Referenční služby

Referenční služby jsou služby zprostředkovávané knihovníkem nebo informačním pracovníkem, jejichž hlavním úkolem je poskytnout přímo informace na požadované téma, popřípadě najít zdroj, ze kterého se informace k tématu mohou čerpat, a tím uspokojit referenční požadavek a zároveň i informační potřebu tazatele. Základní jednotkou referenčních služeb je referenční dotaz, tedy jakákoliv otázka položená tazatelem. 3

Dalšími úkoly referenčních služeb je popsat, jak se k danému informačnímu zdroji dostaneme, a jakým způsobem v něm můžeme vyhledat požadovanou informaci. Další možností může být také samotné poučení uživatele o tom, jakým způsobem lze vyhledávat zdroje informací v elektronických zdrojích a jaké vyhledávací nástroje k tomu využít. Referenční služby také poskytují odpovědi na otázky o tom, jakým způsobem vyhledávat zdroje v konkrétní knihovně (tzn. kde najdeme v konkrétní knihovně konkrétní knihu) a jak funguje knihovna samotná. Celý tento proces od vznesení dotazu až k vyhledání a poskytnutí informace nazýváme jako referenční interwiev.

Poprvé se referenční služby objevují na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. Dříve se užíval termín bibliograficko-informační služby, reference nebo odkazové služby.¹ Jejich rozvoj zaznamenáváme ve 20. století, a to především kvůli ohromnému vědnímu a technologickému a rozvoji a díky vzniku nových vědních oborů. Od druhé poloviny 20. století začínají referenční služby zahrnovat i práci s novými technologickými vyhledávacími nástroji, počítači nebo online katalogy.

Referenční služby spadají pod veřejné knihovnické a informační služby, které by měly poskytovat všechny knihovny, a to z nařízení zákona č. 257/2001 Sb.[5] Mezi tyto služby patří zpřístupňování knihovních dokumentů z fondu knihovny, umožnění přístupu k internetu, zprostředkovávání informací z vnějších informačních zdrojů, poskytování reprografických služeb, vydávání tematických publikací, podpora kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti a v neposlední řadě poskytování ústních a písemných bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší, což jsou již zmiňované referenční služby. 2

Dělení referenčních služeb

Referenční služby dělíme dle jejich formy na tradiční a virtuální.

Tradiční referenční služby(klasické) mají podobu přímé komunikace s knihovníkem , ať už osobně či přes telefon, komunikace však probíhá přímo a ihned.

Virtuální referenční služby (digitální) dělíme dále takto:

• asynchronní - odpověď získáme přes email nebo webové formuláře za určitý časový úsek
• synchronní - odpověď nepřímo, avšak ihned přes chaty, sociální sítě nebo speciální software

Referenční zdroje

Referenčními zdroji nazýváme prameny, ze kterých můžeme čerpat informace za účelem zodpovězení referenčního dotazu. Dělíme je především na tištěné a elektronické. Mezi tištěné patří veškeré knihy, periodika, sborníky nebo tištěná šedá literatura, také rukopisy nebo staré tisky. Elektronické zdroje se dělí dále na ty, které můžeme používat v režimu offline nebo online. U online elektronických zdrojů se rozlišují zdroje placené (pro hledání v nich musí knihovna nebo uživatel osobně platit předplatné) nebo volně dostupné.

Druhy a příklady online elektronických referenčních zdrojů

Katalogy knihoven: =například souborné katalogy knihoven ČR nebo The European Library (informace o evropských knihovnách s odkazy na jejich katalogy)

Článkové databáze:

Licencované zdroje -

Zdroje s volným přístupem - například GoogleSchollar nebo Directory of Open Access Journal

Bibliografie:

Knihy a časopisy - Systém Kramerius (proklik) - digitální knihovna, ve které se v současné době nachází okolo 8 milionů naskenovaných stran dokumentů

Muzea, archivy, digitální knihovny