Uživatel:Magdalena.Rehakova/Pískoviště/Empirické přístupy

< Uživatel:Magdalena.Rehakova‎ | Pískoviště

Empirické přístupy (Empirical Approaches) neboli pragmatické přístupy jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vycházejí z rozboru a zobecnění kladných i záporných poznatků z manažerské praxe.“ [1]

Podle Chungovy klasifikace dějin managementu se řadí k moderním směrům, které navazují na směry klasické. Moderní směry se rozvíjejí od 40. do 70. let 20. st. a spolu s empirickými přístupy zde nalezneme sociálně-psychologické přístupy , systémové přístupy a procesní přístupy.

Ač podle dělení spadají empirické směry do období od 40. do 70. let 20. st., jejich plný rozvoj nastává především až v letech sedmdesátých a následně překračuje do let osmdesátých i dále.[2]

Učit se od úspěšných

Empirické přístupy příliš nerozvíjejí teoretické koncepty vzniklé z předchozích období. Zaměřují se především na praxi a na převzetí know-how od úspěšných organizací a manažerů. Zkušenosti a výsledky významných organizací a manažerů jsou analyzovány, zkoumány pro identifikaci úspěšných i neúspěšných postupů a následně zobecňovány. Jsou vytvářena doporučení pro manažerská jednání tak, aby byla co nejefektivnější a přinášela co nejlepší výsledky a s tím spojený rozvoj a prosperitu organizace.[2] Vzniklá doporučení mohou být dokonce až formě návodů.[1]

Empirické přístupy jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, obsahově poměrně těžce ukotvitelné. Patří sem například i autobiografická díla úspěšných manažerů, kteří popisují postupy a metody řízení ze své praxe.[3]

Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:

„-strategické řízení

-týmová práce

-spoluúčast na řízení

-podpora tvořivosti a inovace

-podniková kultura

-odklon od autoritativního stylu řízení k neformálním stylům

- doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ [2]

Management jako umění řídit

Dochází se k přesvědčení, že management je velmi intuitivní, že je uměním, a že záleží především na osobnosti a zkušenostech každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ [2]

Kritika

Doporučení se mnohdy neopírají o teoretická východiska. Je myšlenkově velmi rozmanitý, názory a doporučované přístupy si mohou vinou nedostatečného zobecnění protiřečit.[3]

Významní představitelé

Peter F. Drucker

Alfred D. Chandler

Henry Mintzberg

Kae H. Chung

John P. Kotter

Kenichi Ohmae

Další představitelé: T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová, P. Kotler, M. E. Porter, H. I. Ansoff, J. Adair, M. Hammer, J. Champy[3]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. Moderní management v teorii a praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2013.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 KOCIANOVÁ, Renata. Personální řízení: východiska a vývoj. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012.
  3. 3,0 3,1 3,2 BLAŽEK, Ladislav. Management: organizování, rozhodování, ovlivňování. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2014.

Klíčová slova

empirické přístupy, empirical approaches, pragmatické přístupy