Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí)
Obsah
Psychoanalýza
počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)
Sigmund Freud
- mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
- nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)
- otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna
- osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas
zasáhl SP v 5. oblastech:
Socializace
- základní role superega ve vztahu ke společnosti
- jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
- dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
- v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
- člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:
- míra nároků, které společnost na člověka klade
- . slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí
- podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
- člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
- obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus
Struktura rodiny a její dynamika
- rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
- pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
- představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině
Psychologie masy
- staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
- stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
- vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
- na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
- identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
- když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
- když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
- mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
- Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)
Původ společnosti
- „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
- přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
- vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
- osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
- to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
- v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
- antropologové to odmítají
- podstata lidské kultury
- mísí se zde pojem kultura a civilizace
- kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:
- chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
- reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili
- lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
- když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
- otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
- Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
- nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
- podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
- agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby
Carl Gustav Jung
- jeho vliv na SP není tak zásadní
- o generaci mladší než Freud
- kolektivní nevědomí = zděděná mozková struktura, která není výsledkem naší zkušenosti
- bez ohledu na kulturu se objevují ve snech, umění stejné symboly
- archetypy – animus a anima je chápána jak zděděný kolektivní obraz muže a ženy
Alfred Adler
- původně oční lékař
- přechodný článek neopsychoanalýzy – více se soustřeďuje na determinanty sociokulturního charakteru
- „Porozumění životu, úvod do individuální Ψ”
- lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem a ten se vytváří už v prvních měsících života (už v této době se vytvářejí první stopy obrazu světa a postoje k němu, i když jen nejprimitivnějším způsobem), těžko říci, jak je tento cíl stanovován, ale je zřejmé, že existuje a určuje každý čin dítěte → když se zformuje tento prototyp (raná osobnost), začne se ubírat určitým směrem, tento prototyp dovoluje předvídat, co se bude dít dál (hotov ve 4 letech) – rané dětské zážitky
- všechno je to jeho úvaha, kterou nemá doloženou
- nespojuje to s nevědomím, nevědomí více využívá pro zkoumání vztahu já a společnost (přizpůsobování se jedince společnosti – složité a neuvědomované)
- SP má zkoumat konfliktní krizové situace, které jsou při setkávání se se společností a přijímání společnosti → vzniká zážitek méněcennosti (kompenzován touhou po moci) – formuje se v raném dětství, kdy si dítě uvědomuje pocit závislosti (bezmocnosti, slabosti, odkázanosti) na rodičích → vznik pocitu méněcennosti, který je překonáván v souladu s cílem (prototypem), který si dítě stanoví
- zážitek méněcennosti je neuvědomovaný
- každý tímto pocitem prošel (spojuje ho to s Freudem), zažívá to každé dítě
- když pocit méněcennosti nabyde patologických rozměrů, vzniká komplex méněcennosti
