Střídavá péče
Obsah
Formy péče o děti po rozvodu
Vývoj
Názory na to, jak má být porozvodová péče u dětí uspořádána, se v čase mění.
Po větší část minulého století platilo za nepochybné, že zejména malé děti by měly být svěřovány do péče matky. Otec tehdy neměl příliš velkou naději, že dítě bude svěřeno výhradně do jeho péče. Od poloviny sedmdesátých let se však předpoklad, že je matka vždy vhodnějším a lepším opatrovníkem dítěte, začal pozvolna pozměňovat. Rozhodnutí o opatrovnictví se mělo nově týkat výhradně schopností starat se o dítě, nikoli pohlaví rodiče.
Od konce sedmdesátých a začátku osmdesátých (v ČR pak až od konce devadesátých let) vzrůstá ve světě popularita společné péče.[1]
Možná uspořádání porozvodové péče
Lze rozlišit tři hlavní uspořádání porozvodové péče o děti:
- výhradní péči matky a „navštěvujícího“ otce,
- výhradní péči otce a „navštěvující“ matky
- a společnou (střídavou) péči, kdy dítě pobývá střídavě v péči matky a otce.[1]
Rozhodování o typu péče po rozvodu
Faktory, které je vhodné při rozhodování o typu péče o dítě po rozvodu zvážit jsou následující:
Schopnost rodiče poskytnout dítěti adekvátní péči
Je třeba vzít v úvahu zdravotní a psychický stav rodiče, eventuálně také zneužívání návykových látek. Velký význam má zkušenost rodiče a dovednost v péči o děti. Důležité je i naplnění základních materiálních předpokladů péče o dítě, jako je stav domácnosti a finanční příjmy.
Životní styl rodiče
Je žádoucí, aby rodič, jemuž je dítě svěřeno, měl zázemí ve své širší rodině, aby u něj byla záruka, že nebude mařit styky s nerezidenčním rodičem a členy jeho rodiny, aby byl adekvátně sociálně a pracovně adaptovaný. Příznivou okolností je, když dítě nebude nuceno změnit dosud navštěvovanou školu (školku) a neztratí kontakt s vrstevníky a komunitou, v níž prozatím vyrůstalo.
Přání dítěte
Pokud jde o přání dítěte, nepanuje mezi odborníky všeobecná shoda v tom, do jaké míry a od jakého věku je vhodné přikládat přání dítěte váhu. Dítě nemusí být s to dostatečně dobře posoudit všechny relevantní okolnosti, může preferovat rodiče, který je benevolentnější, či může být jedním z rodičů ve svém přání manipulováno. Přání starších dětí je obvykle přikládána větší váha; tyto děti jsou zpravidla také schopny své přání lépe zdůvodnit.[1]
Společná (střídavá) péče
Společná (střídavá) péče je, jak již bylo řečeno, uspořádáním, kdy se matka i otec na výchově dítěte podílí (víceméně) stejným dílem, a kdy dítě s oběma rodiči tráví přibližně stejné množství času. Možnost zažívat i po rozvodu pokračující vztah a péči obou rodičů je ostatně pro dítě velmi důležité.[2]
V České republice byl institut společné a střídavé péče zaveden v roce 1998. I po tomto roce nicméně bylo převážné procento dětí po rozvodu rodičů svěřováno do péče matky; podíl dětí ve společné péči rostl jen velmi pozvolna.
