Psychoterapie

Verze z 13. 12. 2014, 17:32, kterou vytvořil Vera.Pivonkova (diskuse | příspěvky)

Definice

Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí. [1]

Etymologický výklad

Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“. „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. [2]

Cíle psychoterapie

Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:

  • Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.
  • Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti. Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání. Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. [3]

Druhy psychoterapie

  • Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce.
  • Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.[4]

Užití psychoterapie

  • Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě a rehabilitaci poruch zdraví.
  • Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině [5]

Formy psychoterapie

Individuální (dyadická )

Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.

Skupinová terapie

Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:

  • Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd. Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.
  • Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti. [6]

Délka psychototerapie

  • Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku 3 měsíců (zhruba do 15 setkání).
  • Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců (zhruba do 50 setkání.
  • Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.[7]



Psychoterapie v praxi== Psychoterapie==[8]

reference

  1. ↑ Prochaska, J.O. & Norcross, J.C (1999)(. Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing.
  2. ↑ Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  3. ↑ Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.
  4. ↑ Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál.
  5. ↑ Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  6. ↑ Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek
  7. ↑ Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  8. ↑ blabla
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&oldid=12229“