Poslání a pracovní metody obsahové analýzy

Verze z 2. 5. 2016, 21:19, kterou vytvořil Zuzana.Sikorova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „==Definice obsahové analýzy== TDKIV definuje obsahovou analýzu z hlediska knihovnické terminologie takto: Obsahová analýza je ''„analýza obsahu d…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Definice obsahové analýzy

TDKIV definuje obsahovou analýzu z hlediska knihovnické terminologie takto: Obsahová analýza je „analýza obsahu dokumentu zahrnující metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu, příp. časového a prostorového hlediska, čtenářského určení a formy dokumentu. Slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce je transformováno do věcných selekčních údajů v procesu věcného pořádání nebo do vět v procesu sémantické redukce textu dokumentu“.[1]

V rámci výzkumných metod lze obsahovou analýzu definovat jako „výzkumnou techniku pro vytváření replikovatelných a validních úsudků z textů (nebo jiných smysluplných věcí) na kontexty vytváření jejich obsahů“.[2]

Přístupy

Automatická indexace

Automatická indexace je proces indexace s využitím strojového zpracování textu a automatického výběru termínů či automatického přiřazování termínů selekčního jazyka.[3] Výhodami automatické indexace jsou rychlost zpracování a objektivita. Nevýhodou tohoto zpracování je neschopnost postihnout jazyková specifika textu (např. homonymie, různé tvary slov, atp.). Automatická indexace je dále dělena na automatickou extrakci a automatické přiřazování. Automatická extrakce je založena na výběru termínů přímo z textu dokumentu, při tomto procesu jsou využívány statistické a matematicko-lingvistické metody. Automatické přiřazování je založeno na nápodobě intelektuálního procesu indexace – pracuje s výsledky automatické extrakce nebo přímo s plným textem.[4]

Intelektuální indexace

Intelektuální indexace je proces indexace realizovaný lidmi (indexátory). Tento způsob zpracování je zatížen subjektivitou, je časově i intelektuálně velmi náročný, oproti automatické indexaci však indexátoři nemají problémy s interpretací přirozeného jazyka.[4]

Konceptuální analýza

Konceptuální analýza je založena na zaznamenávání existence a frekvence výskytu (kvantifikaci) určených znaků a následné komparaci určitých jevů.[5]

Relační analýza

Relační analýza zaznamenává kromě výskytu znaků také vztahy mezi nimi, k této analýze je využívána sémantika, lingvistika a sledování prostorové blízkosti slov.[5]

Pracovní metody

Česká státní norma ISO 5963 (01 0174) stanovuje 3 fáze postupu indexování:

1. Analýza dokumentu a určení věcného obsahu Při určování obsahu dokumentu je třeba věnovat pozornost názvu, obsahu úvodu, úvodním větám kapitol/odstavců a závěru, ilustracím, diagramům, tabulkám a jejich popisům a zvýrazněným slovům v textu.

2. Identifikace hlavních pojmů obsažených v předmětu Během identifikace pojmů by měly být brány v potaz následující faktory:

  • Zabývá se dokument předmětem nějaké činnosti?
  • Obsahuje předmět nějaký činný pojem (např. činnost, operace, proces)?
  • Je předmět činnosti identifikován?
  • Zabývá se dokument nositelem činnosti?
  • Odkazuje se na zvláštní prostředky k provádění činnosti (např. zvláštní nástroje, techniky nebo metody)?
  • Byly tyto faktory hodnoceny v kontextu konkrétního umístění nebo prostředí?
  • Jsou stanoveny nějaké závislé nebo nezávislé proměnné?
  • Bylo o tématu pojednáno z nějakého speciálního hlediska, které se obvykle nespojuje s oborem výzkumu (např. sociologický výzkum náboženství)?

3. Vyjádření těchto pojmů lexikálními jednotkami selekčního jazyka Mohou být využity pojmy již zastoupené v selekčním jazyce či nové termíny (v tomto případě je třeba tyto pojmy prověřit např. v oborových slovnících, encyklopediích, tezaurech či klasifikačních systémech).[6]

Česká státní norma ISO 214 (01 0148) určuje pravidla zpracování informativních abstraktů dokumentů. Abstrakt by měl obsahovat cíl (tj. záměry výzkumu/důvody k napsání dokumentu), použité metody a techniky, zjištěné skutečnosti a závěry, z těchto skutečností vyplývající a případně další vedlejší informace.[7]

  1. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Obsahová analýza. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/HBMGM56SIPKMNH84YF6FNH5UGSQAY2H2GMIIMLXX8DNGN8SG9N-35153?func=full-set-set
  2. ↑ HÁJEK, Martin. Čtenář a stroj: Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha: Sociologické nakladatelství, 2014. ISBN 978-80-7419-161-9.
  3. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Automatická indexace. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/HBMGM56SIPKMNH84YF6FNH5UGSQAY2H2GMIIMLXX8DNGN8SG9N-47927?func=full-set-set
  4. ↑ 4,0 4,1 SCHWARZ, Josef. Současný stav a trendy automatické indexace dokumentů: přehledová studie. 2003. Dostupné také z: http://ikaros.cz/soucasny-stav-a-trendy-automaticke-indexace-dokumentu
  5. ↑ 5,0 5,1 DVOŘÁKOVÁ, Ilona. Obsahová analýza / formální obsahová analýza / kvantitativní obsahová analýza. 2010. Dostupné také z: http://www.antropoweb.cz/media/webzin/webzin_2_2010/Dvorakova__I-2-2010.pdf
  6. ↑ ČSN ISO 5963 (01 0174): Dokumentace. Metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha: Český normalizační institut, 1995.
  7. ↑ ČSN ISO 214 (01 0148): Dokumentace - abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Český normalizační institut, 2001.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Poslání_a_pracovní_metody_obsahové_analýzy&oldid=33525“