Intrapersonální a dyadická komunikace
Obsah
Komunikace
Komunikace je základ interpersonální interakce[1]. Komunikace je forma spojení mezi lidmi prostřednictvím předávání a přijímání významů (Janoušek, 2008, s. 2017)[2].Je to přenos signálu médiem k příjemci. Je to proces sdělování a přejímání informací mezi jedinci stejného druhu, prostředek k ovlivňování druhého. vyplývá z potřeby sdělovat informace, vyměňovat si je a integrovat se s ostatními jedinci. Od zdroje přes vysílač, kódovací zařízení, kanál, přijímač, dekódovací zařízení k příjemci. Zdrojem může být naše mysl, kódovacím zařízením naše hlasivky, kanál vzduch. Složky: komunikátor, komunikant, komuniké (obsah sdělení)[3], komunikací vyvolaný účinek, kanál, kodér, dekodér. N. Humphrey - Lidský mozek se vyvinul do takové složitosti, protože se člověk potřebuje umět orientovat v druhých a v sobě, máme hlavně sociální mozek[4].
Nejuniverzálnějším prostředkem komunikace je řeč.
Komponenty komunikačního aktu[2]:
- motivace mluvčího
- záměr či intence mluvčího
- smysl sdělení pro mluvčího
- kódování mluvčím
- promluva s věcným obsahem sdělení
- dekódování příjemcem
- smysl sdělení pro příjemce
- odhad záměru či intence mluvčího příjemcem
- efekt sdělení na příjemce
Hayes (2003) rozlišuje tyto řečové registry[1]:
- deklamační - věcné sdělení
- formální
- informativní
- familiární
- intimní
Funkce řeči dle K. Bühlera (podle Nakonečného, 2009)[3]:
- zobrazení
- výraz
- apel
Druhy komunikace
Komunikaci lze dělit na intrapersonální, interpersonální, skupinovou a masovou. Dále je možné dělení na verbální a nonverbální nebo také záměrnou a nezáměrnou[2].
Sémiotická komunikace je zprostředkovaná znaky
Nesémiotická komunikace je energie, bez znaků, např. komunikace počítače s tiskárnou
Neverbální komunikace
Argyle (podle Hayes, 2003) rozděluje účely neverbální komunikace[1]:
- nahrazující řeč
- napomáhající řeči
- vyjadřující postoje
- vyjadřující emoce
Hlavní prostředky neverbální komunikace dle Argyla (podle Janouška, 2008)[2]:
- tělesný kontakt
- blízkost
- orientace
- vzezření
- pozice těla
- kývnutí hlavy
- výraz tváře
- pohledy
- neverbální aspekty řeči
Metakomunikace je podtext komunikace (rychlost řeči, intonace, důraz na nějaké slovo)[1].
Sdělení má roviny obsahovou a významovou. Někdy je význam sdělení přímo v rozporu s obsahem (dvojná vazba - často jako prostředek ironie. Nadužívání může vést až k neurotizaci dítěte (ty inteligente!)[3]
Přehled nonverbální komunikace dle Nakonečného (2009)[5]:
- gestika - kývnutí na souhlas
- haptika - bezprostřední dotyk, podání ruky
- posturika - celkový postoj světa
- mimika - výraz tváře
- paralingvistika - akustické projevy
- kinetika - bezděčné pohyby rukou, hlavy
- proxemika - přiblížení a oddálení od druhého[5] [4]:
- intimní sféra - 15 až 30 cm
- osobní sféra - 30 až 120 cm
- sociální sféra - 120 až 350 cm
- veřejná sféra - nad 350 cm
Komunikace ve skupinách
- podle tvaru[2]:
- každý s každým
- kruh
- hvězdice
- řetěz
- vidlice
- podle hierarchie:
- vertikální - řízení a kontrola
- horizontální - koordinace činnosti
další dělení:
- volná - každý s každým
- stolová - určitý řád
- sólová - jednosměrná (přednáška)
- stadioová - davy, mítinky
- masová - totéž v ještě větším měřítku (obrovská možnost manipulace - televize, rozhlas)
Faktory vytvářející skutečný význam informace
- obsah komunikace - co se říká
- kontext komunikace - za jakých okolností se to říká
- citový a hlasový přízvuk - jakým tónem se to říká
- mimická a pantomimická akcentace - jak se tváří
- akcentace jednání - co při mluvení dělá
Poruchy komunikace (šumy):
- poruchy v komunikačním kanále - hlučnost prostředí
- neujasněnost smyslu slov - mnohovýznamová slova
- metakomunikace - umožňuje změnit lexikální význam komuniké
- konfliktní situace - hrubě destruktivní - účelem ponížit, poničit
- autoritářská - vnucování postojů
- disjunktivní komunikace - jedincem přijímaná
- pseudokomunikace - formalismus (počasí, politika)
- nonkomunikace - přerušení komunikace
- osoba příjemce - nekomunikativnost, nedůvěra
- sociální skupina - tajnůstkářství vedoucího, členové nemohou vyjádřit svůj názor
C. S. Peirce
Znak je vše, co může v mysli někoho zastupovat něco jiného. Je to triáda, jde o mysl, něco co se zastupuje, to co zastupuje (znak)[4]:
- symboly - vztah je libovolný, něco zastupuje něco jiného (např. voda je nevědomí).Lidé si pouze řekli, že to, čeho je plný les, je strom. Slova - slovo samo o sobě neznamená nic – musí tam být někdo, kdo ho interpretuje, přisoudí mu význam. Stejně tak uzel na kapesníku.
