Pojem osobnost. Organismus, osoba, osobnost

Pojmy osobnost, osoba a organismus

Osobnost je jedním z ústředních termínů psychologie a jejích praktických aplikací. Neexistuje jednotná a obecně přijímaná definice osobnosti, její povaha je z pozic různých teoretických i výzkumných přístupů vykládána značně odlišně. Téměř všeobecná shoda panuje pouze ohledně základních charakteristik, kterými lze osobnost vymezit:

Jedinečnost, individualita a rozlišitelnost: osobnost člověka je vždy unikátní, výlučná, neopakovatelná a poznatelná jen studiem individuálních rozdílů, speciálních kvalit či konfigurací těchto kvalit, které odlišují jednoho člověka od druhého.
Hypotetická struktura, organizace: osobnost je komplexní soustavou individuálních vlastností jedince (charakter, temperament, schopnosti, zájmy, …), která je alespoň částečně poznatelná v jedincově chování.
Vývojový proces: osobnost coby vývojový proces podmíněný interakcemi biologických, psychologických a sociálních aspektů v životě člověka.
Relativní stálost a stabilita napříč časem a situacemi: osobnost coby reprezentace těch rysů jedince, jež odpovídají konzistentním vzorcům jeho chování.

Osobnost je celkem duševního života člověka. Rozumíme jí kvalitativně nejvyšší úroveň interakční aktivity se zobrazující a řídící funkcí psychiky, psychických vlastností a zvláštností subjektu činnosti, které jej odlišují od ostatních.

Jednu z mnoha možných definic formuloval G.W. Allport, považovaný za jednoho ze zakladatelů psychologie osobnosti coby svébytné psychologické disciplíny, který osobnost chápal jako „dynamické uspořádání těch psychofyzických systémů jednotlivce, které určují jeho jedinečné přizpůsobování se prostředí“. Všímáme si, že Allport zdůrazňuje adaptabilní charakter osobnosti. W. Stern, jeden ze zakladatelů diferenciální psychologie, která měla na počátku 20. století zájem o individuální rozdíly mezi lidmi a jejich měření (v oblasti pracovní, pedagogické a forenzní psychologie), zdůraznil interakční charakter osobnosti ve smyslu neustálé výměny mezi vnitřními a vnějšími faktory, které na člověka působí.

Studiem osobnosti se zabývá obecná disciplína psychologie osobnosti. Předmětem psychologie osobnosti je především:

Vývoj a utváření osobnosti: jak a kdy vzniká, jak funguje, jak se utváří ve vývoji.
Struktura osobnosti: vnitřní uspořádání osobnosti z horizontálního či vertikálního hlediska. Pojetí uspořádání osobnosti se mezi jednotlivými autory často diametrálně odlišuje. V horizontálním hledisku uvažujeme o základních kategoriích psychických procesů, které se na stavbě osobnosti podílejí. H. Eysenck tak např. rozlišuje 4 základní sektory osobnosti – inteligenci, temperament, charakter a stavbu těla. Vertikální hledisko pracuje s představou „vrstev osobnosti“, které se utváří postupným vývojem. Patrně nejznámějším příkladem vertikálního přístupu je pojetí S. Freuda a členění osobnosti na Id – Ego – Superego.
Dynamika osobnosti: otázka motivů, potřeb, hodnot a cílesměrnosti jednání.
Vytváření modelů osobnosti a metod poznávání osobnosti v rámci psychodiagnostiky.

Náplň psychologie osobnosti lze lépe pochopit při vymezení vůči obecné psychologii. Obecná psychologie je disciplínou převážně nomotetickou. Systematicky se zabývá základními psychickými jevy a vlastnostmi. Analyzuje psychické procesy a stavy a jejich vzájemné souvislosti a zákonitosti. Hledá všeobecnou platnost a podstatu psychických mechanismů. Psychologie osobnosti je přístupem idiografickým v tom smyslu, že psychické jevy chápe jako neodmyslitelně spjaté s jejich nositelem, tj. se subjektem psychického života.

Vymezení termínu osoba je v literatuře poměrně různorodé, často dochází k překrývání těchto pojmů a v dílech různých autorů se šíře pojmu osoba a osobnost značně odlišuje:

Osobou lze rozumět jedince se všemi duševními a tělesnými stránkami (zatímco osobnost lze vnímat pouze jako duševní, resp. psychickou organizaci).
Osoba jako nadřazený termín; osobnost coby označující psychologický termín téhož.
Osoba coby vnější projev osobnosti (z lat. persona), její veřejné fungování v různých společenských rolích. Osobnost (z lat. personalitas) je vnitřní podstatou, „esencí“ člověka.
Osoba coby termín zaměnitelný s osobností.

Pojem organismus lze obdobně interpretovat vícero způsoby:

V biologii a ekologii označení biologické entity se schopností reakce na vnější podněty, rozmnožování, růstu a stabilní existence, ekvivalent „formy života“.
V užším pojetí medicínském soubor orgánových soustav a systémů lidského těla.
V holistickém pojetí osobnosti německého psychiatra a neurologa Kurta Goldsteina (1878 – 1965) je termín organismus používán pro označení osobnosti. Dle Goldsteina je organismus / osobnost jednotným nedělitelným útvarem propojujícím tělesné a duševní elementy s jedinou motivační silou – pudovou tendencí, kterou nazývá sebeaktualizace.