- „Studie o méněcennosti orgánů” - spojení defektů oka a psychiky (i domnělé defekty, př. dívky se vidí málo krásné)
- lze říci, že naše individuální Ψ je v podstatě sociální psychologií, protože prvotně důležitý význam v životě člověka má pocit sounáležitosti – když jedinci výrazně chybí, mohou být tito lidé v budoucnu delikventy, alkoholiky (není jisté)
- předběhl tím dobu
- později se objevuje u Maslowa (hierarchie potřeb)
- vysvětlující, proč se lidé sdružují
- dnes brán za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb (Ebstein, Baumeister)
- svou silou na úrovni fyziologických potřeb – musí být uspokojována (nedostatek stejný jako kdyby člověk nejedl) – první uspokojení je dáno rodinou a vztahem k matce
- sounáležitost = slabost, která nutí děti žít v rodině, je obdobou sounáležitosti, která nutí žít lidi v komunitě
- každý se někdy cítí nedostatečný a neschopen nést sám těžkosti života – jednou z nejvýznamnějších tendencí lidstva je tendence utvářet skupinu, ve snaze žít jako členové společnosti, nikoli jako izolovaní jedinci; tento společenský život nám nepochybně pomáhá překonávat pocity nedostatečnosti a méněcennosti → společnost nese pocit jistoty a stability (jako Freud)
- v případě rozmazlených dětí, rodina ani společnost dítě nemůže hýčkat donekonečna a rozmazlovaný se záhy setkává nástrahami života. Školní docházkou je určeno pro nové sociální instituce, která pro něj představuje nový sociální problém, nechce si hrát ani pracovat s jinými dětmi, protože není připraveno na život ve společnosti. Pod vlivem svých zkušeností se podobných situací bojí a usiluje o to, aby bylo stále hýčkáno. Péče hyperprotektivní matky má katastrofální následky, např.: vede k nesamostatnosti (vztahuje se k výkonové motivaci – motiv výkonu se utváří v raném dětství)
- Adlerova touha po moci je vysvětlením dynamiky osobnosti - kompenzace nedostatečnosti, nedostatečnost vede k tomu, že se chce vyrovnat jiným, kteří jsou mu jakoby nadřazení
- dbal na praxi – zakládal poradny, příprava sociálních pracovníků (na problémy s dětmi)
- „Psychologie dětí” - sourozenecké konstelace
Neopsychoanalýza
- větší důraz na determinaci sociální než biologickou, rozhodující vliv sociálního a kulturního
- spory s Freudem, odmítání sexuálního pudu, jiný pohled na nevědomí
Karen Horneyová
- spory s Freudem kvůli Freudově domněnce o závisti žen mužského penisu
- nikdy psychoanalýzu neodvrhla, ale tvrdila, že je ji potřeba předělat
- orientuje se také na rané dětství – dítě v raném věku má 2 potřeby:
- potřebu satisfakce (uspokojování základních fyziologický potřeb – potrava, ...)
- potřebu bezpečí (ochrana před nepřátelským světem, dítě je při uspokojování této potřeby závislé na rodičích (dostatkem něhy, vřelosti, lásky, uznání))
- frustrace potřeby bezpečí (netečnost, nedostatek lásky, uznání, času, nespravedlnost mezi sourozenci) vede k zážitku osamělosti, bezmocnosti, nepřátelskosti světa → základní (bazální) úzkost – odvozena především od vztahu matka-dítě; tato úzkost může vyústit v potíže v dospělosti
- Freud s Adlerem tuto frustraci považují za zákonitou formu vývoje × Horneyová říká, že tím může a nemusí (tím lépe) projít
- bazální úzkost má důsledky pro interpersonální vztahy v dospělosti, může vést k různým strategiím chování vůči sociálnímu okolí potřeba nastolit pocit bezpečí, je řešitelná 3 strategiemi:
- tíhnutí k lidem – člověk vstupuje do vztahu s jiným proto, aby se zbavil pocitu osamělosti,
bezmocnosti, nepotřebnosti
- stranění se lidí – člověk se soustřeďuje na sebe sama, touží po nezávislosti a soběstačnosti, aby mu
nemohlo být ublíženo
- směřování proti lidem – lidé mají tendence ovládat druhé (mít nad nimi kontrolu) - „když je
kontroluji, nemohou mi ublížit”; (není to agrese, ale spíše něco jako nepřátele chci mít vedle sebe)
- hledá vysvětlení patologických jevů (jako i Freud a Adler)
- zabývala se také seberealizací (inspirací pro humanistickou Ψ) - „Neuróza a lidský růst, zápas o seberealizaci”
- „Neurotická osobnost naší doby”
Erich Fromm
- široké vzdělání – filosof, sociolog, věnoval se kulturně antropologickému přístupu a politicko-ekonomickým pojetím
- velký důraz na to sociální, důrazně říká, že člověka můžeme pochopit pouze v sociokulturním světě
- nikdy se nesetkal s Freudem
- všichni mu vyčítali, že není lékař (Horneyová)
- prošel složitým vývojem politických názorů (hodně přebíral z marxismu)
- „Strach ze svobody” (v originále „Útěk ze svobody”) - považuje ji za práci z oblasti SP
- osamělost, svoboda, odcizení, konformita → základní témata, kterými se zabýval
