Pubescence

Obsah

fáze prepuberty - ohraničena aktivními projevy: zahájena růstovou vlnkou (najednou značný nárůst do délky), první projevy sekundárních pohlavních znaků (ochlupení, bradavky, občas změny hlasu, změny pleti), končí nástupem menarché u dívek a první polucí u chlapců (je to zároveň zahájení další fáze samotné puberty), ještě však není dosaženo reprodukce schopnosti (to ještě tak rok až dva trvá)
fáze pubescence - asi od 13 let

konec pubescence znamená nástup adolescence
u kluků se uvádí rok až dva zpoždění oproti holkám, ale kluci jsou v některých oblastech napřed před holkama a poté kluci tu opožděnost v adolescenci rychle doženou → není to s tím zpožděním tak úplně pravda

v období dospívání dochází k nejmarkantnějšímu projevu tzv. sekundární akcelerace =

zrychlování vývoje, dochází k projevům dospívání dřív než v předchozích generacích
tyto údaje máme díky sokolským sletům (celé jedno století měření)
pohlavní dospívání se posunuje ke stále ranějším fázím (o 4 měsíce dříve za jednu generaci = za 10 let)
existuje řada hypotéz proč tomu tak je: možnosti jako mediální komunikace, jiná strava, hodně podnětů, rychlé životní tempo, zkušenosti nesrovnatelné s předchozími generacemi,…
zrychlování vývoje a zkracování dětství však nekoreluje s psychickým vývojem → rozšiřuje se mezera mezi fyziologickým a psychosociálním vývojem
psychosociální vývoj má právě opačnou tendenci pod vlivem dlouhého vzdělávání, dlouhá doba než dospívající dostane statut dospělého – to vede k relativně dlouhému období zvýšených projevů sociální patologie, protože ten jedinec je stále pod ochranou okolí (už je dospělý, ale stejně není brán jako dospělý)
v době krizí (např.: válka) však dojde ke srovnání duševního a fyzického vývoje
dochází tím k ukrajování dětství
nové tělesné znaky přinášejí dospívajícím ambivalentní pocity nebo nechtějí přijmout dospělost (změna hlasu, velikosti, pleti)
to „jak vypadám“ je v dospělosti velmi důležité (často mají dospívající atypicky umístěné zrcadlo – často se na sebe dívá a pozoruje jak vypadá)

psychologické změny souvisí s hormonální vyladěností → citliví na podněty zvnějška, konfliktní (i vzhledem k sobě – trýzní se svými výkony, co a jak udělal)
potřebuje původní rovinu jako vztahový rámec, i když se od ní odděluje
velké výkyvy školního prospěchu i fyzické výkyvy a výkyvy nálad - emoční nestabilita
tzv. období druhého negativismu, druhý vzdor (při prvním negativismu se bouří proti fyzické pomoci rodičů)
odmítá psychosociální nadvládu rodičů, chce si dělat, co chce, sám rozhodovat
rodiče proti ním musí bránit své dovednosti (protože vše co dělají je jim zkritizováno), ale musí nechat taky projevovat jeho myšlenkové názory
dospělí ale nesmí podlehnout tomu „vábení“ a odstrčit dítě (např.: jestli máš s námi nějaký problém, sbal se a vypadni z domu) – dítě odejde a tím se pak komplikuje jeho další vývoj, rodič by měl mít dveře domů vždycky otevřené ale v debatách by se dospělý měl projevovat jako ten vyspělejší
tyto všechny ambivalentní pocity a negace se nevyskytují ve společnostech, které jsou méně vyspělé a mají iniciační obřady
rozvoj schopností a zájmů, řečový rozvoj → už si nepíše deníky jako v předchozím období, ale objevuje se samostatná esejistická činnost

emancipace od rodiny, mentální oddělování se od původního zázemí + období značného egocentrismu, kdy je dítě zaměřeno především na sebe sama, hledají svou identitu
období nejpevnějších pout s vrstevníky, je to nejpodstatnější skupina; už nikdy nebudou vrstevníci tak důležití