Výchovné problémy žáků

Výchovné problémy žáků ve škole  

Význam „dobrého chování“ – úloha rodiny, školy i žáka

Dobré chování ve škole je takové chování, které “umožňuje bezpečné, nerušené a současně efektivní směřování všech žáků ve třídě k maximálním vzdělávacím výsledkům". Výchovnou úlohu žáka zastupují jak rodiče, tak i učitel, jelikož se školní edukace skládá ze vzdělání a výchovy. Pokud třídu vnímáme jako systém, je patrné, že jedinec ovlivňuje své okolí, proto je v zájmu celého systému, aby se jednotlivci chovali vhodně a celý systém tím prospíval. Neřešené výchovné problémy mohou přerůstat v závažnější patologické chování. Pojem “slušné chování” provází řada dalších pozitivních vlastností, např. tolerance, ohleduplnost, které nás provází celým životem.

Nejčastější výchovné problémy

1) Neplnění základních školních dovedností (záškoláctví, odmítání práce, špatné studijní výsledky)

2) Rizikové chování (sebepoškozování, konzumace psychoaktivních látek atd.)

3) Nevhodné a delikventní chování (vulgarismy, agresivita, šikana, nevhodné sexuální chování, atd.)

Příčiny

Příčiny výchovných problémů můžeme hledat na úrovni dítěte, rodiny, školy, ale i kulturní či politické.

Na příčiny můžeme také nahlédnout z pohledu psychopatologie, kdy se za možnými výchovnými problémy skrývají neurotické poruchy či úzkostné poruchy, poruchy vzniklé stresem (posttraumatická stresová porucha), ale i specifické poruchy učení, hyperkinetické poruchy a poruchy chování. Za prožívaný stresem se může skrývat například hostilita, neschopnost koncentrace, nezájem o školu, ale také psychosomatické obtíže. Příčinou může být také ztráta bližního, je třeba být opatrný s intervencí.

Tradiční pohled na problematické chování zdochliak321

Porucha chování ve vztahu k rodině

- patologické vzorce chování projevované směrem k členovi nebo členům rodiny

Nesocializovaná porucha chování

- hostilní a agresivní chování žáka s nepřátelským postojem vůči vrstevníkům, ale i dospělým

- neschopen navazovat hluboké a přátelské vztahy

- takovýto žák páchá následující přestupky: tyranizování (dětí i zvířat), odmítá autority, násilnické sklony, rvačky, vydírání, ničení majetku atd.

- nejvíce se projevující ve škole, kde dítě je nejvíce hodnoceno a je mu věnována pozornost tohoto druhu

- příčinou bývá velmi nepodnětné, zanedbávající až násilnické prostředí v rodině, šikana, prožívání těžkého stresu

- velmi nepříznivá prognóza, může přerůst až do disociální poruchy osobnosti

Socializovaná porucha chování

- hostilní nebo agresivní chování, avšak narozdíl od nesocializované poruchy chování je jedinec dobře zařazen mezi své vrstevníky

- tyto návyky si osvojuje jak v průběhu socializace, tak observačním učením (např. sledováním televize atd.)

- dítě se v podstatě chová v souladu s normami, které platí v jeho prostředí, tudíž je hluboce zakořeněné, neuvědomuje si maladaptivní chování a nemá výčitky svědomí

Porucha opozičního vzdoru

- vzdorovité, neposlušné a provokativní chování, vzpurné, podráždění dítě, které nerespektuje pravidla, nechová e však násilnicky

- příčinou může být autoritářský styl výchovy

Specifické vývojové poruchy chování

- příčinou je poškození CNS, poruchy pozornosti, psychomotoriky, hyper- nebo hypoaktivita, impulzivita, potíže v komunikaci

- POZOR! Pakliže je příčinou opravdu poškození CNS, nelze za tyto projevy dítě jednoduše pokárat! V souvislosti s těmito poruchami lze také hovoří to tzv. LMD (lehká mozková dysfunkce) a hyperkinetické poruchy (ADHD, ADD)

Příčiny na straně rodiny

Rodiče poskytují dítěti v podstatě model chování. Zásadní je uspokojování základních psychických potřeb dítěte (potřeba stabilního a pozitivního emočního vztahu, bezpečí a jistoty, osobního uznání, otevřené budoucnosti a podnětného prostředí). Ne všechny děti však mají to štěstí naplnění těchto potřeb, avšak i jisté nepříznivé podmínky mohou být pozitivním přístupem rodičů překonány.

