Neuron, nervová buňka, je základní funkční a histologická jednotka nervového systému. Neuron přenáší a zpracovává informace z vnějšího a vnitřního prostředí a tím podmiňuje schopnost organismu na ni reagovat.[1]

Stavba neuronu

Strukturální rozdělení

  • tělo(perikaryon, centrální část neuronu obsahující jádro)společně s dendrity tvoří recepční část, která přijímá podněty a je místem napojení receptorů(mohou být napojeny i přímo na tělo, nejen na dendrity); obsahuje veškeré organely, v místě receptoru jsou výrazně nahromaděny mitochondrie a iontové kanály podporující přenos vzruchu
  • výběžky ( krátké dendrity a dlouhý neurit)
  • iniciační segment, (iniciální část) je místem odstupu dlouhého vlákna neuritu a také místem vzniku dalšího vzruchu; zde není chráněn žádným ochranným obalem
  • neurit vede vzruch
  • terminální úsek(synaptická část) převodní část,napojující se na další nervové buňky, obsahuje synapse[2].

Neuron
Popisek: Tělo neuronu vlevo (Cell body) obsahuje buněčné jádro (Nucleus) a vychází z něj dendrity (Dendrite) a neurit (neboli Axon). Neurity jsou izolovány od intersticiálního - mezibuněčného - prostředí pomocí myelinové pochvy (Myelin sheath) vytvářené v PNS (Periferní nervová soustava) Schwannovou buňkou (Schwann cell) a přerušované pouze Ranvierovými zářezy (Node of Ranvier). Neurit se může volně větvit a ústí v axonální zakončení (Axon terminal), obvykle synaptické napojení na axon, dentrit či tělo jiné buňky.

Funkční rozdělení neuronů

neurony stejně jako ostatní buňky v těle mají stejný genetický materiál, až během zrání se však u jednotlivých neuronálních typů aktivují pouze určité geny. Výsledkem toho je funkční specializace (diferenciace)[2].
Zralé neurony funkčně dělíme do čtyř skupin

  • motorické neurony (motoneurony)- vedou informace z mozku nebo páteřní míchy ke kosterním svalům (z centra do periferie) nazýváme je tedy eferentními
  • senzitivní neurony- převádějí smyslové informace do centrálního nervového systému(z periferie do centra)nazýváme je afrentními
  • autonomní neurony (vegetativní neurony)- vedou k vnitřním orgánům a tkáním (jejich činnost nemůžeme ovládat vůlí) tyto neurony jsou aferentní(dostředivé) i eferentní(odstředivé)
  • interneurony- nacházejí se v mozku, hřbetní míše i nervových uzlinách. Jejich funkce spočívá v propojování jednotlivých neuronů navzájem[2].

Myelinové obaly

Kolem velké části neuritů (axonů) se vytváří ochranná buněčná vrstva, která daný axon izoluje od okolního prostředí (obdobně, jako když obalíte elektrické dráty izolační gumou). Tím se zefektivní (sníží se energetické výdaje a zvýší se rychlost) přenos signálu (vzruchu, ergo akčního potenciálu). Zdroj myelinizace se liší v centrální nervové soustavě (oligodendrocyty) a v periferní nervové soustav (Schwanovy buňky).

  • Myelinová pochva v CNS vytvářená oligodendrocyty. Jeden oligodendrocyt může myelinizovat až několik desítek okolních neuritů.
  • Schwannova pochva v PNS vytvářená Schwannovými buňkami. Jedna Schwannova buňka myelinizuje právě jeden neurit tím, že se kolem něj omotá v několika vrstvách.

Myelinová vrstva je přerušována Ranvierovými zářezy – jde o místa, kde dochází k setkání dvou myelinizujících buněk (Schwannovou buňkou či oligodendrocytem) a kde dochází ke kontaktu (a výměně iontů) s extracelulárním prostředím. Právě zde se může se axon dělit.

  • Zajímavost: Myelin je jednou ze základních složek bílé hmoty mozkové a míchy a je příčinou jejich bílé barvy.
  • Zajímavost: Poškození a úbytek myelinu v mozku (demyelinizace) je spojen s těžkými neurologickými onemocněními (např. roztroušená skleróza).

Synapse

  • Synaptické váčky - vehikuly se vylijí a dostanou se na presynaptickou membránu, obsah se vylije do synaptické štěrbiny, pokud je vzruch dobrý, naváže se neurotransmiter na postsynaptickou membránu.
  • Co se nepoužije, je zpátky odchytáváno synapsí ze které se to vylilo.
  • Rozdělení synapsí:
  1. Dendrodenrické - spojení dendrit-dendrit
  2. Axoaxonální - spojení axon–axon
  3. Axodendritické - spojení axon-dendrit

Synapse

Reference

  1. ↑ Mysliveček, J., & Myslivečková-Hassmannová, J. (1989). Nervová soustava. Praha: Avicenum.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Orel, M., & Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. (Vyd. 1., 256 s.) Praha: Grada.

Zdroje obrázků

  1. Commons.wikimedia.org. Retrieved from: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Neuron-cs.jpg
  2. Pl.wiktionary.org. Retrieved from: http://pl.wiktionary.org/wiki/Plik:Synapse.png
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neuron&oldid=5530“