Prenatální období

prenatální období nebylo dlouhou dobu do vývojové psychologie zahrnuto. Vývojová psychologie byla definována tak, že se zabývá pozorováním změn až po porodu. Ale otevíralo se mnoho otázek, které poukazovaly i na důležitost prenatálního období. Klinické výzkumy řešily otázku vztahu mezi matkou a dítětem, ranými schopnostmi ve vnímání. To také otevřelo cestu ke zkoumání prenatálního období.
průkopníky byli A. Gessel, který se zabýval zkoumáním nezralých dětí z inkubátoru a Minkowski, který zkoumal potracené plody. Už předtím poukazoval na důležitost prenatálního období v roce 1885 Preyer v díle "Spezielle Physiologie des Embryo" - zabýval se pozorováním kuřat, jejich reakcemi již dříve než vzniknou senzomotorické reflexní oblouky. V 80. letech vznikla první profesionální organizace ve Vídni - vzniká tedy prenatální psychologie jako obor.

Biologie

plod je obklopen 2 obaly, amnionem a chorionem, které později srůstají a při jejich srůstu vzniká pupečník

amnion – vnitřní obal, vznikl z embryoblastu, vylučuje do amniové dutiny amniovou tekutinu, která se později tvoří i z mateřské krve, stále víc se vzdaluje od plodu a posléze srůstá se zevním plodovým obalem, amniová tekutina se pak nazývá plodová voda, ke konci těhotenství jí je cca 1 litr 
plodová voda - chrání plod před otřesy, změnami teplot, poškozením, umožňuje pohyb plodu, podporuje vývoj svalstva a kostí, plod do ní vylučuje moč a další látky
chorion – zevní obal plodu, vznikl z trofoblastu, v embryonálním období je kryt klky, pak se vyhlazují, vrůstá z 1/3 do stěny dělohy – tak vzniká plodové lůžko 
plodové lůžko (placenta) – zprostředkovává spojení matka – plod, spojení placenty a děcka zprostředkovává pupečník, pupečník vychází ze středu placenty, krev matky a plodu se nemísí, zůstává oddělena stěnou klků v placentě (tam se nevyhlazují)