Informační války

Informační válka je označení činnosti, která má za cíl získání výhody nebo převahy nad soupeřem v oblasti řízení a využívání komunikačních a informačních kanálů nebo technologií.

Definice informační války

Definici informační války nelze přesně určit. Vojenští odborníci se v tomto ohledu rozcházejí. Příliš úzká definice je nepřesná jelikož zdůrazňuje jednu formu informační války na úkor ostatních. Naopak příliš obecná a široká definice je nejasná a neumožňuje pochopit, co se pod pojmem informační válka skrývá.

Jedna z prvních obecných definic definuje informační válku jako "konflikt znepřátelených stran, který probíhá na strategické, operační a a taktické úrovni; v době míru, krize, eskalace napětí, války, ukončení konfliktu a obnovení míru, přičemž zúčastněné strany využívají informačních prostředků k dosažení svých cílů".

Definic informační války v dnešní době je mnoho. Kupříkladu americké vojenské námořnictvo (US NAVY) ji definuje jako "konflikt, ve kterém informace je současně zdrojem, cílem i zbraní". Zástupci ruského generálního štábu definují informační válku na operačně-strategické úrovni jako "souhrn speciálně plánovaných a koordinovaných opatření jednotek a zpravodajských služeb, systémů včasného varování, prostředků velení a řízení, spojení, klamání a elektronického boje, jejichž účelem je zajistit dosažení stanovených cílů bojové operace". Zástupce české vojenské odborné komunity Josef Nakoupil definuje informační válku jako "souhrn veškerých opatření pro a) ochranu vlastních informací a procesů na nich založených, jakož i pro ochranu informační techniky; b) pro působení na nepřátelské informace a procesy na nich založené, jakož i pro působení proti nepřátelské informační technice".

Pojetí informace

Informace je univerzální jev, který je pevně spjatý s každodenním životem člověka a společnosti, ale i s živou a neživou přírodou. V nejobecnějším slova smyslu ji chápeme jako údaj o reálném prostředí, jeho stavu a procesech v něm probíhajících.

V informační vědě se informací rozumí "sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi." Z vojenského hlediska je informace definována jako "nezpracované údaje jakéhokoli popisu, které je možné použít při vytváření zpravodajství." Zpravodajská informace je poté definována jako "výsledek zpracování informací, týkajících se cizích států, nepřátelských a potencionálně nepřátelských sil nebo prvků či prostorů aktuální nebo potencionální bojové činnosti."

Formy informační války

Informační válka jako samostatná technika zatím neexistuje, je tvořena několika formami, které se navzájem prolínají a doplňují. V současné době lze rozlišit nejméně sedm forem informační války:

1. Působení na velení a řízení "command-and-control warfare"
2. Zpravodajské působení "intelligence-based warfare"
3. Elektronický boj "electronic warfare"
4. Psychologická válka "psychologic warfare"
5. Ekonomicko-informační válka "economic information warfare"
6. Hackerská válka "hacker warfare"
7. Kybernetická válka "cyber warfare"

Působení na velení a řízení

Účelem působení je zničení nebo narušení prostředků velení a neutralizace velení. Pokud takováto situace nastane, tak se může přerušit tok informací od velitelských struktur k výkonnému prvku - bojovým jednotkám, které poté ztratí přehled o celkové situaci a nebudou mít informace k tomu kde zasáhnou, kdy zasáhnout, ani jak zasáhnout.

Jednou z možností neutralizace velení a zároveň nejstarší formou je jeho fyzická likvidace. Úder na místa velení lze provést pomocí různých prostředků, mezi něž patří použití dělostřelectva, letecký úder nebo operace speciálních sil.

Systémy velení lze paralyzovat např. přerušením dodávek elektrické energie, pomocí elektromagnetického záření nebo nasazením počítačového viru. Ani jedna z těchto metod však nezaručuje stoprocentní úspěšnost a účinnost.

Zpravodajské působení

O zpravodajském působení se v informační válce hovoří v případě, že je zpravodajství přímo zahrnuto v bojové činnosti, např. v procesu výběru a přidělování cílů nebo při určení, zda daný prostředek zasáhl cíl a byl splněn požadovaný efekt. Neslouží jako vstup procesu velení a řízení.

Účelem zahrnutí zpravodajství do bojové činnosti je získávání informací, vytváření trvalého a obsáhlého obrazu bojiště a ochranu informací, tzn. zabránit nepříteli k zisku informací, aby si nemohl vytvořit plnohodnotný obraz bojiště, včetně kapacit protivníka. Tyto činnosti se nazývají ofenzivní a defenzivní opatření. Cílem ofenzivního opatření je zisk co nejvíce informací o protivníkovi. K defenzivnímu opatření patří všechny možnosti, jak uniknout zjištění a pozorování nepřítelem, včetně klamání a používání nesnadno zjistitelných stanovišť.