Mezi rizikové faktory patří:

·        neúplná rodina (ztráta jednoho nebo obou rodičů) včetně fyzické nepřítomnosti jednoho z rodičů (pracovní vytížení, rozvod, atd.)

·        chudoba

·        duševní onemocnění rodičů (např. závislost)

·        zanedbávání dítěte (agresivní, ponižující, ubližující chování od rodičů)

Pakliže výchovné problémy pramení z dysfunkčního rodinného prostředí, je povinností učitele na ně upozornit (Mertin, Krejčová a kol., 2013)

Příčiny na straně školy

V prvních ročnících školy je role učitele neopomenutelná, ale stejně tak působí na jedince vrstevníci a ostatní zaměstnanci školy (ostatní učitelé, vychovatelé, ředitel atd.)

Běžná škola funguje na principu vynucených aktivit a absolutní nerespektování individuality jedince pak může v extrémních případech vést až k hyperaktivitě nebo apatii, v obou případech nepodání výkonu. Někteří autoři tedy zastávají názor, že má ve škole individualizace své místo. Nepochybně výrazným faktorem je osobnost učitele

Rizikové faktory na straně školy:

·        příliš mnoho vynucených aktivit, nezajímavá výuka, náročná výuka či látka, nepřizpůsobení disabilitě žáka (vady sluchu, zraku, SPU...)

·        nedostatečné profesní a lidské kompetence učitele (sarkasmus, výsměch, ponižování, křik, vyjadřuje se nepříznivě o jejich budoucnosti, nepomáhá

Řešení

Jedno z obecně platných pravidel je volit nejprve mírnější, podpůrnější metody dříve než tresty a restrikce s výjimkou situací, kdy může docházet k tzv. nebezpečí z prodlení. Tuto zásadu uplatňujeme i ve vztahu k rodičům. Nikdy nenecháváme problém dojít do závažností, podchycujeme maličkosti (Mertin, Krejčová a kol., 2013)

Tradiční metody se se výzkumech nejeví jako efektivní (ať už na straně rodiny - bití, polévání vodou, vyhrožování, tak na straně učitele). Tresty dítě neučí nic nového. Základem je podpora a pomoc. Výše jsme uvedli diagnostický přístup k možným poruchám chování, z pohledu učitele je však toto rozdělení brát jako orientační strukturu, ne jako jednoznačný návod k intervencím.

Práce s třídou

Základem preventivních opatření může být dobrý management třídy. Významnou složkou jsou kompetence učitele. Dobře adaptovaná třída je v rukou učitele. Na místě je tedy cílený rozvoj sociálních dovednosti - podpora spolupráce v kolektivu. Nechodí-li žák do školy rád (pocit, že ho učitel nemá rád nebo není přijímáno kolektivem), mohou se pak výchovné problémy objevit tím spíše. Děti mají také sklony k psychosomatickým projevům (bolesti „bříška“, hlavy, choroby), které lze vnímat jako projev nepříznivých interpersonálních vztahů.

Na počátku je tvorba pravidel. Učitel, pakliže jde o nový kolektiv, nedává příliš velkou příležitost k vytváření pravidel kolektivem. Na vytváření základních pravidel, dodržování a řešení v případě nedodržování se však kolektiv podílí. Na postupech (jak činnosti provádět) se učitel s dětmi radit nemusí. Obecně se dá držet počtu 5-7 konkrétních pravidel.

-         Domlouvá si s žáky pravidla

-         Trvá na jejich dodržování a vymáhání

-         Jejich dodržování zejména také podporuje

-         Nejsou-li pravidla dodržována, zavádí se intenzivnější opatření

-         Důležitý je také rozhovor s žákem, případně rodiči

Je důležité, aby žáci byli stále zaměstnáni. Učitel by neměl dávat žákům šanci se nudit. V praxi to znamená, že pakliže učitel řeší individuální problém, zaměstná zbtek třídy. Stejně tak pokud je jeden žák s nějakým úkolem hotov dřív, než zbytek třídy, zaměstná i jeho. Pozornost věnuje i žákovi, který z nějakého důvodu nezvládá splnit úkol.

