Psychoanalýza

Psychoanalýza

Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).

Psychoanalýzu lze rozdělit na:

• metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch
• teorii osobnosti

Vznik

Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud.

Psychoanalýza se otevírá světu

Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909.

Místo vzniku psychoanalýzy je Vídeň, kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA.

Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi subjektivní.

Psychoanalýza je tzv. první síla psychologie hned vedle behaviorismu a humanitní psychologie.

Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy

• reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ

• snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti

• snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy .

Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě empirie, a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii.

"V psychoanalýze existovalo od samého začátku spojení mezi léčbou a výzkumem, poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek."

Hlavní body psychoanalýzy

Fyziologický determinismus

Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen fyziologickými silami. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.

Sexuální povaha duševní energie

Libido, neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce.

Nevědomí

Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná.

Psychoanalýza jako teorie osobnosti

Topografický model osobnosti

Topografický model osobnosti vychází z tvrzení, že naše JÁ není pouze vědomé, jak si doposud psychologie myslela, ale dělí se na tři složky:

1. Vědomí - jedinec si plně uvědomuje
2. Předvědomí - myšlenky, zážitky, které si člověk plně uvědomoval, ale pak je zapomněl - může si je bez větších problémů vybavit
3. Nevědomí=podvědomí - přání, představy, které jsou mimo uvědomování

Topografický model osobnosti se dá znázornit Freudovou metaforou ledovce, kde vědomá část je vrcholek a největší část je nevědomí, které leží pod vodou, mezi nimi se nachází předvědomí.

Strukturální model osobnosti

Freud zde navazuje na Wundta a jeho pojem JÁ, který ovšem rozšiřuje, jak na nevědomí a předvědomí, ale i na další složky.

ID (ono)

• nevědomé, iracionální, řídí se principem slasti, chce být ihned uspokojeno

• u kojenců - ryzí id
• primární proces - představa uspokojení potřeby, u dospělých se projevuje ve snech

EGO

• vědomé, racionální, řídí se principem reality, převádí do předvědomí zážitky
• sekundární proces - testování reality (přání id porovnává s realitou → přizpůsobuje potřeby)

SUPEREGO

• nevědomá i vědomá část, řídí se principem dokonalosti
• tvoří se na základě zákazů a pochval v dětsví → bývá zvnitřněno
• morální síla, svědomí

INTERAKCE ID, EGO A SUPEREGO

Katexe

• proud libida z id → ke zdroji uspokojení
• obektová katexe - vnější zdroj uspokojení (láska k druhému)
• egokatexe - vnitřní zdroj uspokojení (sebeláska)

Antikatexe

• vznik v ego nebo superego
• působí proti katexi id

V děství jsou katexe id zadržovány zákazy rodičů. V dospělosti tuto činnost přebírá ego, které hledá kompromis mezi silami, tedy mezi id a superego.

INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKTY

Konflikt od versus ego

Konflikt id versus superego

Konflikt ego versus superego

Pudy

Pud = požadavek, který tělo klade psychice

Vlastnosti pudů

• vrozené
• patří k id
• psychický projev tělesného napětí

Freud rozeznával mnoho pudů, ale vyšlenil dva hlavní a to Eros a Thanatos.

EROS - pud života

• dodává energii, aby člověk mohl molovat, učit se, růst,...
• řídí se principem slasti, sexuální povaha
• spjat s erotogenními zónami

THANATOS - pud smrti

• princip nirvány
• cílem je destrukce
• projevy: zlost, agrese
• snaha omezit hrůzy života a být v klidovém stavu (smrt je bez napětí a tenze - paradox)

Eros a Thanatos jsou v každém člověku, ale v rozdílné míře.

Psychosociální vývoj osobnosti

Vývoj osobnosti je spojován s erotogenními zónami - orální, analní a falická.

Orální stádium (0 - 1,5 roku)

- slast - příjem potravy (sání, polykání)

- konec - dítě pociťuje bolest s růstem zubů

Anální stádium (1,5 - 3 roky)

- slast - uvolňování napětí v konečníku

- konec - nácvik čistotnosti

Falické stádium (3 - 6 let)

- genitální oblasti

- zkoumání vlastních pohlavních orgánů

- autoerotické chování

- Oidipův komplex (chlapci) a Elektřin konflikt (dívky)

- dítě se zamilovává do rodiče opačného pohlaví a cítí nepřátelství vůči rodiči stejného pohlaví

- kastrační úzkost - strach chlapce z toho, že ho jeho otec vykastruje kvůli pocitům k matce

- závidění penisu - frustrace u dívek

- řešení: identifikace s rodičem stejného pohlaví (podle Freuda nemusí být vyřešeno nikdy)

Stádium latence (6 - 12 let)

- sexuální impulsy jsou převáděny do školní práce a jiných aktivit

Genitální stádium (12 a více)

- puberta - pravé erotické vztahy

Úzkost a strach

úzkost - očekávání nebezpečí, neznámá příčinna

• neurotická úzkost - obava z trestu od společnosti za nepřijatelné chování
• morální úzkost - obava z pocitů viny, které probudí superego

strach - je znám předmět obav

Psychoanalýza jako metoda léčby duše

Neurózy

Freud zpočátku vycházel z empirických poznatků o hysterii a myslel si, že za každou neurózou můžeme najít sexuální zneužívání v dětství. Poté co mu ovšem zemřel otec a sám propadl neuróze došel k závěru, že neuróza vzniká kvůli intrapsychickému sporu.

