E-learning v českém mimoškolním prostředí

E-learning v českém mimoškolním prostředí

E-learning in Czech Non-school Corporations

E-learning jako nástroj vzdělávání zaměstnanců

Kategorizace e-learningu dle různých přístupů a hledisek

Linda Harasimová rozdělila v roce 2006, v pojednání o historii e-learningu, elektronické vzdělávání podle třech hledisek:

dle míry zapojení e-learningu do výuky

dle formy výuky

dle prostředí vzdělávání

• Podle míry zapojení je možno dělit elektronické vzdělávání na model, kdy e-learning
  • slouží jako rozšíření části tradiční formy výuky,
  • je směsí tradiční a elektronické výuky (tzv. blended learning),
  • je model při kterém kurz, resp. učení, probíhá výhradně elektronicky.

• Dle formy výuky dělí e-learning na:
  • online kolaborativní vzdělávání opírající se o diskuzi a interakci mezi studenty a vyučujícími,
  • online distanční vzdělávání, které zpočátku pouze nahrazovalo tradiční poštu elektronickou,
  • online výuku pomocí počítačových programů, aplikací, ad.

• Dle prostředí vzdělávání rozděluje e-learning podle užití:
  • v institucích formálního vzdělávání (školy a univerzity),
  • v institucích mimoškolního vzdělávání (vyjma tradiční vzdělávací systém – např. pracoviště, zájmové aktivity),
  • jako neformální vzdělávání, tj. celoživotní proces nabývání nových vědomostí, zkušeností a dovedností.

• Členění e-learningu Esgiem dle toho, za čí podpory a pod vedením koho probíhá učení:
  • e-learning vedený žákem (learner-led e-learning),
  • učení s podporou (facilitated e-learning),
  • synchronní e-learning vedený instruktorem (instuctor-led e-learning),
  • kurzy na klíč (embedded learning),
  • vzdálené vedení a podpora (telementoring and e-coaching).

Technologie podporující e-learning a jeho formy

• Formy e-learningu rozdělené podle technologií, které jsou k výuce využívány
  • individuální studium elektronických zdrojů v textovém, zvukovém nebo audiovizuálním formátu,
  • prostá výměna informací nebo diskuze mezi dvěma, popř. více osobami ve virtuálním prostoru synchronně nebo asynchronně. Nástroji mohou být - e-mail, e-mailové konference, diskuzní fórum, chat v případě textové komunikace, nebo VoIP a jiné technologie umožňující zvukovou komunikaci mezi 1 a více lidmi, či videokonference mezi 1 a více lidmi.
  • webináře
  • online kurzy (MOOC, neboli massive open online courses, je forma, kdy jsou jednotlivé kurzy dostupné zdarma neomezenému množství osob).
  • výukové počítačové programy
  • výukové webové nebo mobilní aplikace
  • sociální e-learning
  • již zmíněný blended learning, který využívá vhodnou kombinaci výuky v tradičním prostředí a některou z forem e-learningu

Teoretická východiska

Předpoklady pro maximalizaci efektivity e-learningu

Joová, Limová a Kimová z Ewha Womans University v Soulu se zabývaly efektivitou firemního e-learningu ve vztahu k flow učení. Flow (zřídka překládané jako plynutí) je dle Mihalya Csikszentmihalyie stav, při kterém je člověk téměř bez jakékoliv námahy plně soustředěný na činnost. Za klíčové znaky tzv. flow považuje to, že člověk vždy ví, co je cílem každého kroku v činnosti.

Obrázek č. 1 Kolbův cyklus učení (BASLOVÁ, 2016).JPG

Model učení a e-learning

David A. Kolb, v současné době profesor na americké Western Reserve University, se od poloviny 70. let věnuje učení vycházejícímu z vlastních zkušeností (tzv. experiential learning). Kolbová definice učení je řazena do čtyř stylů, přičemž pro každého člověka je charakteristický zpravidla jeden styl.Dominantní styl učení je odvozen od toho, které fáze cyklu učení osobě vyhovují nejvíce. Na základě toho se dá předpokládat a stanovit, jaká forma učení je pro danou osobu nejvíce vyhovující a efektivní. Kolbův model učení je cyklus složený ze 4 fází:

- konkrétní zkušenosti (concrete experience, CE),

- reflexe a zkoumání zkušeností (reflective observation, RO),

- utváření abstraktních konceptů a teorií (abstract conceptualization, AC)