Elektronický boj

Elektronický boj je definován jako činnost zaměřená na využití elektromagnetického spektra, která obsahuje pátrání, zachycení a identifikace elektromagnetického vysílání, využití elektromagnetické energie včetně směrového vyzařování s cílem omezit nebo zabránit jeho využívání protivníkem proti vlastním prostředkům a zajistit jejich efektivní využití.

Elektronický boj má tři součásti:

1. Elektronická protiopatření (ECM), která zahrnují činnosti prováděné ke znemožnění nebo ztížení efektivního využití elektromagnetického spektra protivníka použitím elektromagnetické energie, tj. znemožnění přenosu informace elektromagnetickým spektrem.
2. Elektronická podpůrná opatření, která zahrnují činnosti k vypátrání, zachycení a identifikaci elektromagnetického vyzařování a zaměření jeho zdrojů. Poskytují také zdroj informací pro rozhodovací procesy, použití zbraní, elektronická protiopatření, elektronická ochranná opatření a jiné činnosti.
3. Elektronická ochranná opatření, která zahrnují činnosti k zajištění efektivního použití elektromagnetického spektra vlastními silami v podmínkách navzdory použití elektromagnetické energie protivníkem.

Jeden ze základních způsobů elektronického boje je působení proti vyhledávacím a naváděcím radiolokátorům, které se umlčují elektronickým rušením nebo protiradarovými raketami. Dalším způsobem elektronického boje je působení na komunikační prostředky a komunikace, které je náročnější než působení proti radiolokátorům.

Psychologická válka

Psychologická válka má za cíl ovlivnit nepřátelskou vůli bez použití zbraní. Jedná se o plánovanou a systematickou distribuci informací různým cílovým skupinám, která musí být provedena v přesně stanoveném období, aby informace ovlivnily jejich vědomí.

Psychologické operace můžeme rozdělit do různých kategorií podle tří hledisek:

• Prvním hlediskem je druh operace, k jejíž podpoře slouží. Konkrétně se jedná o strategické psychologické operace (SPO), psychologické operace k podpoře bojových operací (CPO) a psychologické operace k podpoře nebojových operací (CRPO).
• Druhým hlediskem je cílová skupina, na kterou se zaměřují. Konkrétně se jedná o operace proti vůli národa, operace proti nepřátelským velitelům a operace proti nepřátelským jednotkám.
• Třetím hlediskem je stupeň působení. Konkrétně se jedná o operace prováděné na strategické, operační a taktické úrovni.

Ekonomicko-informační válka

Ekonomicko-informační válka vznikla spojením ekonomické války a informační války. V současné době rozlišujeme dvě její formy:

1. Informační blokáda je efektivní pouze ve společnosti, kde je životní úroveň závislá nejen na materiálních dodávkách, ale i na přísunu informací. Je založena na potlačení přístupu k informacím, což může mít za následek zhroucení ekonomiky nepřátelského státu. Pracuje na podobném princi jako ekonomická blokáda, tzn. snaží se odříznout stát od dodávek zboží a následně potlačit výhody z účasti na mezinárodním obchodu. Potlačuje výhody výměny a sdílení informací v mezinárodním měřítku.

2. Informační imperialismus vychází z předpokladu, že mezinárodní obchod je v přeneseném významu bojiště, tzn. že jednotlivé národy si konkurují a usilují o získání dominantního postavení ve strategickém průmyslu.

Hackerská válka

Cílem hackerské války je vyřadit nebo ochromit konkrétní systémy využitím technologických nedostatků, tzv. "děr" v bezpečnostních opatřeních systému. Techniky či metody hackerské války se liší podle místa, odkud útočník pořádá útok, podle způsobu provedení útoku a podle předpokládaného rozsahu škod.

Hackerské útoky se dělí na útoky na civilní systémy a na vojenské systémy. Všeobecně se tvrdí, že útoky hackerské útoky mají stejné charakteristiky s tím rozdílem, že vojenské bývají lépe zabezpečené než civilní systémy, jelikož jsou navrženy pouze pro vnitřní přístup a od okolí jsou fyzicky odděleny. Z tohoto důvodu by také měly více odolat útokům.

Hackerskou válku můžeme také dělit na útočnou a obrannou, tzn., zda je cílem poškodit cizí informační systémy, nebo zda jsou přijímána obranná opatření proti případnému hackerskému útoku.

Hackerský útok na vojenský informační systém může sloužit jako podpůrná činnost při vedení vedení konvenční vojenské operace nebo při vedení jakékoliv jiné formy informační války.