- analýza člověka v historickém vývoji od středověku do současnosti (Hitler) → člověk získal svobodu v tomto vývoji, ale odcizil se přírodě a jiným lidem, ztratil sociální bezpečí → objevil se pocit osamělosti, který je překonáván láskou k jinému člověku („Umění milovat” – vysvětluje různé druhy lásky, které chápe jako nástroje k řešení osamělosti), v nevědomí spatřuje skryté touhy překonávat toto osamocení
- stejně skeptický jako Freud → člověk má sociální potřeby, které ale nenalézají plně své uspokojení v žádné kultuře (společnosti)
- zajímá ho struktura charakteru člověka → jádro charakteru (tj. sociální charakter) to je to, co je společné členům dané kultury a tu danou společnost to spojuje (je to výsledkem především toho ekonomického vývoje)
- sociální charakter je důležitý proto, aby mohl člověk v kultuře přežít, plnit její požadavky (je to záruka konformity se společností) → požadavkem sociálního charakteru je, formovat člověka tak, aby odpovídal požadavkům kultury
- akceptování těch požadavků člověku působí radost a vlastně je rád, že se takto může chovat
- pokud se změní podmínky společnosti, musí se změnit i sociální charakter
- pokud si člověk utváří sociální charakter, nutí ho to jednat v souladu s požadavky kultury (zvnitřnění)
- Fromm přikládá velký význam výchově k sociálnímu charakteru → funkcí výchovy je vytvoření sociálního charakteru; zatímco Freud to považuje za nemožné
- rodina je rozhodující pro vytvoření sociálního charakteru (také Freud: rodina je mostem mezi jedincem a společností) → rodina je psychologickým agentem společnosti
typologie sociálního charakteru (odvozena od Freuda, jedná se o interakce jedince a společnosti), 5 typů:
- receptivní typ – všechno leží mimo něj, vykazuje přílišnou závislost, pasivitu na vnějším prostředí,
chce dosáhnout toho, aby byl milován, ale už nechce milovat, neschopnost dělat něco bez vnější pomoci.Je submisivní, lehkověrný, přízemní.
- vykořisťující typ – vše co potřebuje, bere od ostatních, často násilím (přivlastňuje si majetek, lásku, nápady), není schopný něco produkovat vlastním úsilím, přivlastňuje si od druhých. Je sebevědomý, hrdý, egocentrický, agresivní
- hromadící typ – odvozeno od Freudovy anální fáze. Akumulace hmotného majetku, moci, lásky. Je rigidní, podezíravý, neústupný, obezřetný, věrný, rezervovaný
- tržní typ – sám sebe považuje za zboží, které se snaží prodat nebo směnit, zájem o pěstování společenských kontaktů, dbá na svůj zevnějšek, dokáže hrát spoustu povrchních rolí, má spoustu vztahů, ale také povrchních.Je netaktní, bezcílný, přístupný k názorům, zvědavý, velkomyslný.
- produktivní typ – Fromm ho považuje za ideální. Je nezávislý, integrovaný, spontánní, tvořivý, spjatý se sociálním dobrem,- produkuje lásku, myšlenky.
- navázali na něj další autoři: Glaser, Dennei; nejdůležitější Riesman „Osamělým davem” (1950) – studie o změnách amerického charakteru
- „Člověk a psychoanalýza” - v originálu Man for himself (Člověk pro sebe) – podtitul: dotazování, zkoumání z pohledu etiky
- „Umění milovat” – jakým způsobem překonávat problémy v lásce, několik druhů lásky
- „Anatomie lidské destruktivity” - rozsáhlá práce, 8 druhů agrese – sporné vymezení
- „Zdravá společnost” - více sociologický charakter
Harry Stuck Sullivan • jediný rodilý Američan, velmi vzdělaný • spolupracovník Fromma a Horneyové • co Horneyová vymyslela, on praktikoval, ale měl své vlastní myšlenky 2 témata: rodina (rané dětské zážitky, situace matka-dítě) a závěry pro další interpersonální vztahy v dospělosti poukazuje na důležitost jistoty v mezilidských vztazích, která se utváří již v raných fázích života → rozhodující pro zdravý vývoj a vývoj interpersonálních vztahů teorie „prsu v ústech” výchozí situace, kdy dítě získá nebo nezíská pocit bezpečí a podle toho budou vypadat všechny budoucí interpretace vztahu - dítě získává zkušenost (s matkou, ošetřovatelem) dobré nebo špatné matky (což je neuvědomované) špatná zkušenost nemusí nastat 6 stadií, ve kterých musí dítě vždy projít určitým typem interpersonálního vztahu: 1. rané dětství 4. raná adolescence 2. vlastní dětství 5. střední adolescence 3. juvenilní období 6. pozdní dětství • dítě může zůstat na určitém stupni vývoje (např.: juvenilní období, tj. mladší školní věk → potřeba kamarádů, kamarádí se kluci s kluky a holky s holkami – určitý interpersonální vztah) • jako první položil koncepci (teorii) interpersonálních vztahů (považován za zakladatele) • „Interpersonální teorie psychiatrie” - vyšla po jeho smrti • „Koncepce moderní psychiatrie”