Hudební kultury Balkánu

Verze z 3. 12. 2014, 18:50, kterou vytvořil Vera.Okenkova (diskuse | příspěvky)

Balkánské země jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: alpské země, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, Pobaltí, ale také okruhy jako židovská hudba, český folklor, bordunová hudba nebo vánoční písně.

Geograficko-historický kontext

Mezi balkánské země, které jsou na přednáškách v rámci tohoto kulturního okruhu probírány patří Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Řecko, evropská část Turecka a také někdy Slovinsko, i když se většinou do balkánského kulturního okruhu nepočítá.

Většina z těchto zemí patřila původně do Byzantské říše a od 14. století se jich dotkla okupace osmanskými Turky. Ti roku 1453 dosáhli zániku Byzantské říše dobytím Konstantinopole. Důležitou událostí, která se objevuje ve folklorní tvorbě Balkánu a která pádu Konstantinopole ještě předcházela, je bitva na Kosově poli roku 1389, kdy se osmanským Turkům podařilo zvítězit nad Srby. Kromě toho se v lidové hudební kultuře Balkánu ale i Česka nebo Slovenska objevuje námět spojený s bitvou u Moháče roku 1526, kdy se Turkům podařilo dobít Uhry a dostat se až do horních Uher, tedy dnešního Slovenska. Hlavním syžetem lidových písní spojených s protitureckými válkami je utrápená žena, které puká srdce, protože její milý nebo její syn odešli do boje.

Hudba Balkánu

Hra na bulharské dudy

Pro hudbu balkánského kulturního okruhu je charakteristická v první řadě obliba dechových nástrojů, především pístových trumpet, která však tvoří spíše novodobou vrstvu tamní kultury. K rozšíření dechových nástrojů na Balkáně přispěli také Češi, jmenovitě Václav Červený, který zdokonalil žesťové nástroje a přispěl tak ke zvýšení jejich obliby. Z toho se také vyvinul typický hudební žánr pro tuto oblast - balkánská dechovka. Kromě zmíněných syžetů z protitureckých válek, jsou pro hudbu Balkánu typické také aksakové rytmy, tanec choro a hudební nástroje jako bulharské dudy, gadulka, duduk, svir, šalmaj (také nazývaný jako zurna nebo zurla), tpan, kaval, tambura nebo gusle. V hudbě Balkánu se odrážejí důležité aspekty spojené s bohatým církevním rokem a zvykoslovím.

Aksak

Aksakové rytmy, také nazývané jako kulhavé, jsou nepravidelné rytmy, které se v českém prostředí vůbec neobjevují. Tyto asymetrické rytmy se mohou vyskytovat například ve spojení 3+2+2+3. Nejznámější z aksakových rytmů je v Bulharsku tanec račenica (2+2+3). Aksakovými rytmy se zabýval například český folklorista Josef Kuba, který, přestože byl geniální hudebník, nedokázal aksaky příliš přesně zapsat. Aksaky však také existují i v jiných rytmech např. 11/8, často podle situace či rituálu, ke kterým se skladba vztahuje (např. nestinarské choro).

Choro

Choro je řetězový tanec, většinou s doprovodem aksakových rytmů. Při tomto tanci se tanečníci drží za ruce (první z nich má v ruce větvičku) a tančí se ve tvaru půlkruhu. Choro je tancem, který většinou umí tančit všichni místní lidé. Existuje také speciální podoba - asynchronní (kroky tanečníků jdou v jiném rytmu než hudba) choro, které se tančí pouze na svátek sv. Jiří 6. května. Choro se také tančí během svátku sv. Eleny a Konstantina 3. června (podle starého kalendáře 21. května), kdy se konají obřady nazývané nestinárstvo. Během nich se chodí po žhavém uhlí, tančí se choro a rituálně se obětují ovce. Choro je typické nejen pro Bulhary, ale i pro Srby a údajně ho imitoval Antonín Dvořák ve Slovanském tanci č. 15.

Bulharské dudy

Dudy jsou aerofony bordunového typu. Bulharské dudy rozeznívá plátek, který se nasazuje na přední píšťalu a do něhož se fouká. Tento hudební nástroj je vždy minimálně dvojhlasý, kdy první píšťala, tzv. přednička, je melodická, zatímco druhá píšťala je bordunová. Obě píšťaly jsou umístěny dopředu, před hráče. Na Balkáně dominují dudy nafukovací, naopak v Čechách se vyskytují většinou dudy s dmychadlem. Podobným nástrojem, který se také vyskytuje na Balkáně je dvojanka - bulharská dvojitá píšťala s jednou píšťalou bordunovou a druhou melodickou s hmatovými otvory.

Gusle

Gusle jsou typickým nástrojem pro balkánskou hudbu, který vydává 3/4 tóny a doprovází jiho-slovanskou epiku, pro niž je charakteristické, že každý verš má 10 slabik - tzv. desaterec (např. v díle Smrt matky Jugovičové). Epické písně zpívali bardi, většinou slepí zpěváci, vyobrazovaní pod stromem se skupinou posluchačů. Srbskou epiku sběratelsky zachránil Vuk Stefanovič Karadžič, jehož první sbírka Srpske narodne pjesme pochází z roku 1814. Gusle mají jednu strunu, na kterou se hraje třemi až čtyřmi prsty a jsou vyrobené z jednoho kusu dřeva.

Hra na gadulku

Gadulka

Gadulka je vydlabaným nástrojem, který má dvě až tři melodické struny, pod nimiž je natažena sada souznějících, bordunových strun a který se rozeznívá smyčcem. Jedná se tedy o smyčcový chordofon bordunového charakteru. Nejčastěji má hudebník s sebou medvěda, který se pohybuje v rytmu gadulky.

Tpan

Tpan se označuje velký buben, na který se hraje z obou stran. Z jedné strany se rozeznívá velkou paličkou, z druhé strany "špejlí". Pomocí něj se odlišují lehké a těžké doby aksaku. Tpan je pro oblast balkánské kultury hlavním rituálním nástrojem.

Šalmaj

Šalmaj, také označovaný jako zurna nebo zurla, je nástroj, který je oblíbený také v Turecku nebo v Řecku. Je rozezníván dvojplátkem, podobným našemu hoboji. Šalmaj se dříve používal i v českém prostředí, odkud však vymizel v průběhu 20. století. Šalmaj má ostrý zvuk, kvůli kterému se uchovalo slovní spojení "Mečí na to jako na šalmaj".

Kaval

Kaval je název hranové píšťaly s hmatacími otvory, která je na Balkáně velmi oblíbená a vyskytuje se u Bulharů, Srbů i Makedonců.

Svirka

Svirka nebo také svirla je krátká šestidírková píšťala. V přeneseném slova smyslu "svirit" znamená "hrát".

Bandura

Bandura je nástroj loutnového tyou s dlouhým krkem.

Klepadlo

Klepadlo se na Balkáně vyskytuje často, a to především jako procesní nástroj.

Zdroje

Zdroj

TYLLNER, Lubomír. Etnomuzikologie. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, ZS 2013/2014.

Doporučená literatura a další zdroje

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hudební_kultury_Balkánu&oldid=11260“