Pracovní motivace
Verze z 9. 6. 2014, 10:33, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- skupiny teorií motivace:
- teorie vysvětlující, co člověka motivuje k práci
- teorie zaměřené na průběh motivačního procesu
Obsah
Teorie vysvětlující, co člověka motivuje k práci
Maslowova teorie hierarchie potřeb
- fyziologické potřeby
- potřeby bezpečí
- sociální potřeby
- potřeba uznání
- potřeba seberealizace – nejvýše
- postupné uspokojování potřeb – jako první musí být uspokojeny potřeby na nižších stupních
- potřeba seberealizace nemusí být naplněna nikdy
Alderferova teorie tří kategorií potřeb - teorie ERG
- modifikace hierarchie potřeb Maslowa
- tři úrovně potřeb:
- E = existence - základní lidské potřeby
- R = relations - mezilidské vztahy a spolupráce
- G = growth - další osobní, profesní rozvoj
- podobně jako Maslow uvádí, že nejdříve musí být uspokojeny základní potřeby, netrvá ale na hierarchii ostatních potřeb
Herzbergova dvoufaktorová teorie potřeb
- vychází ze zkoumání příčin spokojenosti a nespokojenosti
- dospěl k závěru, že pracovní spokojenost ovlivňují dvě zásadně odlišné skupiny faktorů:
- hygienické faktory (dissatisfaktory)
- motivátory (satisfaktory)
Hygienické faktory
- vztahují se k vnějšímu (pracovnímu) prostředí
- politika organizace a vedení, kontrola, plat, mezilidské vztahy, pracovní podmínky
- nepřítomnost či nízká kvalita hygienických faktorů je zdrojem nespokojenosti, zatímco jejich přítomnost nemá přímý vliv na spokojenost, vede ke stavu definovanému jako ne-nespokojenost
Motivátory
- vnitřní motivační faktory, které určují vztah člověka k práci
- úspěch, uznání, práci samotnou, odpovědnost, možnost postupu
- pokud jsou tyto faktory v žádoucí kvalitě, jsou zdrojem pracovní spokojenosti a motivace
- jejich nepřítomnost či nedostatečná kvalita vedou k tomu, že pracovník není
Teorie D. McClellanda
- rozlišuje tři druhy potřeb:
- potřebu výkonu (úspěchu)
- potřebu spojenectví
- potřebu moci
Teorie zaměřené na průběh motivačního procesu
Vroomova teorie očekávání
- vyjadřuje motivaci jako vztah tří proměnných:
- valence
- očekávání
- instrumentality
- valence = subjektivně vnímaná hodnota cíle
- očekávání = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle
- instrumentalita zahrnuje proces vynaložené činnosti
- čím víc je pro nás cíl subjektivně přitažlivější a zároveň čím víc věříme, že se nám podaří cíle dosáhnout, tím usilovněji budeme svoji činnost vykonávat