Moderní použití kryptologie
„Kryptologie je matematický vědní obor, který se zabývá šifrovacími a kódovacími algoritmy.”[1]
Kryptologie se dále dělí na tři skupiny:
- Kryptografie - zabývá se šifrovacími algoritmy a konstrukcí šifrovacích klíčů
- Kryptoanalýza - snaží se zajistit dešifrovací kód a prolomit šifrovací algoritmy
- Steganografie - snaží se zakrýt existenci tajné zprávy [2]
Základní pojmy moderní kryptologie
Šifrovací algoritmus
Algoritmus, který se snaží zašifrovat důležitá data. K šifrování a dešifrování těchto dat může být použit různý šifrovací klíč.
Kódovací algoritmus
Algoritmus, který také chrání data, ale nevyužívá k tomu žádný šifrovací klíč. Data jsou utajena samotným algoritmem. Může se jednat např. o data v jiném jazyce, která budou rozluštěna pouze těmi, kteří daným jazykem hovoří.
Prolomení algoritmu
K prolomení dochází, pokud je možno chráněná data přečíst, aniž by byl znám šifrovací klíč nebo kódovací algoritmus.[1]
Další důležité pojmy z oblasti kryptologie viz Základní pojmy v kryptologii
Dělení moderní kryptografie
Symetrická kryptografie
Symetrická kryptografie využívá pro šifrování i dešifrování zprávy jeden klíč. Využívá se ve všech tradičních formách šifrování, které byly objeveny do 70. let 20. století. Výhodou je nízká výpočetní náročnost při vytváření a rychlost. Naopak nevýhodou je, že obě strany musí spolu sdílet tajný klíč, na kterém se musí předem dohodnout nebo jej předem náhodně vygenerovat. Na správu a počet klíčů je symetrická kryptografie velice náročná. Aby se předešlo vyzrazení, často se symetrické šifry používají v kombinaci se šifrou asymetrickou. Symetrické šifry dále dělíme na šifry blokové a proudové.[3]
Blokové a proudové šifry
Blokové šifry používají algoritmy, které otevřený text šifrují po blocích.
Proudové šifry otevřený text šifrují po jednotlivých bitech.
Oba typy šifrování se dost prolínají, dochází k přepínání mezi jednotlivými šiframi, v krajním případě může také délka bloku degradovat na velikost jednoho znaku.
Blokové šifrování je snadno prolomitelné, proto bylo vyvinuto pět módů činnosti.[1]
Módy činnosti blokových šifer
- ECB (Electronic Cipher Book)
- - základní mód, každému bloku otevřeného textu přiřadí jeden blok šifrovaného textu
- - velice snadno prolomitelný
- CBC (Cipher Block Chaining)
- - mód, který se snaží zavést nějakou závislost mezi šifrovanými bloky => využívá k tomu nonekvivalenci (XOR)
- - nevýhodou je stále stejné šifrování prvního bloku a to v módu ECB
Další dva módy přepínají blokovací šifru do proudového režimu. Data jsou u těchto módů šifrována pomocí posloupnosti pseudonáhodných čísel, která jsou generována zpětnou vazbou.
- CFB (Cipher Feedback Mode)
- - „generátor pseudonáhodných čísel je řízen symboly šifrovaného textu”[1]
- - zpětná vazba až v úplném výstupu šifrovacího zařízení
- OFB (Output Feedback Mode)
- - „generátor pseudonáhodných čísel je řízen výstupem samotného generátoru”[1]
- - zde je zpětná vazba již z výstupu generátoru
Pátý mód se používá ke zvýšení délky klíče.
- EDE (Encryption-Decryption-Encryption)
- - tři šifrovací bloky zapojené do série
- - první a poslední blok je šifrován stejným klíčem K1, prostřední blok pak šifrovaná data dešifruje druhým klíčem K2[1]
Algoritmy symetrické kryptografie
Při tvorbě těchto algoritmů se používají dvě techniky, substituce a transpozice.
- Substituční šifra
- - během šifrování je každé písmeno nahrazeno jiným znakem, ve zprávě však zachovává svou pozici[3]
Asymetrická kryptografie
Zdroje
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 DOSEDĚL, Tomáš. Počítačová bezpečnost a ochrana dat. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004, 190 s. ISBN 80-251-0106-1.
- ↑ PIPER, Fred a MURPHY, Sean. Kryptografie. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2006, 157 s. ISBN 80-7363-074-5.
- ↑ 3,0 3,1 SINGH, Simon. Kniha kódů a šifer: tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. 2. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2009, 382 s. ISBN 978-80-7363-268-7.