Pravidelnost hodin a jejich průběhu je důležitá, dává pocit bezpečí a jistoty.

Učitel by měl předvídat – pokud je žák, který neustále chodí v hodině na záchod, pošle jej na záchod před hodinou atd.

Posilování pozitivnho chování a návyků. Nečekáme na prohřešek, ale všímáme si a zvědomujeme pozitivní chování.

Práce s žákem

Pakliže se u žáků vyskytuje nepříznivé chování, je vhodné si vést zázamy (portfolio) o výukových pokrocích a neb událostech (zejména např. zesilující se přestupky atd.). Toto portfolio slouží také pro zpětnou vazbu žákovi či rodičům.

Videotrénink interakcí – po souhlasu s rodiči a učitelem se pořizuje záznam z výuky, jež se s odborníkem analyzuje.

Funkční analýza chování – pakliže se vyskytne nepříznivé chování, analyzuje se jeho příčina a okolnosti vzniku, aby se lépe takovému chování porozumělo. Odstranění podnětů, které takového chlvání spouští a podporují je vhodné.

Diagnostika vycházející z činnosti – zejména ze hry nebo učení. Sledují se reakce a průběh.

Reakce na intervenci – učitel přistupuje k chování žáků běžným způsobem -  v souladu s požadavky školy, věkem a složením žáků.

Konkrétní postupy při výskytu nežádoucího chování mírného charakteru

-         Odstranění rušivých předmětů (např. odebrání předmětu, který přitahuje pozornost, navrácení po výuce)

-         Podporovat – zájem, zapojit do činnosti, podpořit ve výkonu činnosti poskytnutím vodítek či návodu, podpora překonání překážek

-         Posilovat pozitivní a žádoucí chování

-         Změnit průběh hodiny – pakliže učitel vidí, že se žáci nudí, oživí hodinu nebo změní prostředí třídy (vyvětrání atd.)

-         Netrestající vyloučení – chová-li se žák evhodně, učitel ho pošle napít se, odnést něco mimo třídu atd.

-         Ignorovat nevhodné chování – ne však doslova, aby žák nezískal přesvědčení, že si učitel nevšiml; použít lze neverbální signály, postavit se k žákovi, případně se jej dotknout, změnit tón hlasu. Možné je využít i humor – POZOR! Ne sarkasmus, ironii či výsměch!

-         Poukázat na nevhodné chování s podpořením smyslu pro odpovědnost (např. „Honzo, když šustíš sáčkem, je to příliš hlasité a ruší to ostatní.“)

-         Odkazování se na předem domluvená pravidla.

-         Možnost volby „Buď se vrať na místo, nebo si sedni do volné lavice vzadu.“

-         „Co bys dělal na mém místě?“ – předávat zodpovědnost a kompetence, také ale odvracet od nereálných slibů („Už to nikdy neudělám.)

-         Verbální pokárání, aby jej neslyšel zbytek třídy.

K závažnějším prohřeškům lze přistupovat takto:

-         Odebrání nějakých výhod.

-         Změna rozsazení ve třídě. Brát jako dočasné opatření.

-         Zamyšlení nad chováním a sebereflexe (žák se zamyslí, v čem vznikl problém a jakou roli v něm sehrál).

-         Vyloučení z aktivity (na krátkou dobu, například 5-10 minut)

-         Žák zůstane po škole (z logických důvodu, např. dokončení nedokončené práce, po omezenou dobu, např. 30 minut)

-         Rozhovor s rodiči (selhaly-li předchozí doporučení)

-         Ve výjimečných případech lze žáka vzít k řediteli

Další specifické situace – záškoláctví (Kyriacou, 2005)

-         Vysoce pravděpodobná školní neúspěšnost a předčasné ukončení vzděávání

-         Kázeňská opatření (viz dále) tento problém sám o sobě neřeší

-         Efektivní je zainteresovat rodiče a individuální výchoivný plán

-         Důležité je porozumět příčině

-         Někdy absenci omlouvají i rodiče (obavy z reakce škol, chtějí aby se staral o sourozence atd.)

-         Můžeme dělit na impulzivní (nárazový únik) nebo účelové

-         Možné příčiny: poruchy chováí, hyperkinetické poruchy, snížený intelekt, spoecifické poruchy učení, nízké sebevědomí, nedobré interpersonální vztahy se spolužáky i učiteli, nezvládání učiva, nepoidnětné rodinné prostředí.

