E-learning v českém mimoškolním prostředí
Verze z 29. 1. 2017, 21:31, kterou vytvořil Lenka.Hojcukova (diskuse | příspěvky) (→Kategorizace e-learningu dle různých přístupů a hledisek)
Stránka ve výstavbě
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
Rezervace - Lenka Hojčuková
E-learning in Czech Non-school Corporations o elektronickém vzdělávání zaměstnanců v českých organizacích (státních, soukromých i neziskových). [1]
Obsah
- 1 E-learning jako nástroj vzdělávání zaměstnanců
- 2 Teoretická východiska
- 3 Model učení a e-learning
- 4 Mapování využívání e-learningu v českém mimoškolním prostředí
- 4.1 Metodologie
- 4.2 Sběr dat a obecné charakteristiky zkoumaného vzorku
- 4.3 Analýza dat
- 4.4 Nejčastějí formy e-learningu v českém prostředí
- 4.5 Zkušenosti organizací s využíváním e-learningu k firemnímu vzdělávání
- 4.6 Rozdíly ve využívání e-learningu podle velikosti a typu organizace
- 4.7 Zavádění způsobů metod elektronického vzdělávání k určitým tématům
- 4.8 Spokojenost organizací s e-learningem v závislosti na délce a frekvenci jeho využívání
- 4.9 Důvody využití e-learningu v ČR
- 4.10 Zkušenosti s e-learningem v českých organizacích v porovnání se zahraniční literaturou
- 5 Odkazy
E-learning jako nástroj vzdělávání zaměstnanců
Kategorizace e-learningu dle různých přístupů a hledisek
Linda Harasimová rozdělila v roce 2006, v pojednání o historii e-learningu, elektronické vzdělávání podle třech hledisek:[1]
- dle míry zapojení e-learningu do výuky
- dle formy výuky
- dle prostředí vzdělávání
- Podle míry zapojení je možno dělit elektronické vzdělávání na model, kdy e-learning
- slouží jako rozšíření části tradiční formy výuky,
- je směsí tradiční a elektronické výuky (tzv. blended learning),
- je model při kterém kurz, resp. učení, probíhá výhradně elektronicky.[1]
- Dle formy výuky dělí e-learning na:
- online kolaborativní vzdělávání opírající se o diskuzi a interakci mezi studenty a vyučujícími,
- online distanční vzdělávání, které zpočátku pouze nahrazovalo tradiční poštu elektronickou,
- online výuku pomocí počítačových programů, aplikací, ad.[1]
- Dle prostředí vzdělávání se rozděluje e-learning podle užití:
- v institucích formálního vzdělávání (školy a univerzity),
- institucích mimoškolního vzdělávání (vyjma tradiční vzdělávací systém – např. pracoviště, zájmové aktivity),
- neformální vzdělávání, jakožto celoživotní proces nabývání nových vědomostí, zkušeností a dovedností.[1]
Technologie podporující e-learning a jeho formy
Teoretická východiska
Výhody e-learningu a důvody k jeho zavedení
Problémy vyskytující se v souvislosti s e-learningem
Předpoklady pro maximalizaci efektivity e-learningu
Situace v ČR
Model učení a e-learning
Využití teorie při zavádění e-learningu
Mapování využívání e-learningu v českém mimoškolním prostředí
Metodologie
Sběr dat a obecné charakteristiky zkoumaného vzorku
Analýza dat
Nejčastějí formy e-learningu v českém prostředí
Zkušenosti organizací s využíváním e-learningu k firemnímu vzdělávání
Rozdíly ve využívání e-learningu podle velikosti a typu organizace
Zavádění způsobů metod elektronického vzdělávání k určitým tématům
Spokojenost organizací s e-learningem v závislosti na délce a frekvenci jeho využívání
Důvody využití e-learningu v ČR
Zkušenosti s e-learningem v českých organizacích v porovnání se zahraniční literaturou
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- BASLOVÁ, Jitka. E-learning v českém mimoškolním prostředí [online]. 2016 [cit. 2016-10-23]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/150943. Vedoucí práce Vít Šisler.
Doporučená literatura
Externí odkazy
Související články
Klíčová slova
- e-learning
- online kurzy
- vzdělávání zaměstnanců
- Internet
- Massive Open Online Course (MOOC)