Hudební kultury Pobaltí

Verze z 25. 12. 2014, 22:30, kterou vytvořil Vera.Okenkova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Pobaltí''' je jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi dalš…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Pobaltí je jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: alpské země, Balkán, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, ale také okruhy jako židovská hudba, český hudební folklor, bordunová hudba nebo vánoční písně.

Hudba Litvy

V Litvě se hovoří litevštinou, hlavním městem této země je Vilnius a většinu obyvatel tvoří katolíci.

Charakteristické prvky litevské tradiční hudební kultury tvoří sutartines, kankles, litevské trouby nebo kadrila.

Sutartines

Sutartines je zvláštní hudební projev charakteristický pro Litvu. Je to kanonický styl, při němž začíná jeden hudební nástroj a k němu se pak postupně přidávají nástroje další. Může se jednat jak o vokální, tak o instrumentální hudbu. Sutartines se nejčastěji hrají na píšťaly podobné panovým flétnám. Alternativou k sutartines je chorálové vícehlasé zpívání, kdy začne jeden a ostatní se poté připojí.

Kankles

Typickým hudebním nástrojem pro hudební kulturu Pobaltí je kankles. Jedná se o druh citerového chordofonu charakteristický nejen pro celé Pobaltí, ale také i pro Finsko, kde se nazývá kantele. Také Lotyši mají podobný nástroj zvaný kalel.

Litevské trouby

Litevské trouby jsou hudebním nástrojem, na který se hrají sutartines.

Kadrila

Kadrila je tradičním lidovým tancem. Tančí se ve dvojici nebo ve čtveřici a je charakteristický svou dynamikou a neustále se proměňujícími prvky. Doprovod ke kadrile se hraje na flašinet.

Zdroje

Zdroj

TYLLNER, Lubomír. Etnomuzikologie. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, ZS 2013/2014.

Doporučená literatura a další zdroje