Typy střídavé péče
Přestože by se rodiče měli dle definice střídavá péče podílet na výchově a trávení volného času s dítětem rovnoměrně, je potřeba si uvědomit, že ne vždy je takto v praxi z rozličných důvodů činěno (někdy jen po určité období, jindy dlouhodobě). I střídavá péče tak má různé formy, které se liší zejména podílem doby, kterou děti tráví v péči jednoho či druhého rodiče. V některých případech se tak soudem ustanovená střídavá péče nemusí příliš lišit od výlučné péče jednoho z rodičů s častými návštěvami u rodiče nerezidenčního.[3]
Výzkumné studie zaměřené na porozvodovou péči o děti
Některé studie sledující prosperitu dětí žijících ve střídavé péči jsou velmi optimistické. Střídavá péče, z níž děti profitují, jsou však schopni jen dobře kooperující rodiče. Obecně se tedy jedná o rodiče, kteří jsou i přese konflikty či důvody vedoucí k rozvodu schopni vzájemné komunikace a kooperace, a kteří sami tento typ péče o děti chtějí.[4]
Pro příklad lze uvést studii zaměřující se porozvodovou péči u dětí do šesti let. Ta ukázala, že děti do tří let snášejí odloučení od matky a pobyt u otce přes noc velmi dobře, a taktéž z tohoto uspořádání profitují, tedy mají méně problémů v sociální sféře, méně poruch pozornosti či v případě dívek méně vyhýbavého chování. Taktéž u dětí od čtyř do šesti let nalezla méně adaptačních problémů; tyto děti nicméně z pobytu u otce profitovaly jen v případě, že rozvrh péče mezi otce a matku byl konzistentní a bezproblémově dodržovaný.[5]
Jiná studie pak dochází k závěru, že z tohoto uspořádání neprofitují jen děti, ale také samotní rodiče. Pro ně totiž představuje střídavá péče menší zátěž než péče výlučná a vede k větší spokojenosti rodičů, a to zejména proto, že zamezuje častému prožitku ztráty u nerezidenčního rodiče a přetížení rodiče rezidenčního.[6]
Problémy spojené se střídavou péčí
Hlavním problémem spojeným se střídavou péčí je menší stabilita prostředí. Děti střídavě pobývají ve dvou prostředích, které se často liší stylem výchovy, případně také socioekonomickou úrovní či dalšími, jinými aspekty. Z tohoto důvodu pak může docházet k horšímu přizpůsobení dětí střídavé péči.[7] Případně jsou touto skutečností, a současně nutností neustále řešit problémy s přesunem dětí, negativně poznamenány rodiče, což může vést k jejich větší agresivitě s negativním dopadem na děti.[8]
Nestabilní ostatně může být nejen prostředí, ale také samo uspořádání, jak prokázala longitudinální studie Cloutiera a Jacques[9], která konstatovala, že téměř polovina dětí v střídavé péči během dvou let přejde do péče výlučné, a to zejména v případě mladších dětí.
V případě konfliktních rodičů praktikující střídavou péči pak mají děti v tomto typu péče častěji problémy s chováním a emoční vyrovnaností.[10] Z tohoto pak vyplývá hlavní zásada, že v případě těžkých konfliktů mezi rodiči by mělo být od tohoto uspořádání upuštěno, resp. by nemělo být vůbec uvažováno. Neboť děti, které se vyskytnou uprostřed rodičovských konfliktů, prosperují jen velmi špatně, a všechny potenciální výhody střídavé péče jsou rodičovským konfliktem zmařeny.[11]
Závěry ohledně sřídavé péče
Řada studií zabývající se střídavou péčí se jeví až téměř jako nepřehledná. Taktéž závěry těchto studií jsou rozporné.[12] Současně jsou přitom tyto studie, resp. studie „vyhovující“ té či oné straně používány jako argumenty silných zájmových skupin, tedy skupin podporujících zájmy otců či matek. Zejména v USA jsou tyto organizace skutečně ustanoveny, nadto jsou velmi aktivní, což vede až k ovlivňování zákonodárství a soudní praxe.[13]
Přesvědčivé přitom nejsou ani studie, které se snaží revidovat koncept přimknutí neboli attachment.[14] V klasickém pojetí byl vztah s primární pečující osobou, tedy nejčastěji matkou, považován za výlučný a specifický, kvalitativně odlišný od všech možných dalších vazeb. Revidovaný koncept má nicméně za to, že dítě, jakmile dosáhne stadia formování vtahu, utváří obvykle více vztahů současně – tedy vztahu s matkou i otcem -, přičemž jsou tyto vztahy rovnocenné.
