Knihovny ve starověkém Římě

Zatímco ve starověkém Řecku existovaly soukromé knihovny vzdělanců a knihovny při školách, které byly centry soudobého vědění, v antickém Římě vznikaly knihovny veřejné. První zmínka o snaze založit veřejnou knihovnu pochází od Julia Caesara. Římské veřejné knihovny měly pravidelnou půjčovní službu a kromě prezenčního studia umožňovaly i absenční výpůjčky. První veřejnou knihovny založil Asinius Pollio v roce 39. př. n. l. v chrámu Svobody na Aventinském pahorku v Římě.

Historie

Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství.

Knihovny

Veřejné knihovny

O založení první veřejné knihovny rozhodl Gaius Julius Caesar. Knihovnu měl vést Marcus Terentius Varro, autor nejstaršího známého spisu o knihovnách "De bibliothecis" (nedochováno). Caesar nestihl svůj plán uskutečnit, ale po jeho zavraždění knihovnu založil Asinius Pollio v roce 39 př. n. l. Vybudoval první veřejnou knihovnu v chrámu. Následovalo otevření dalších veřejných knihoven:

• V paláci na Palatinu v roce 33 př. n. l. vybudována Augustem, měla sál pro 600 osob, oddělení řecké a latinské literatury, zničena požárem v roce 363.

• Na Martově poli vybudována Augustem další knihovna na počest jeho sestry Octavie nazvaná Octavianská.

• Velkolepá knihovna Ulpia založená vladařem Traianem měla dva sály oddělené trajánskými sloupy.

Vedoucími knihoven byli prokuratorové - významní učenci a básníci, knihovníky byli propuštění otroci, kteří se nazývali librarii. Knihovny byly budovány u chrámů nebo v chrámech, ve veřejných lázních a v domech mecenášů. Rozlehlé knihovní sály zdobily sochy a sloupy, měly promyšlené osvětlení. Díla uchovávaná v knihovnách se dělila na řecká a antická a byla oborově tříděna. V Římě se také poprvé projevila určitá specializace knihoven. Kromě veřejných knihoven začaly v době Augustově (27 př. n. l. - 14) vzkvétat také soukromé knihovny. V Herkulaneu - městu pohřbeném pod sopečným materiálem, byla při vykopávkách nalezena knihovna v domě bohatého Římana Cornelia Pisona Cesani. Obsahovala 2.000 papyrusových svitků uložených v pouzdrech na policích. Po pádu římské říše barbaři zničili veškerou kulturu a díla antických autorů dnes známe pouze z opisů.

Soukromé knihovny

Osobní knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Osobní knihovny existovaly na území římské říše již od 2. století před naším letopočtem. Dochovaly se informace, že osobní knihovny vlastnili aristokraté, bohatí občané, lidé se vzděláním a spisovatelům. Od období Augustovy vlády se vlastnictví knihovny stalo známkou společenského postavení. Tato myšlenka vydržela již do dnešních dob. Vybrané soukromé knihovny:

• Vila papyrů v Herculaneu - knihovna byla pravděpodobně založena Caesarovým tchánem. Vilu v roce 79 n. l. zasypala láva při výbuchu Vesuvu a díky tomu se dochovala ve velmi dobrém stavu.
• Knihovny Marca Tulia Cicerona - Marcus Tullius Cicero byl zakladatelem politické filozofie. Svou soukromou knihovnu měl podle předpokladů ve všech svých vilách, které byly převážně na pobřeží jižní Itálie.

Odkazy

Související stránky

Řím