Možnými důvody jsou ale také: nudné hodiny, vztahy s jinými kamarády.

-         V případě řešení záškoláctví lze v prvé řadě motivovat žáky odměnou, pakliže budou plnit docházku (např. různé soutěžer v docházce).

-         Zdůraznění možných důsledků, co se bude dít, pokud zaměskám učivo s důrazem na individuální zodpovědnost a osobní prospěch

-         Vyplatí se zjišťovat příčinu (viz. Výše) a řešení se pak dále odvíjí od příčiny.

Práce s agresivitou (Ondráček, 2003)

-         Okamžitě přerušit agresiví chování

-         Zjistit příčinu

-         Pakliže je nutný trest, měl by být okamžitý, ne s prodlevou

-         Trestat za chování, nikoliv jako člověka

-         Pokud jde o rvačku, neřešit v přítomnosti publika

Krádež, lhaní (Odráček, 2003)

-         Nalézt příčinu

-         Vyjádřit jasně negativní postoj, ale neodsoudit dítě

-         Dát žákovi svobodnou volbu - vrátit nebo nahradit předmět

-         Někdy je vhodné aby si žák sám navrhl trest (spoluúčast na postihu)

-         Dát mu možnost nápravy a také jistotu, že mu bude odpuštěno (pakliže se přestupek nebude opakovat)

Poradenství

Někdy bývá efektivním řešením nebo alespoň součást řešení poradenský rozhovor, kde dáme dítěti prostor pro vyjádření vlastních potřeb a vysvětlení chování. Takovýto rozhovor by měl být pro žáka bezpečný z hlediska projevení emocí a důvěrný. Nezavazujte se však k mlčení („Nikomu nic neřeknu.“) ale upozorněte, že pokud půjde o velmi závažnou věc (zneužití, zanedbání), budete se muset poradit (Kyriacou, 2005).

Individuální výchovný plán

K individuálnímu výchovnému plánu se uchyluje v případě výraznějších problémů. Můžeme jej vnímat jako jakousi smlouvu o opatřeních při výchově. Vychází z následujících tezí:

a)       Škola je zaměřena pozitivně a podpůrně na vzdělávání a výchovu, ne represivně.

b)     Výchovné potíže se neobjevují naráz v plné síle, vždy jim něco přechází.

c)      Dítě samotné nemusí mít dost sil na zvládnutí problematické situace. Rodiče a škola mu jsou povinni být napomocni.

d)     V prvé řade zmírňujeme negativní projevy a vytváříme a podporujeme pozitivní.

e)     Na řešení se nepodílí jen externí složky (PPP, střediska výchovné péče, atd.), ale školní prostředí.

V IVýP jsou následující náležitosti: stručný, ale konkrétní popis problému; odměny při zdaru plnění cíle, ale i opatření při neplnění; harmonogram schůzek, atd.

Jedná se o dokument, který má charakter závazku – ideální je, aby byly tři vyhotovení – pro učitele, dítě a rodiče.

Při plnění IVýP se dá narazit na několk překážek. Na straně rodičů může jít o nenavštěvování školy, odmítají spolupracovat, jsou agresivní, neplní dohodu, bagatelizují, kryjí dítě. Každý tento problém má své řešení, obecně se ale dá říci, že se ptáme na potřeby rodičů, aby se jejich postoj mohl zlepšit, v závažnějšíhpřípadech přizveme externího člověka či organizaci.

-         Lze ze sboru učitelů stanovit garanta žáka – může ýt výchovný poradce nebo metodik prevence; s žákem řeší vzklé problémy, nejde o terapii

-         Dát žákovi pocit kompetentnosti; že se o něj někdo zajímá, stará, ale nebude ho hájit, společně se podílí na změně situace

-         Zapojit do výchovného plánu i vrstevníky (např. posadit jej do lavice s osoboou, která ho příznivě ovlivňuje atd.)

-         Zapojit rodiče, podpořit je, rodič musí vědět, že je respektován jako „odborník na výchovu svého dítěte“

Práce s rodiči

Je-li rodič přespříliš ochranitelský

Ponižuje-li rodič své dítě, klade na něj velké nároky, nechválí. V takovém případě je taktéž vhodné vysvětlit rodiči, že svým chováním podněcují bezmocnost svého dítěte na tom něco změnit na stávající situaci.