V zájmu dětí je tedy porozvodové uspořádání, které minimalizuje konflikty mezi rodiči; toto uspořádání se nicméně může vzhledem k různým rodičům a jejich porozvodovým vztahům lišit.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Matoušek, O. (2015). Děti a rodiče v rozvodu: manuál pro zúčastněné profesionály a rodiny. Praha: Portál.
- ↑ Wallerstein, J. S., & Kelly, J. (1980). Surviving the breakup: How children and parents cope with divorce. New York: Basic Books.
- ↑ Buchanan, C. M., MacCoby, E. E., & Dornbusch, S. M. (1996). Adolescent after divorce. Cambridge: Harvard University Press.
- ↑ Bauserman, M. R. (2002). Child Adjustmnt in joint-custody versus sole-custdy arrangements: A meta-analytic review.
- ↑ Pruet, M. K., Ebling, R., & Insabella, G. (2005). Critical Aspects of Parenting Plans for Young Children.
- ↑ Pearson, J., & Thoennes, N. (1988). Custody after divorce: Demographic and attitudinal patterns.
- ↑ Austin, G. W., & Jaffe, P. G. (1990). Follow-up study of parents in custody and access disputes.
- ↑ Johnston, J. R., Kline, M., & Tschann, J. M. (1989). Ongoing postdivorce conflict: Effects on children of joint custody and frequent access.
- ↑ Cloutier, R., & Jacques, C. (1997). Evolution of residential custody arrangements in separated families: A longitudinal study.
- ↑ 10,0 10,1 Johnston, J. R. (1994). High-conflict Divorce.
- ↑ Pruett, M. K., Williams, T. Y., Insabella, G., & Little, T. D. (2003). Family and legal indicators of child adjustment to divorce among families with young children.
- ↑ Pavlát, J. (2010). Problémy studií argumentujících pro střídavou péči.
- ↑ Mo-Yee, L. (2002). A model of children's postdivorce behavioral adjustment in maternal and dual residence arrangements.
- ↑ Kelly, J. B., & Lamb, M. E. (2000). Using child development research to make appropriate custody and access decisions for young children.
Literatura
- Austin, G. W., & Jaffe, P. G. (1990). Follow-up study of parents in custody and access disputes.
- Bauserman, M. R. (2002). Child Adjustmnt in joint-custody versus sole-custdy arrangements: A meta-analytic review.
- Buchanan, C. M., MacCoby, E. E., & Dornbusch, S. M. (1996). Adolescent after divorce. Cambridge: Harvard University Press.
- Cloutier, R., & Jacques, C. (1997). Evolution of residential custody arrangements in separated families: A longitudinal study.
- Johnston, J. R. (1994). High-conflict Divorce.
- Kelly, J. B., & Lamb, M. E. (2000). Using child development research to make appropriate custody and access decisions for young children.
- Matoušek, O. (2015). Děti a rodiče v rozvodu: manuál pro zúčastněné profesionály a rodiny.
- Mo-Yee, L. (2002). A model of children's postdivorce behavioral adjustment in maternal and dual residence arrangements.
- Pavlát, J. (2010). Problémy studií argumentujících pro střídavou péči.
- Pearson, J., & Thoennes, N. (1988). Custody after divorce: Demographic and attitudinal patterns.
- Pruet, M. K., Ebling, R., & Insabella, G. (2005). Critical Aspects of Parenting Plans for Young Children.
- Pruett, M. K., Williams, T. Y., Insabella, G., & Little, T. D. (2003). Family and legal indicators of child adjustment to divorce among families with young children.
- Wallerstein, J. S., & Kelly, J. (1980). Surviving the breakup: How children and parents cope with divorce. New York: Basic Books.
Klíčová slova
rodina, rozvod, děti, porozvodová péče, střídavá výchova