Exekutivní funkce

v širším pojetí zahrnují řadu kognitivních dovedností, odpovědných za:

plánování
iniciaci
sekvenční zpracování (řazení)
monitorování (kontrolování, sledování)

dva názory:

první spojuje exekutivní funkce se specifickými kognitivními funkcemi jako vhled, vůle, abstrakce, úsudek
implikuje, že exekutivní funkce - tak jako paměť a jazyk - jsou získanými dovednostmi a mohou být přímo měřeny
jejich narušení ústí do ztráty těchto schopností
druhý zdůrazňuje kybernetická (lodivod) hlediska exekutivních faktorů, tj. že exekutivní faktory řídí výkon složitých činností interagují s ne-exekutivními procesy
jejich narušení je možné vidět jen skrze dezorganizaci operací ne-exekutivních oblastí
toto pojetí přináší zvýraznění dynamických interakcí mezi frontálními kontrolními systémy a jimi řízenými procesy

definice exekutivních funkcí

exekutivní kognitivní schopnosti jsou řadou složitých oddělených kognitivních dovedností, zahrnujících plánování, organizaci, reagování na nové skutečnosti a pracovní paměť
nejzákladnější exekutivní funkcí je schopnost použít záměr (úmysl) k regulaci (usměrňování) provádění cílem řízeného chování
zahrnuje schopnost iniciovat nezávisle cílevědomou aktivitu a utlumit irelevantní nebo nevhodnou aktivitu
osoby s jejich poruchami nejsou schopny řídit své vlastní chování a potřebují podporu (povzbuzení), vnější strukturaci a kontrolu (dohled)
exekutivní funkce (EF) udržuje přiměřené zaměření s ohledem na dosažení budoucího cíle
EF je mechanismem, jimž je optimalizována činnost v situacích, požadujících simultánní operace mnoha různých kognitivních procesů
EF požaduje schopnost plánování a řazení složitých chování,
simultánní sledování mnoha zdrojů informace, uchopení „jádra“ ve složité situaci, odolávání interferenci, tlumení nevhodných reakcí a podporu jednání pod delší období
EF zahrnuje strategické plánování, regulaci podnětů, organizované paměťové vyhledávání a také flexibilitu myšlení a jednání
EF jsou vyšší funkce, které integrují funkce základní, jako percepce, pozornost a paměť; tyto vyšší funkce zahrnují schopnost anticipovat, stanovit cíle, plán, sledovat výsledky a využívat zpětnou vazbu
EF je myšlena jako regulační řízení
EF je popsána jako schopnost zapojit nezávislé, cílevědomé a sebe-obslužné chování
EF je proponována jako soubor procesů, které vedou, řídí a ovládají kognitivní, emoční a behaviorální funkce, zvláště během aktivního a nového řešení problému
EF zdůrazňuje metakognitivní schopnosti, které umožňují jedinci vnímat podněty z prostředí, adaptivně na ně reagovat, flexibilně měnit směr jednání, anticipovat budoucí cíle, zvažovat následky a odpovídat integrovaně (tzv. zdravým, příp. selským rozumem), při využití všech těchto kapacit k dosažení uvědomovaného cíle

Historie

případ Phineas Gage Miller et al. (1960) využili pojem systémového inženýrství Test - Operate - Test - Exit řízení lidské kognice Lurija (1969) přináší narušení funkčního systému programování, regulace a verifikace chování Butterfield a Belmont(1977) popisují exekutivní funkce jako schopnost kdy osoba spontánně mění řídící proces jako reakci (přiměřenou) na objektivní změnu informace v úloze Norman a Shallice (1980) vytvořili pojem supervizního pozornostního systému Goldman-Rakic (1995) a Pennington et al. (1996) přišli s centrální exekutivou Baddeley (1996) a Parkin (1998) toto pojetí řeší polemicky takřka dodnes