Kybernetická válka

Kybernetická válka je definována jako "souhrnný název pro teroristické aktivity, jejichž cílem útoku, použitým prostředkem nebo přenašečem, je tzv. kyberprostor... a prováděné prostřednictvím počítačové sítě." Je považována za zcela specifickou oblast informační války. Zahrnuje:

• Informační terorismus, který je součástí počítačového hackingu a zaměřuje se na využití osobních dat důležitých osobností, např. vojenských velitelů, a jejich následnému působení přímo na ně nebo na jejich blízké.
• Sémantický útok je podobný hackerské válce, s tím rozdílem, že při napadení systému pracuje dále, navenek bezchybně, ale generuje výstupy, které se různou mírou rozcházejí s realitou.
• Simulovaná válka předpokládá, že protivník využije simulaci vojenského konfliktu a zamění ho s realitou. Protivník by zvítězil, v rozporu s realitou, nad některými jednotkami a donutil velení k nesprávným rozhodnutím. Další možností je, že by demonstroval, že bojovat proti jeho kapacitám nemá smysl, jelikož by porážka byla nevyhnutelná. Z informačního hlediska je tato forma neproveditelná.
• Gibsonova válka předpokládá existenci umělé inteligence, vychází z konceptu dvojí reality - fyzické a virtuální, přičemž obě na sobě závisí, zároveň vítězství ve virtuální realitě postačuje k porážce protivníka. Stejně jako simulovaná válka je tato forma z informačního hlediska neproveditelná.

Kybernetická válka zatím nebyla v žádné své formě proti vojenským prostředkům použita, stále častěji se o ní diskutuje a její formy jsou předmětem zájmu vojenských odborníků.

Informační operace

- ofenzivní (informační operace zahrnují všechna opatření pro rušení, manipulování a vyřazení nepřátelské informační infrastruktury)

- defenzivní (informační operace se snaží zabránit nebo zmařit ofenzivní informační operace)

- explorativní (informační operace tvoří průzkumnou složku ofenzivních a defenzivních informačních operací).

Fáze informační války

- ZAHÁJENÍ ÚTOKU NA INFORMAČNÍ SYSTÉM -> Tato fáze trvá až do okamžiku, v němž útočník překonal poslední bezpečnostní překážku informačního systému. Je tím kratší, čím více toho útočník ví o systému. Neočekávanými překážkami se může fáze zahájení značně prodloužit.

- HLAVNÍ POŠKOZENÍ -> Poté, co útočník překonal poslední zabezpečovací zařízení, je schopen způsobit v systému největší možnou škodu. Čím déle může útok nerušeně probíhat, tím větší je očekávaná škoda. Fáze hlavního poškození končí okamžikem, v němž cílový systém zjistí útok.

- REAKCE -> Po zjištění probíhajícího útoku je možno provést jeho analýzu, zvolit a provést vhodná protiopatření. Tuto fázi musí cílový systém pokud možno zkrátit, protože během ní může ničivé působení útočníka pokračovat. Závěr fáze reakce je definován úspěšně aktivovaným protiopatřením, jež útočníkovi zabrání způsobit další škody.

- KONSOLIDACE -> Po úspěšném "odražení" útočníka je zahájena fáze konsolidace. Během ní se zjistí a analyzuje zjištěná škoda a zvolí se vhodná nápravná opatření.

- NÁPRAVA -> Uskuteční se nápravná opatření zvolená ve fázi konsolidace a tím je dosaženo návratu do normálního stavu.

Rusko a informační války

Rusko z České republiky, už od dob našeho vstupu do EU či NATO nikdy nestáhlo své tajné agenty, naopak v posledních letech jejich řady výrazně posílilo. Dostali řadu úkolů, politické krytí od vedení Kremlu, v podstatě nekonečné prostředky na svoji činnost. S jasným cílem podkopat zdejší stále se usazující a vratkou demokracii, vnést do ní chaos, oslabit její zakořeňování do obranných a politických struktur Západu a zmocnit se našich tajemství. S podobným překvapením hledí v poslední době na rozsáhlé aktivity ruské špionáže i v mnoha dalších zemích EU. Ukazuje se, že ničivé působení ruských tajných služeb není reliktem dob dávno minulých, které pohřbil pád Železné opony, ale že je naopak načase se jimi vážně zabývat.

Odkazy

Použitá literatura

RAŠEK, Antonín, Kybernetická válka pokračuje, Vojenské rozhledy, 2013, roč. 21 (53), č. 4, s. 73–89, ISSN 1210-3292

ONDŘEJ, Kundra. Putinovi agenti. BizBooks, 2015.

ČERNOVSKÝ, Vít. Informační válka [online]. 2007 [cit. 2018-01-25]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/36468.

CLARKE, Richard A. a Robert K. KNAKE. Cyber war: the next threat to national security and what to do about it. New York: Ecco, 2012. ISBN 978-0-06-196224-0.

Související články

Nové trendy ruské informační války

Rusko v informační válce

Historické kořeny a definice pojmu informační válka

Klíčová slova

Informace, války, informační studia, informační věda, Ruské informační války, informační válka