- testování konceptů v nových situacích (active experimentation, AE)

• Konvergující typ (converger)
  • Nejsilnější stránkou osob, u kterých převládají schopnost AC a AE, je aplikace poznatků do praxe. Obvykle dobře zvládají testy s jednou správnou odpovědí nebo situace, které mají jedno řešení. Pro tyto osoby je typické logické a racionální řešení problémů. Typickými konvergujícími typy jsou inženýři.
• Divergující typ (diverger)
  • Divergující typ je opakem konvergujícího typu. Vyniká ve fázích CE a RO, jelikož mezi jeho silné stránky patří představivost. Tyto osoby jsou typicky schopni nahlížet na problém z různých perspektiv a přicházet s různými řešeními. Mezi divergující typy často patří manažeři s příklonem k humanitním vědám nebo umění, popř. personální manažeři.
• Asimilující typ (assimilator)
  • Dominantními učebními schopnostmi osob s asimilujícím stylem učení jsou AC a RO. Z nasbíraných informací dokáží vytvářet teoretické modely a závěry. Na rozdíl od konvergujících typů však nejsou v takové míře zaujati praktickou aplikací závěrů, pohybují se především v abstraktní rovině. Styl učení osob asimilujícího typu je podobný způsobu, jakým funguje věda, ve které se také tito lidé, vedle např. oblastí plánování, často uplatňují.
• Akomodující typ (accommodator)
  • Je opakem asimilujícího typu. Jeho silné stránky, mezi něž patří uvádění plánů do praxe, experimentování a podrobování se novým zkušenostem, se projevují ve fázích CE a AE. Často na rozdíl od ostatních typů riskuje a dokáže improvizovat. Je orientován více na data a fakta, která považuje za směrodatnější než teorie. Osoby akomodujícího typu se často pohybují v oblastech podnikání, marketingu, prodeje.

Využití teorie při zavádění e-learningu

Pokud nejsou známy konkrétní osoby, které mají kurz absolvovat, je vhodné řídit se obecnými principy, kdy se dle Kolba (a dal- ších) u osob z jednotlivých oborů často objevují shodné styly učení. Některé osoby jsou zaměřeny více prakticky, jiné teoreticky, není tedy například vhodné kurzy určené pro inženýry, programátory, aj. (konvergující typ) zaměřovat pouze do teoretické roviny. Naopak kurzy, kterých se účastní řada osob s divergujícím stylem učení, by neměly poskytovat pouze holá fakta a studie bez návaznosti na zasazení do širšího kontextu a možnosti vlastní interpretace. Pakliže se osoby, které jsou orientovány na výsledky, jasná řešení a časovou efektivitu, budou nuceny účastnit kurzu zaměřeného na uvažování v teoretické rovině bez následného uvedení do praxe, s velkou pravděpodobností nebudou kurz považovat za přínosný, spíše naopak. Jestliže kurz probíhá elektronicky, resp. distančně, je vhodné zajistit to, aby studenti měli dostupné podpůrné studijní nástroje navržené pro všechny osoby s různými styly učení.

Závěr

• Vhodným nástrojem pro konvergující typ by měli být nástroje postavené na získávání vědomostí a následném testování, např. pomocí

webových nebo mobilních aplikací a za možného použití herních prvků a logických úloh.

• Naopak divergujícímu typu pravděpodobně nebudou vyhovovat kurzy postavené na studiu teorií a následném ověřování toho, zda si nastudovanou látku pamatují (typicky kurzy vytvořené k absolvování povinného školení o bezpečnosti práce, požární ochraně apod.), jelikož divergující typ často považuje za správné více řešení (na téma pohlíží z různých úhlů pohledu).
• Asimilujícímu typu vyhovuje samostatná práce, při které z různých nastudovaných informací dokáží utvářet závěry.
• Pro akomodující typ je vhodnější vybírat případové studie či zkušenosti z praxe, než čistě teoretické texty.

Odkazy

Použitá literatura

• BASLOVÁ, Jitka. E-learning v českém mimoškolním prostředí [online]. 2016 [cit. 2016-10-23]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/150943.

Doporučená literatura

• KOLB, David A. Experiential learning: experience as the source of learning and development. [1st ed.]. New Jersey: Prentice Hall, 1984. ISBN 0-13-295261-0.

Externí odkazy

• E-learning

Klíčová slova

• e-learning
• online kurzy
• vzdělávání zaměstnanců
• Internet
• Massive Open Online Course (MOOC)