Hlasivky

Stavba hrtanu a hlasivek

Stavba hrtanu.

• hlasivkové vazy (vocal cords)
• hlasivkové svaly (vocal muscles)

- připevněny vzadu na hlasivkové chrupavky (umístěny na prstencové chrupavce (cricoid cartilage)) a vpředu na štítnou chrupavku (thyroid cartilage)

- zhruba uprostřed hrtanu

• epiglotis - hrtanová záklopka, chrupavka
• glotis – hlasivková štěrbina

- přední část je blanitá, zadní chrupavčitá

• délka hlasivek - čím delší, tím hlubší tón

- ženský soprán – asi 1,4–1,9 cm (ženská F0 asi 200–350 Hz)

- mužský bas - asi 2,4–2,5 cm (mužská F0 asi 80–150 Hz)

• další funkce hlasivek kromě produkce tónu:

- opora vzduchu při zvedání těžkých břemen

Hlasový začátek

• motivovaný percepčním dojmem

Tvrdý hlasový začátek

• může být reprezentován foneticky různě, ale všechny vnímáme jako ráz
• je to hlasivková explozíva – zavře se glotis, pod ní se vytvoří přetlak, hlasivky se náhle otevřou → vzduch začne prudce proudit → naráží na vzduch s menším tlakem nad hlasivkami → vznikají turbulence = kratičký explozivní zvuk (nebo spíš až ten vokál za tím)
• v češtině přirozeně jen před vokálem po pauze
• může být i uvnitř slova či souvislé výpovědi („‘neustále“ × „ne‘ustále“)
• v moravských nářečích se před sonorou mění obstruent ve znělý („s lovci“ → [zlovci])

- pokud se nepoužije ráz na začátku slova, může vzniknout z „pět a půl“ [pjedapu:l]

Měkký hlasový začátek

• hlasivky se semknou ne tak pevně a výdechový proud je postupný (postupně zesiluje)
• používá se vždy ve spojení neznělý obstruent + vokál
• po pauze před znělým obstruentem nebo sonorou

Dyšný hlasový začátek

• hlasivky se nesemknou úplně, nejdříve zazní lehký dyšný zvuk a až pak se postupně rozkmitávají (např. neznělé „h“ v němčině či angličtině)
• v češtině se standardně nepoužívá, pouze omezeně v cizích slovech jako „Thajsko“

Hlasový rozsah

• od jednoho tónu u malého dítěte (zhruba kolem a1) do asi 1,5 oktávy v 15 letech
• při řeči se převážně využívá spodní polovina rozsahu, ale zas ne ta nejhlubší část
• při dospívání se hlas mění:

- u mužů z h1→e2 do G →g1

- u žen z h1→f2 do g1→g2

Náhražky hlasivek

• ventrikulární hlas – tvoří se za pomoci nepravých hlasivek – výchlipkových řas
• jícnový hlas – „krkací“
• mluva s jiným iniciačním mechanismem – pokud člověk nemůže používat k tvoření hlasu plíce

- vzduch mezi sevřenými hlasivkami a nějakou překážkou v dutině ústní

- lze slyšet jen některé souhlásky, hodně těžké na porozumění

• inspirační hlas (proud vzduchu jde směrem dovnitř) - jen např. v německých nebo francouzských přitakáních, hlas osla nebo koně
• šepot – glotis je otevřená → nevzniká hlasivkový tón

Funkce hlasivkového tónu

• rozlišení znělých a neznělých hlásek (v češtině)
• intonace

Reference

• Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
• Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
• Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)

Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika