Periodizace lidského vývoje

Sigmund Freud

• narozen v Příboře na Moravě
• psychoanalýza = psychologie osobnosti = diagnostická a terapeutická metoda
• nazývána hlubinnou psychologií a v rámci ontogenetické psychologie nazývána nativistickou iracionální teorií
• navazoval na Leibnitze, německou literaturu, Helmholtzovou mechanickou školu (teorie myšlenkových soudů), Darwinovu teorii
• popis rozporů, při kterých je blokována relaxace, možnost odreagovat se
• metody: - analýza chybných úkonů
• volná asociace
• výklad snů
• hypnóza
• vytvoření vztahu lékař - pacient
• vývoj člověka je nepřetržitě formován v rozporuplném prostředí:
• pudy a přirozenost × působení vnějšku, kultury, sociálního determinismu
• socializace = permanentní konflikt jedince s kulturou

• ID (ono): psychická struktura s pudovou energií, která existuje nevědomě (narodíme se s ní)
• EGO (já): vědomé fungování jedince, schopnost přetransformovat pudovost do normálních projevů,
• vyvine se do 3,5 let
• SUPEREGO (nadjá): ideál, ke kterému se vztahujeme, formuje ideální já, které se zvnitřní, počátky
• morálně etického myšlení, vyvine se od 3 do 6 let (první výčitky svědomí v tomto věku)

• jedna z prvních periodizací
• upřel pozornost na vývoj v dětství v době, kdy to bylo něco nezajímavého
• klíčová determinanta: ve které oblasti je uspokojován pud = eros (pud života), ve kterých oblastech získává největší uspokojení = slast = libido
• pud ke smrti = thanatos

Orální fáze

• narození až 1. rok
• klíčovou zónou je ústní krajina (největší sytost senzorů)
• 2 podfáze: sání (jako takové) a orálně-agresivní - nejen stimulace rtů, ale i růst zubů (dentice), projevuje se i pud smrti - destruktivní (i když ho to bolí, stále kouše)
• (dnes neoanalytici upozorňují na spojení prožívání slasti sexuálního zážitku a bolesti)

Anální fáze

• 1,5 až 3 roky
• přesun tělesné zóny na oblast anální
• nejvyšší pocit slasti ze zadržování nebo vyměšování stolice
• neoanalytici: schopnost se rozhodovat ve vazbě na odměny okolí (různé odměny a tresty za pokálení a vykakání) → dítě si uvědomuje oblast, ve které se může samo rozhodovat, být v souladu s okolím nebo ne, jak chce, a taky se poprvé setkává s tlakem okolí

Falická fáze

• 4 až 6,7 let
• časné stádium genitální
• přesun do krajiny genitální - největší libost stimulace genitálů
• projevuje se zájem o nahé tělo, zvlášť opačného pohlaví, masturbují, studují milostné hrádky rodičů
• penis - pýcha chlapce
• závist dívky (považují se za defektní)
• vytváření platonického vztahu k rodiči opačného pohlaví → oidipův/elektřin komplex (Iva Šipošová, Jiří Melan)

Latentní fáze

• 6 až 12 let
• prožívání libida ustupuje do pozadí
• po vyřešení falických rozporů je dítě plně soustředěno na školu

Genitální fáze

• 12 až 16 let
• Oidipův komplex byl intrafamiliérní, teď se přesouvá extrafamiliérně (mimo rodinu, např. platonická láska k herci, spolužákovi)
• Freud si myslí, že tady psychický vývoj končí „v 15 letech je osobnost člověka podobná sádře“ a říká, že to, co je do 6 let, je to nejdůležitější, pak si do těch 15 let jen zkouší mimo rodinu, co se tam naučil

Erik Erikson

• nepsychoanalytik
• ale říká, že vývoj není jen vývoj organismů zasazeného do mantinelů společnosti
• klíčová determinanta je psychosociální konflikt, který se musí vyřešit
• vývoj člení až do smrti (8 fází) → měníme se až do konce života

Důvěra × nedůvěra

• kojenecký věk
• buď vzniká základní důvěra v sebe, v okolí, v každodennost nebo nevzniká a dítě se neorientuje v okolí, lidech, má ohrožující pocity nejistoty
• dítě má schopnost orientovat se v nejbližším okolí a lidech; v 12-15 měsících již existují různé typy vazby dítěte na matku → způsobeno tím, jak na dítě matka působí, jaké k němu přicházejí stimuly
• 1. rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět si dítě do života odnese
• vyřešení tohoto konfliktu záleží na kvalitě mateřské péče (mentální nastavení matky, její zralost, stabilita jejího chování, chtěnost dítěte,…)

Autonomie × stud

• 1,5 až 3 roky
• fáze rostoucí autonomie nebo studu ze závislosti na okolí
• dítě si chce prosadit svou samostatnost (př.: nechce chodit za ruku)
• začíná některé věci dělat samo, ale irituje ho, když mu něco nejde → rodič musí vybalancovat to, že dítě chce něco dělat, ale ještě to neumí (neříkat: prosím tě dej to sem, ty to neumíš, nech to ty nešiko) → dítě to pak přestane zkoušet a čeká se vším na pomoc, kazí se mu sebeobraz
• přiměřená stimulace, stimulovat dítě o trochu více než co umí (to ho baví)
• hygienické návyky: dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat

Iniciativa × vina

• 3 až 6 let
• aktivita dítěte, období hry, začíná se tvořit sebevědomí
• začíná samo sebe hodnotit, protože v předchozím věku docházelo k interiorizaci sociálních norem
• rádo se dostává z přímé kontroly dospělého (např.: se schovává do domečků na prolézačkách) + zkoumají své tělo
• zkoušejí to, co nesmí, protože jejich aktivita jim nedá poslechnout všechny ty věci, které mají zakázané
• jejich svědomí je celkem trápí, protože jsou vcelku kruté a vše ji spojují se sebou („nechci aby děda přišel“, děda pak umře, „je to moje vina, že umřel, protože jsem nechtěl, ať přijde“)
• dítěti se nesmí vzít jeho aktivita, chuť poznávat, prozkoumávat, aby pak neztratilo schopnost „riskovat“
• spontánní hra, nechat ho dělat to, co ono samo teď chce, nenutit ho do něčeho jiného
• dítě někdy až tak tíží svědomí, že se jde raději samo udat

Snaživost × méněcennost

• 6 až 12 let
• ve škole se poprvé začne poměřovat se spolužáky (ve školce má dítě ještě nereálný sebeobran a nejsou tam výkonové testy) a setkávají se tam s novou autoritou, ne nutně přátelskou → začíná se dívat, jak na tom je v porovnání s ostatními
• klíčový moment, aby neztratili chuť učit se je, aby ve škole nezažívali jen méněcennost (každé z dětí ve třídě potřebuje zažít, že je v něčem dobré)
• nesmí být moc ambiciózní rodiče

Identita × nejistota

• 12 až 16 let
• hledání vlastní identity a nejistota ze své pozice mezi lidmi
• Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících
• chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních
• nejistota jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, nejistí sami sebou
• ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem (stejně se oblíkají,
• všichni mají pupínky na obličeji) → ambivalence (chce být jedinečný × splynout)
• vrstevnická skupina zde hraje obrovskou a nezastupitelnou roli
• dospělý se má dospívajícímu poskytnou jako někdo, vůči komu se mohou vymezovat (i když je to nepopulární role)
• dospívající se od rodičů potřebuje sociálně a emocionálně odpoutat (pak se zase do rodiny jako její člen vrátí, ale už v kvalitativně jiné roli)
• musí pochopit smysluplnost života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti

Intimita × izolace

• mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
• už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
• už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
• izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)

Reprodukce × stagnace

• střední dospělost až stáří
• reprodukce biologická i pracovní
• potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
• stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)

Integrita × stagnace

• pozdní dospělost (stáří)
• dosažení plné osobní integrity proti znechucení ze života
• integrita: pocit, že má co dát, s čím se podělit, nebojí se smrti, zajímá se co bude po něm (stará se o ekologii), vnímá život, že byl takový, jaký měl být, život žije naplno až do smrti
• znechucení: život mi protekl mezi prsty, nic jsem nestihl, nejsem pro nikoho významný, bojí se smrti - nic v životě nemělo smysl, protože stejně umřu, často agresivní na okolí

• Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“

Jean Piaget

• Švýcar, působil v Ženevě
• zabývá se kognitivními (poznávacími) strukturami (vnímání, paměť, učení, fantazie, řeč)
• svoz periodizaci stvořil v době, kdy se diskutovalo, jestli vůbec jde nahlédnou do toho, co je uvnitř; a on ji ještě pojal z ontogenetického hlediska
• tvrdí, že myšlení je poznatelné, ale rozdílné v různých věkových etapách
• ptá se na otázky: Jak dítě chápe svět, jak se učí, jak plánuje akce, jakou má představivost, jak rozumí obrazu stejného předmětu, když ho vidí z různých hledisek (pokus s horou)
• vyznal se v biologii, logice, psychologii
• kritérium vývoje: z čeho je sycena inteligence v určité etapě, z čeho se dá vydedukovat inteligence → z čeho organismus získává maximum pro rozvoj kognitivních struktur
• to, co posunuje organismus na vyšší vývojový stupeň, je:

1. prostředí (stimulace z prostředí)
2. schopnost organismu reagovat na tuto stimulaci → interakce prostředí × organismus (aktivní
3. vyhledávání stimulů z prostředí)

• tato interakce probíhá dvěma základními procesy:

1. proces asimilace = organismus je aktivní a přetváří si (reguluje) podněty z prostředí podle své povahy
2. (svým způsobem chování přetváří prostředí)
3. proces akomodace = jedinec se přizpůsobuje tlaku prostředí, naučí se ho přijímat

• snaha dítěte navodit rovnovážný stav - homeostázu → základní hybná síla vývoje člověka
• ale je to jen tendence směřovat k rovnováze, protože k tomu v podstatě nikdy nedojde → pojem ekvilibrace = stálé vyvažování, snaha získat homeostázu × její prchavost

Senzomotorická inteligence

• 0 až 1,5 let
• kvalita vývoje kojence v tomto období je dána kvalitou jeho smyslů při narození
• taky záleží, jak je dítě stimulováno vzhledem k úrovni jeho vývoje

Symbolické (předpojmové) myšlení

• 2 až 3 roky
• to, co jednou dosáhlo svého vrcholu se pak nevytratí, jen se to odsouvá do pozadí a dále se to rozvíjí; př.: senzomotorická funkce
• jde zde o rozvoj symbolického myšlení a řeči
• řeč jedinci zprostředkuje mnoho podnětů, se kterými se ani nemusí setkat → rozšíří se mu svět (v prvním období je důležité to, co mohl poznat přímo) → rozvíjí interakci se světem a to značně

Názorné myšlení

• 4 až 7 let
• ukončení tohoto období = zralost pro nástup do školy, je to testováno Korálkovým experimentem
• myšlení koncentrováno na to, co právě nazírají (to znamená, že vždy myslí na to, co právě dělají)
• korálkový experiment: má kupu korálků, které má rozdělit na 2 stejné poloviny → to zvládne, pak má každou půlku dát do jedné sklenice, jedna je nízká a široká a druhá je úzká a vysoká → i když věděli, že korálků je stejně, tvrdí, že ve vysoké sklenici je jich více → nedokážou udělat ten myšlenkový krok zpět
• ještě neumí vnímat více dimenzí současně
• když mají nespojitý materiál (korálky), umí ho už v 6 letech rozdělit na dvě poloviny; když je to spojitý materiál (plastelína), dokáži to až o dva roky později

Konkrétní logické operace

• 6 až 12 let
• schopnost dělat operace v mysli bez závaznosti na to, co vidí, ale s pomocí představivosti
• už se umí vrátit o několik kroků v mysli zpět
• je to ale vázáno na konkrétní věci, reálně existující (ne abstraktní - umí sečíst švestky, ale ne čísla)
• je schopno pochopit široké souvislosti, pokud jsou mu správně podány
• umí sériovat (seřadí kostky podle velikosti) a rozumí analogiím (seřadím trojúhelníky podle velikosti, dokáže podle toho seřadit kostičky)
• dítě velmi dobře rozumí této větě: Všechny šelmy jí maso. Vlk je šelma. Co můžeš říct o vlkovi? Odpoví správně..
• ale této větě porozumí až v dalším stádiu: Fero je Dazo. Všichni fero žijí va vodě. Co můžeš říct o dazo? Neví.

Formální logické operace

• 12 až 15 let
• kognitivní struktury jsou plně připraveny na výkon
• tvrdí, že inteligence je na vrcholu mezi 15-25 rokem
• začalo se rozvíjet abstraktní myšlení → už by nemělo být ničím v myšlení vázáno, myšlení nemá limity
• kreativní způsoby řešení, vysoká míra dedukce, různé cesty řešení
• díky takové vysoké míře abstrakce se oddávají dennímu snění
• pohrávají si v mysli s velikým množstvím variant → důležité pro dozrávání kognitivních struktur
• denní snění + abstrakce → tvorba ideálního já a pak konfrontace s realitou → spojeno se suicidálními sklony v dospívání
• taky mezigenerační konflikty, protože si tvoří i ideální učitele, rodiče a pak nejsou spokojeni až znechucení → snaha uniknout do jiného světa (počítačové hry, básně, drogy)
• podle tohoto vývoje jsou zaváděny předměty ve škole (fyzika, chemie až později)

• kritika Piageta:
• že málo věřil, že se dá učením něco uspíšit (neříkal, že to nejde, ale že z hlediska dlouhodobosti to má malý význam)
• že používal pojmy, kterým prý děti nerozumí (např.: víceméně)
• že podcenil význam motivace (ale on se motivací nezabýval)
• že nevěnoval pozornost tvořivému myšlení (jeho pokračovatelé to pak rozvíjeli)
• že to příliš přeháněj s rozdílem myšlení dítěte a dospělého (prý ten rozdíl není tak velký)