V rozhovoru s rodičem neobviňovat, nesdělovat „absolutní pravdu“, nekárat. Je vhodné poukazovat na cíle žáka („Aby mohl vystudovat školu, je potřeba,…“) a na pravidla školy či třídy.

Když rodič odmítá spolupracovat nebo nenavštěvuje školu, je vhodné je přizvat k řešení problému a motivovat je. Pakliže přesto nejeví zájem, dá se obrátit na externí organizace, v krajním případě na OSPOD.

Pakliže jsou rodiče agresivní, neopětujeme palbu, ale chováme se vlídně a vstřícně. Můžeme uděřit na citlivou stránku („Mluví o vás hezky.“)

Na řešení se může podílet i speciální pedagog nebo asistent pedagoga (např. odvedení žáka z výuky v případě afektu

Právní aspekty

Z hlediska právního se můžeme odvolávat na následující dokumenty – školní řád, školský zákon, Listinu základních práv a svobod, trestní zákoník, zákon o pedagogických pracovnících, o ochraně veřejného zdraví atd.

Pakliže žák porušuje povinnosti stanovenéprávními předpisy nebo školním řádem, lez se uchýlit ke kázeňským opatřením: napomenutí třídního účitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Snížená známka z chování není brána jako kázeňské opatření a uděluje se v závažných situacích. Nejzávažnější kázeňské opatření je pak podmínečné vyloučení a vyloučení ze školy (např. hrubé slovní a fyzické útoky vůči pracovníků školy, šikana, ničení majetku atd.)

Některé problematické chování dětí je právně zakotveno a vyžadují sociálně-porávní ochranu. Jedná se zejména o:

-         Děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají školní docházku, požívají návykové látky, provozují prostituci, spáchaly trestný čin, přestupky, ohrožují ostatní lidi

-         Rodiče neplní své povinnosti

-         Dítě, které opakovaně utíká z domova

-         Děti na kterých byl spáchán trestný čin či jsou zanedbávané svými rodiči či někým jiným

Škola á povinnost se podívat na prewvenci vzniku sociálně patologických jevů a vzklé jevy v prostředí školy řešit (viz. Doporučení výše a specifická prevence). Pokud se ale chování objeví mimo prostředí školy, je vhodné, aby byli uvědoměni rodiče.

Rodič má povinnost

-         Zajistit pravidelnou školní docházku

-         Na vyzvání ředitele školy se účastnit na projedvnvání závažných otázek

-         Informovat školu ohledně zdraví dítěte (či jiných závažných souvislostech majících vliv na vzdělávání), oznamovat škole další důležité pdaje (trvalý pobyt, jméno, rodné číslo atd.)

-         Zdůvodňovat nepřítomnost žáka ve škole (nejpozději do 3 kalendářních dnů)

Pakliže nedochází k plnění rodičovských povinností a nelze jich docílit běžnou spoluprácí, může se škola obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu by se však mělo ucholovat v případě krajně nezbytných situací, tak jako na Policii ČR.

Externí

Žákovi také může být umožněno dostát speciálním vzdělávacím potřebám – v pedagogicko psychologických porádnách a nebo speicálně pedagogických centech. Takového děti pochází z rodin s nízkým socioekonocmickým statusem, nebo jim byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova. Takéí jde o děti s zdravotním pstžením nebo zněvýhodněním.

Další možností je spolupráce se střediském výchovné péče. Ty se zaměřují na problematiku poruch chování. Co je však dvojsečnou zbraní je nutnost dobrovolného souhlasu dítěte. Jednak právě to bývá komplikace, ale pakliže k němu dojde, je základem úspěchu.

SVP nabízí ambulantní (individuální konzultace a terapeutické skupiny) i celodenní a internántní (pobytovou) péči. Ambulantní by měla předcházet pobytové.

Tyto střediska mohou také realizovat sociotetrická šetření třídy, musí o ně však zažádat škola.

Ondráček, P. (2003). Františku, přestaň konečně zlobit, nebo--

informace a podněty pro pedagogickou práci s žáky, kteří se chovají při výuce rušivě. Praha: ISV

Další odkazy

www.rodicevitani.cz