů). Vnější realitu neboli věc o sobě, jaká je, bez zřetele na možnosti našeho poznání, neznáme.
• Na psychologii vztahuje výše uvedený axiom, že můžeme poznávat pouze jevy, a těmi jsou vnitřní děje, které lze třídit na poznávání, cítění a chtění
• Psal dále o citech, které odlišoval od intelektu, vůli (=rozumem určované chtění), temperamentu a charakteru
• Charakter dělí na a) empirický (=jednání vázané na smyslové dojmy a b) inteligibilní (=výrazem svobodné vůle).