Systém řízení báze dat

Systémy řízení bází dat (SŘBD), anglicky Database management systems (DBMS), je software pro správu a údržbu kolekcí dat. Běžný DBMS umožňuje databáze vytvářet, dotazovat se jich, upravovat je a jinak je spravovat. Pojem je úzce spjatý s databází, je potřeba mezi nimi rozlišovat. Zatímco databází se rozumí kolekce dat, systém pro řízení databází zprostředkovává k takové databázi přístup a umožňuje její manipulaci.

Úkoly DBMS

Běžný DBMS by měl umožňovat následující úkoly:

• Tvorbu nových databází a definici jejich schémat, obvykle pomocí specializovaného jazyku DDL (data-definition language)

• Provádění dotazů nad daty, jejich získávání a úpravu. Jazyk pro takovou komunikaci označujeme jako DML (data manimupation language).

• Ukládání velkého množství dat po delší časový úsek a poskytování efektivního přístupu k takovým datům.

• Zajišťovat trvanlivost a odolnost vůči chybám a výpadkům.

• Poskytovat přístup více uživatelům současně aniž by došlo k nežádoucímu chování a porušení integrity dat.

Vývoj a databázové modely

Tak jak se vyvíjela počítačové technologie, vyvíjel se i způsob ukládání a zpracování dat. Druhy DBMS souvisely s modely databází, nad kterými pracovaly.

Hiearchická architektura

Hiearchické databáze byly první komerčně úspěšné databáze. Jak název napovídá, data v databázi byla ukládána do hiearchické struktury. Ta se vyznačuje tím, že data mají posloupný řád, kdy jedna datová entita je nadřazená další. Všechny vztahy jsou jednosměrné, od nejvyšší entity, kořene nebo otce, po nejnižší enity, potomky. Vztahy mezi jednotkami jsou jeden ku více. Modely pak mají stromovou strukturu. Podobné uspořádání dat v současné době používají počítače pro ukládání souborů. Tento model byl rozšířen v 60. letech 20. století.

Síťová architektura

Síťová databáze byla dostupná jen o něco později než hiarchická. Po dlouhou dobu to byly jediné druhy užívaných databází a pracovaly pouze na mainframech [reference: mainframe]. Síťová architektura byla organizována odlišně než hiearchická architektura a umožňovala vztahy více ku více, takže jedna entita mohla mít více otců. Navíc umožňovala rekurzi, takže mohla být otcem svému otci.

Relační architektura

Přelom nastal v roce 1970 prací Teda Codda, ve které navrhl organizovat data do relací. Datová struktura umožňovala rychlé řešení různých dotazů. Důležité ale bylo, že programátoři nemuseli znát přesně strukturu dat, ale měli k nim přístup přes abstrahovaný jazyk. V roce 1990 byly tyto systémy již normou a převládají dodnes. Jednotlivé záznamy jsou v relační databázi uloženy v tabulkách. Každý záznam v tabulce má ta samá pole.

Objektově orientovaná architektura

Jako reakce na nástup objektově orientovaného programování vznikají objektově orientované databáze, které umožňují ukládání dat ve stejném formátu, jako je využívá programátor v objektově orientovaném jazyce. Je tak vhodné pro ukládání složitých struktur i vztahů více ku více.

Dalším pojmem je ještě objektově relační model, ve kterém je k relační databázi přidána schopnost ukládat objekty.