Intuice

Intuice

Intuici můžeme chápat jako schopnost instinktivního usuzování bez nutnosti použití vědomé úvahy. Slovo pochází z latinského intueri, běžně překládaného jako vhled. Jedná se o zvláštní druh myšlení, který bývá často spojovaný s filosofickým iracionalismem a nebývá závislé na zkušenosti poznávání.

Různé interpretace

Podle B.Spinozy je tzv."scientia intuitiva" vyznačující se náhlým poznáním podstaty něčeho, nejvyšším druhem poznání. M.J.Borel charakterizuje intuici jako náhlé a bezprostřední poznání, spočívající ve "spontánní vnitřní organizaci, na vnímání, nebo na představě". W.Arnold ji považuje za empirickou, vnější a vnitřní evidenci, která vystupuje na základě "nahlížejícího poznání", jedná se tedy o "intelektuální nahlížení na obsah, který spočívá před vědomím". Je to náhle a bezprostředně vystupující poznání, bez logického základu a mnohdy je spojována s inspirací.

C.G.Jung

C.G.Jung zavádí tzv. Kvaternitu(čtveřici). Kvaternita se podobá mandale a jedná se o univerzálně se vyskytující archetyp. Stejně jako máme čtyři roční období, čtyři typy lidského temperamentu(cholerický, melancholický, flegmatický a sangvinický), čtyři elementy atd., máme i čtyři psychologické aspekty orientace, ke kterým potřebujeme následující funkce:

• Vnímání, které nám říká, že něco je.
• Myšlení nám zjišťuje o co se jedná.
• Cítění nás informuje, zda-li to chceme, nebo nechceme vnímat.
• Intuice nám říká, odkud to pochází a kam to spěje.

Kvaternita má strukturu 3+1, přičemž jedna z veličin má výjimečné postavení a odlišnou povahu, bývá nevědomá a její integrace je jedním z hlavních úkolů procesu individuace. Ve chvíli, kdy čtvrtá veličina přistoupí ke zbylým třem, dochází k tzv.celosti.

Myšlení podle J.Brunera

Analytické myšlení

Charakteristikou analytického myšlení je logická postupnost. Jedná se o explicitní kroky a přemýšlející osoba je může adekvátně sdělit jinému člověku. Jeho obsah bývá plně uvědomělý, stejně jako operace, které ho tvoří.

Intuitivní myšlení

Charakteristikou intuitivního myšlení je, že nepostupuje ve vymezených krocích, ale má sklony k implicitnímu vniknutí do celého problému naráz. Přemýšlející osoba si proces, pomocí kterého dosáhla hledané odpovědi uvědomuje jen málo, nebo vůbec. Může se opírat o dobrou znalost příslušného vědního oboru a jeho struktury.[

[[5] Hyde, M., & McGuinness, M. (2007). Jung. (Vyd. 2., 179 s., Překlad Hana Drábková). Praha: Portál]

[[4] Arnold W, 1969]

[[3] Arnold W., Eysenck H.J., Meili R.(ed.): Lexikon der Psychologie, sv. I-III,(3.ed.) Freiburg-Breisgau-Basel-Wien 1987.]

[[6]Bruner, J. (1965). Process of education. ]

[[2] Nakonečný, M. (1998). Základy psychologie. (1. vyd., 590 s.) Praha: Academia]

[[1] http://www.oxforddictionaries.com/]