Rodina

Rodina

• můžeme na ní pohlížet z hlediska různých vývojových stádií
• sociální skupina, která vznikne kontaktem dvou lidí a jejich následnou reprodukcí

definice rodiny:

1. Langmeier, Kňourková - rodina je institucionalizovaná bio-(psycho)-sociální skupina vytvořena přinejmenším ze dvou členů odlišného pohlaví, mezi nimiž neexistují pokrevní pouta, a z jejich dětí
2. Jiří Odehnal - rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory a seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu i praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu sociálně žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoje k personálnímu okolí, k sobě samému i ke společnosti obecně.

• nejuniverzálnější socializační činitel = nedá se jí uniknout, vždy na nás rodina nějak působí (třeba i tím, že nás zavrhne a dá do ústavu, pořád pozorujeme ostatní rodiny a formujeme se podle toho – např.: takovou rodinu bych nikdy nechtěl …)
• rodina je důležitým činitelem pro přijetí pohlavní identity (observací, imitací, pohled na oba póly pohlaví)
• rodina = tréninkové prostředí → co se naučí si taky vyzkouší a nové zkouší v relativně dobrém prostředí (1-3 roky; pak až 6let, ale připojují se k tomu vrstevníci)
• rodina jako regulátor chování; chování by ,měla regulovat jen rodina, dítě by mělo do společnosti vstoupit už vychováno (s interiorizovanými sociálními normami) → často rodiny neregulují nežádoucí chování, nebo dítě neregulují vůbec, nebo už sami rodiče nebyli regulováni svou rodinou a ta propast se prohlubuje, protože nemají co předat svým dětem
• rodina zásadně rozhoduje o tom, jaký vztah dítě bude mít k celé společnosti, ke každému jednotlivci a především k sobě samému

Funkce rodiny

Reprodukční

• v současné době je to předmětem diskuse vzhledem k novým alternativám rodiny (homosexuální, nesezdané páry,…)
• v této době se setřely důvody, proč by reprodukci měla zajišťovat rodina → dítě už dnes dokáže uživit jedna osoba, protože jsme v blahobytu; reprodukce už pro nás není hodnotou jako tomu bývalo; dnešní doba blahobytu je zaměřena egocentricky místo dítěcentricky
• všichni členové rodiny chtějí uplatnit princip „všichni stejně“ (stejně peněz, stejně volného času,…), ale to nejde zajistit, maximálně se může uplatnit nějaký demokratický princip
• lidé z chudších oblastí mají zájem na tom, aby prosperovala jejich příští generace (posunuji vývojově dopředu jejich příští generaci); ve společnostech, kde nepociťují ohrožení, se tyto charakteristiky neobjevují a všichni chtějí všechno
• v době krizí je rodina spojitější a soudržnější než když jsou jejich potřeby saturovány
• v současnosti už není reprodukce vázána na soužití dvou jedinců (díky blahobytu, pokroku medicíny, ženy se často rozhodují nemít otce)

Materiální

• tato funkce je ještě více ovlivněná společností, společnost intervenuje v materiální rovině do rodiny
• nyní to vede i ke degeneraci rodiny, spoléhají na to, že stát se o ně postará
• lidé často čekají pomoc, i když by ještě zvládli si pomoci sami
• dokud rodina fungovala tak, že vzájemná provázanost rodiny zajišťovala jejich přežití, byla rodina soudržnější
• toto už je minulost → materiální funkce už se ztrácí, jedinci jsou ekonomicky nezávislí a rodina je tím křehčí

Výchovná

• je to nezastupitelná funkce, ale řada rodin nefunguje tak, jak by měla → v těchto případech vstupuje do role náš systém a intervenuje
• problematika nefunkčnosti rodin je jištěna společensky
• systém se i snaží reparovat zákroky rodiny (kde nefunguje rodina nastupuje systém, už předškolní instituce zajišťují zubaře, doktora, logopeda,…)
• 3 vlivy výchovy: rodina, systém/instituce (u nás vysoce propracovaný), ulice/společnost

Emocionální

• po 2SV se pod vlivem ruské filosofie předpokládalo, že se rodina přežije, že má buržoazní charakter a že pak bude důležitější kolektiv a jeho vliv
• rodina je nezastupitelná v oblasti emocionálního vývoje, nedá se ničím nahradit (nejde jen o vývoj dítěte v ní, ale i vliv dítěte na dospělé)
• je to emocionální území, které přináší pocity uvolnění, nic se tam nepředstírá, funguje tam „odpuštění bez odčinění“ (Matějček), přijímá druhého takového, jaký je