Metoda léčby

Freud, ovlivněn Josefem Breuerem, používal jako hlavní metodu hypnózu a elektroterapii. Elektroterapie se zdála být neúčinná hned na začátku, u hypnózy však trvalo několik let než Freud rozpoznal její úskalí. Problémů bylo několik.

1. Nedařilo se zhypnotizovat všechny pacienty.
2. Nešlo navodit hloubku hypnózy dle přání.
3. Hysterické pacientky se do hypnotizéra zamilovávali.

Freud tedy opustil hypnózu. Jeho novým nástrojem se stala metoda volných asociací. Tuto metodu se rozhodl používat i na základě toho, že si všiml, že není nutné pacienta zhypnotizovat, abychom se dostali do jeho nevědomí. Metoda volných asociací spočívá v podpoře pacientů k tomu, aby bez jakýchkoli překážek povídali o tom, co je zrovna napadne. Touto metodou si lidé dokázali vybavit vzpomínky, které byly děsivé, trapné nebo bolestné.

S metodou volných asociací také souvisí spojení pacient na pohovce. Při léčebné metodě totiž pacient ležel na pohovce a asocioval, zatímco psychoanalytik seděl za jeho hlavou a zapisoval to, co pacient říká a jak se při určité asociaci cítí. Když vycítil nějaké souvislosti, sdělil to pacientovi.

Psychoanalýza je narozdíl od jiných terapií (např. kognitivně-behaviorální) dlouhodobá záležitost, protože je potřeba vypěstovat vztah mezi klientem a psychoanalytikem. Od toho se odvíjí její délka, která se udává v rozmezí měsíců až let.

Sny

- Freud vytvořil první teorií snů

- "via religia" - královská cesta do nevědomí

- sny jsou ochránci našeho spánku (zpracovávají pozůstatky zážitků z předchozího dne, se kterými jsme si nedokázali poradit sami)

- sen dává tvar rušivým myšlenkám, tužbám a problémům

- sen je splněním přání

- vyjadřuje přání minulá i současná

- Freud také o snech tvrdil, že jsou primitivní, neracionální duševní jevy, které postrádají logiku a obejktivně uznávaná kritéria (čas, prostor)

- sen - neurotický symbol

- sexuální symbolika (věci do výšky - falus)

- zjevný=manifestní - srozumitelná, skrytý=latentní

Výklad snu

1. Symbolický výklad snu

- snaha nahradit celek snu srozumitelnějším obsahem

2. Metoda šifrovací

- každý rys má nějaký význam

Obranné mechanismy

- vznik na základě interpersonálních a intrapersonálních konfliktů → pokud konflikty ohrožují ego dochází k úzkosti

- ochrana před ohrožujícími myšlenkami nebo přáními (vina, stud), které vyvolávají úzkost

- působí na nevědomé úrovni

Vytěsnění

- iracionální útěk od myšlenek, které jsou většinou sexuální povahy

- ego vytlačuje myšlenku do nevědomí → libido ale není odstaněno → uplatňují se další obranné mechanismy → přetahování o nadvládu mezi ego a id → úzkost

- příčina je skryta

- příznaky: podrážděnost, nesoustředěnost

- snaha dostat se na povrch nepřímými cestami, když je ego oslabeno (přeřeknutí)

Sublimace

- převedení libida do činností, které jsou společensky uznávané (umění)

Regrese

- navrácení se k nižšímu vývojovému stádiu, které působí méně stresově (např. člověk, který zanedbává hyginu - anální stádium)

Fixace

- liší se od regrese tím, že je poměrně dlouhodobá

Další obranné mechanismy rozpracovala Freudova dcera Anna Freudová, jedná se např. o identifikaci, projekci či izolaci.

Libido se snaží dostat na povrch, když je ego oslabeno, potom dochází k chybným úkonům (parapraxe) jako je přepsání či "freudovské přeřeknutí".

Metafory

Metafora ledovce - vědomí, předvědomí, podvědomí

Metafora krystalu - psychika (přesně určená struktura, trhliny → duševně nemocní)

Metafora pochodně - vědomí jako kužel světla

Následovníci

Anna Freudová - ego-obranné mechanismy

Melanie Kleinová - dětská psychoanalýza, psychoanalytická teorie her

Erik H. Erikson - 8 věků člověka

Karen Horneyová - kulturní psychoanalýza

Carl Gustav Jung - analytická psychologie

Alfred Adler - individuální psychologie

Viktor Frankl - existenciální psychologie

Erich Fromm - neopsychoanalýza

Karen Horneyová - kulturní psychoanalýza

Heinz Kohut - self psychologie

Otto F. Kernberg - ego-psychologie, psychologie objektních vztahů

Psychoanalýza dnes

Reference

Zdroje