- ikony - obraz něčeho, fotografie - je tam vztah zobrazení, diagramy, piktogramy
- indexy - kauzální souvislost (např. DNA na místě činu, vykousaná díra ve stromu od bobra)
Teorie komunikace:
Transakční analýza (Erich Berne)
analýza transakcí (struktury)
Každý člověk při komunikaci vychází ze tří stavů ega:
- ego dítěte (DÍ) - daří-li se mu, je spontánní, veselé, vyskytne-li se překážka, začne být trucovité, zlostné. Nedokáže nést důsledky svého jednání
- ego dospělého (DO) - je schopen nést důsledky svého jednání, předvídat je, logicky, uvažovat, kriticky posuzovat sebe i okolí
- ego rodiče (RO) - starostlivý, radící, až mentorující a rozkazující
Nutno rozeznat, z které roviny nám dotyčný promlouvá (na rovinu dítěte je dobré odpovědět jako rodič), při křížení rovin vzniká konflikt.
Typy komunikace
- vyvážená
- zkřížená - manželka odpoví manželovi jako rodič dítěti
- skrytá - verbální odpověď z roviny dospělého, nonverbální z roviny dítěte
analýza scénáře
- já jsem dobrý, ostatní jsou také dobří - optimální
- já jsem špatný, ostatní jsou dobří
- já jsem dobrý ostatní jsou špatní
- já jsem špatný, ostatní jsou také špatní
Zaběhnutý scénář je velmi těžké změnit. Emocionální korekce scénáře - dáme člověku prožít něco úplně jiného, než podle svého scénáře čeká.
analýza her:
Hra posuzuje scénář jedince a může rozvíjet jeho dobré stránky
Teorie V.Satirové
Typy komunikujících:
- smířlivec - neprosazuje JÁ, má nízké sebehodnocení, chce se zavděčit, souhlasí se vším, přijme každou kritiku, dokáže však vydírat
- vynič - obviňuje okolí ze svých chyb, druhé ponižuje, záleží mu velmi na kontextu (ale ten tón!), jedná povýšeně, je z něj cítit (napětí)
- počítač - neříká své názory, nerespektuje názory jiných, vypadá klidně a korektně, druhé nevnímá
- rušič - nedokáže mluvit o sobě, nezajímá se o druhé ani o kontext, neschopen přizpůsobit se situaci, zařadit se do skupiny, často rád šokuje
- kongruentní osobnost - ideální, sebehodnotící, akceptující, nedochází u nich ke křížení rovin
Teorie P.Watzlawicka
Tři základní pravidla komunikace:
- člověk nemůže nekomunikovat - nekomunikuje-li, pak nám nerozumí, nezajímáme ho, myslí si o nás něco špatného...
- vysílaná zpráva nemusí být přijata - význam zpětné vazby (odpověď zopakujeme svými slovy), na zpětné vazbě založena řada terapií (Rogers - hmhm terapie - Já vás chápu.)
- komunikace je mnohoúrovňový jev - informační rovina sdělení, metakomunikace (neverbální projev, určuje, jak sdělení porozumíme)
Informační konzerva - přetrvávají déle než lidský život (kniha, kazeta)
Seznam použité literatury
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 3. Praha: Portál, 2003.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 HNILICA, Karel. Přednášky Sociální psychologie na FFUK. Praha, 2013.
- ↑ 5,0 5,1 Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>
; citaci označenénakonecny
není určen žádný text