Periodizace lidského vývoje
Verze z 8. 11. 2013, 12:50, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Periodizace lidského vývoje
Sigmund Freud
- narozen v Příboře na Moravě
- psychoanalýza = psychologie osobnosti = diagnostická a terapeutická metoda
- nazývána hlubinnou psychologií a v rámci ontogenetické psychologie nazývána nativistickou iracionální teorií
- navazoval na Leibnitze, německou literaturu, Helmholtzovou mechanickou školu (teorie myšlenkových soudů), Darwinovu teorii
- popis rozporů, při kterých je blokována relaxace, možnost odreagovat se
- metody: - analýza chybných úkonů
- volná asociace
- výklad snů
- hypnóza
- vytvoření vztahu lékař - pacient
- vývoj člověka je nepřetržitě formován v rozporuplném prostředí:
- pudy a přirozenost × působení vnějšku, kultury, sociálního determinismu
- socializace = permanentní konflikt jedince s kulturou
- ID (ono): psychická struktura s pudovou energií, která existuje nevědomě (narodíme se s ní)
- EGO (já): vědomé fungování jedince, schopnost přetransformovat pudovost do normálních projevů,
- vyvine se do 3,5 let
- SUPEREGO (nadjá): ideál, ke kterému se vztahujeme, formuje ideální já, které se zvnitřní, počátky
- morálně etického myšlení, vyvine se od 3 do 6 let (první výčitky svědomí v tomto věku)
- jedna z prvních periodizací
- upřel pozornost na vývoj v dětství v době, kdy to bylo něco nezajímavého
- klíčová determinanta: ve které oblasti je uspokojován pud = eros (pud života), ve kterých oblastech získává největší uspokojení = slast = libido
- pud ke smrti = thanatos
Orální fáze
- narození až 1. rok
- klíčovou zónou je ústní krajina (největší sytost senzorů)
- 2 podfáze: sání (jako takové) a orálně-agresivní - nejen stimulace rtů, ale i růst zubů (dentice), projevuje se i pud smrti - destruktivní (i když ho to bolí, stále kouše)
- (dnes neoanalytici upozorňují na spojení prožívání slasti sexuálního zážitku a bolesti)
Anální fáze
- 1,5 až 3 roky
- přesun tělesné zóny na oblast anální
- nejvyšší pocit slasti ze zadržování nebo vyměšování stolice
- neoanalytici: schopnost se rozhodovat ve vazbě na odměny okolí (různé odměny a tresty za pokálení a vykakání) → dítě si uvědomuje oblast, ve které se může samo rozhodovat, být v souladu s okolím nebo ne, jak chce, a taky se poprvé setkává s tlakem okolí
Falická fáze
- 4 až 6,7 let
- časné stádium genitální
- přesun do krajiny genitální - největší libost stimulace genitálů
- projevuje se zájem o nahé tělo, zvlášť opačného pohlaví, masturbují, studují milostné hrádky rodičů
- penis - pýcha chlapce
- závist dívky (považují se za defektní)
- vytváření platonického vztahu k rodiči opačného pohlaví → oidipův/elektřin komplex (Iva Šipošová, Jiří Melan)
Latentní fáze
- 6 až 12 let
- prožívání libida ustupuje do pozadí
- po vyřešení falických rozporů je dítě plně soustředěno na školu
Genitální fáze
- 12 až 16 let
- Oidipův komplex byl intrafamiliérní, teď se přesouvá extrafamiliérně (mimo rodinu, např. platonická láska k herci, spolužákovi)
- Freud si myslí, že tady psychický vývoj končí „v 15 letech je osobnost člověka podobná sádře“ a říká, že to, co je do 6 let, je to nejdůležitější, pak si do těch 15 let jen zkouší mimo rodinu, co se tam naučil
Erik Erikson
- nepsychoanalytik
- ale říká, že vývoj není jen vývoj organismů zasazeného do mantinelů společnosti
- klíčová determinanta je psychosociální konflikt, který se musí vyřešit
- vývoj člení až do smrti (8 fází) → měníme se až do konce života
Důvěra × nedůvěra
- kojenecký věk
- buď vzniká základní důvěra v sebe, v okolí, v každodennost nebo nevzniká a dítě se neorientuje v okolí, lidech, má ohrožující pocity nejistoty
- dítě má schopnost orientovat se v nejbližším okolí a lidech; v 12-15 měsících již existují různé typy vazby dítěte na matku → způsobeno tím, jak na dítě matka působí, jaké k němu přicházejí stimuly
- 1. rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět si dítě do života odnese
