Pygmalion efekt

Pygmalion efekt (neboli také Sebenaplňující proroctví či Efekt experimentátora) je jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Je to fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání.

Jako první tento efekt pojmenovali Robert Rosenthal s Lenorem Jacobsonem, kteří na konci šedesátých let dvacátého století uskutečnili slavný experiment Pygmalion in the Classroom. Experiment byl proveden na základní škole, kde rozdali žákům testy, a jejich vyučujícím řekli, že testy mají prověřit jejich IQ a celkové studijní předpoklady. Poté vybrali několik žáků, kteří dosáhli vesměs průměrných výsledků, ale učitelům sdělili, že tito žáci byli vyhodnoceni jako nadprůměrně inteligentní. Ukázalo se, že za nějakou dobu tito studenti opravdu začali dosahovat nadprůměrných výsledků, a to díky tomu, že učitelé k nim přistupovali jinak než k ostatním studentům – věnovali jim více času, vyvolávali je v hodinách, a následně je chválili. Zvyšovali tím jejich motivaci a sebedůvěru, což vedlo k lepším výsledkům.

Opakem Pygmalion efektu je tzv. Golemův efekt, neboli záporná předpověď – negativní očekávání vede k negativnímu výsledku. Může to být opět ze strany učitele, který o určitém žákovi dostane negativní informaci, např. že nemá možnost se ve svém výkonu zlepšit, a bude se spíš zhoršovat. Učitel pak může být k tomuto žákovi odměřenější, chladnější, kritický, a může ho hodnotit přísněji, než ostatní studenty. Trvá to tak dlouho, až ho přesvědčí, že opravdu nemá možnost se zlepšit – student rezignuje, a začne se chovat podle profesorova očekávání.

Další experimenty

Krysy v bludišti

(K.L.Fode & R.Rosenthal)

V roce 1963 provedli Rosenthal a Fode jednu z prvních studií efektů experimentátora. Sdělili studentům psychologie, že každý dostane krysu, kterou má naučit projít bludištěm. Pokud se jí to povede, dostane potravu. Poté studentům řekli, že nějaké krysy jsou chytřejší, a učení jim tudíž půjde lépe a rychleji. Ti studenti, kteří nedostali tyto krysy, dostali „hloupé“. Ve skutečnosti však byly všechny rozděleny vyrovnaně. Když byl později testován jejich výkon při procházení bludištěm, zjistilo se, že krysy, o kterých bylo řečeno, že jsou chytré, se opravdu bludištěm naučily projít o mnoho rychleji. Studenti totiž věřili, že jim učení půjde lépe, tudíž je povzbuzovali, věnovali jim více času, častěji s nimi trénovali, a někdy si je i pojmenovali. Druhá skupinka studentů, která věřila, že má hloupější krysy, jim nevěnovala tolik pozornosti a úsilí.

Nálepkování (Labeling)

Teorie nálepkování je proces, kdy v důsledku toho, jakou „nálepku“ dostane daný dospělý či dítě (že je hloupé, líné, hyperaktivní, ...), si ho ostatní „zaškatulkují“ a podle toho se k němu pak chovají. Nálepka se stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá. Velice často se například s dítětem tato nálepka pak potáhne celou školní docházku.

Odkazy

Reference

Použitá literatura

• Hayesová, N. (2013). Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

Externí odkazy

• Pygmalion Efekt: Video

Klíčová slova

pygmalion, Rosenthal, nálepkování