- vyřešení tohoto konfliktu záleží na kvalitě mateřské péče (mentální nastavení matky, její zralost, stabilita jejího chování, chtěnost dítěte,…)
Autonomie × stud
- 1,5 až 3 roky
- fáze rostoucí autonomie nebo studu ze závislosti na okolí
- dítě si chce prosadit svou samostatnost (př.: nechce chodit za ruku)
- začíná některé věci dělat samo, ale irituje ho, když mu něco nejde → rodič musí vybalancovat to, že dítě chce něco dělat, ale ještě to neumí (neříkat: prosím tě dej to sem, ty to neumíš, nech to ty nešiko) → dítě to pak přestane zkoušet a čeká se vším na pomoc, kazí se mu sebeobraz
- přiměřená stimulace, stimulovat dítě o trochu více než co umí (to ho baví)
- hygienické návyky: dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat
Iniciativa × vina
- 3 až 6 let
- aktivita dítěte, období hry, začíná se tvořit sebevědomí
- začíná samo sebe hodnotit, protože v předchozím věku docházelo k interiorizaci sociálních norem
- rádo se dostává z přímé kontroly dospělého (např.: se schovává do domečků na prolézačkách) + zkoumají své tělo
- zkoušejí to, co nesmí, protože jejich aktivita jim nedá poslechnout všechny ty věci, které mají zakázané
- jejich svědomí je celkem trápí, protože jsou vcelku kruté a vše ji spojují se sebou („nechci aby děda přišel“, děda pak umře, „je to moje vina, že umřel, protože jsem nechtěl, ať přijde“)
- dítěti se nesmí vzít jeho aktivita, chuť poznávat, prozkoumávat, aby pak neztratilo schopnost „riskovat“
- spontánní hra, nechat ho dělat to, co ono samo teď chce, nenutit ho do něčeho jiného
- dítě někdy až tak tíží svědomí, že se jde raději samo udat
Snaživost × méněcennost
- 6 až 12 let
- ve škole se poprvé začne poměřovat se spolužáky (ve školce má dítě ještě nereálný sebeobran a nejsou tam výkonové testy) a setkávají se tam s novou autoritou, ne nutně přátelskou → začíná se dívat, jak na tom je v porovnání s ostatními
- klíčový moment, aby neztratili chuť učit se je, aby ve škole nezažívali jen méněcennost (každé z dětí ve třídě potřebuje zažít, že je v něčem dobré)
- nesmí být moc ambiciózní rodiče
Identita × nejistota
- 12 až 16 let
- hledání vlastní identity a nejistota ze své pozice mezi lidmi
- Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících
- chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních
- nejistota jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, nejistí sami sebou
- ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem (stejně se oblíkají,
- všichni mají pupínky na obličeji) → ambivalence (chce být jedinečný × splynout)
- vrstevnická skupina zde hraje obrovskou a nezastupitelnou roli
- dospělý se má dospívajícímu poskytnou jako někdo, vůči komu se mohou vymezovat (i když je to nepopulární role)
- dospívající se od rodičů potřebuje sociálně a emocionálně odpoutat (pak se zase do rodiny jako její člen vrátí, ale už v kvalitativně jiné roli)
- musí pochopit smysluplnost života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti
Intimita × izolace
- mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
- už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
- už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
- izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)
Reprodukce × stagnace
- střední dospělost až stáří
- reprodukce biologická i pracovní
- potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
- stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)
Integrita × stagnace
- pozdní dospělost (stáří)
- dosažení plné osobní integrity proti znechucení ze života
- integrita: pocit, že má co dát, s čím se podělit, nebojí se smrti, zajímá se co bude po něm (stará se o ekologii), vnímá život, že byl takový, jaký měl být, život žije naplno až do smrti
- znechucení: život mi protekl mezi prsty, nic jsem nestihl, nejsem pro nikoho významný, bojí se smrti - nic v životě nemělo smysl, protože stejně umřu, často agresivní na okolí
- Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“