Dýchací soustava
Verze z 5. 12. 2013, 17:35, kterou vytvořil Anna.Vojtiskova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: == Dýchací systém == * výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím * vdech – '''inspirium''' – příjem O2 * výdech – '''expirium''' – odevzdáv…)
Obsah
Dýchací systém
- výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
- vdech – inspirium – příjem O2
- výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
- účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů
- horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan
- dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky
- dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
- dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem
Horní cesty dýchací
Nos - nasus
- typický útvar lidského obličeje
- kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
- anatomické dělení na:
- kořen – radix nasi
- hřbet – dorsum nasi
- hrot – apex nasi
- křídla – ala nasi
Dutina nosní - cavum nasi
- začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
- ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
- nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
- nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
- strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
- kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny
- skořepy nosní:
- horní – concha nasalis superior
- střední – concha nasalis media
- dolní – concha nasalis inferior
- sliznice dutiny nosní:
- čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
- dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty
- vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní
- dutina horní čelisti = sinus maxillaris
- dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
- dutina kosti čelní = sinus frontalis
- dutina kosti čichové = sinus ethmoidales
Dolní cesty dýchací
Hrtan - larynx
- dutý nepárový orgán
- horní část – trojboká pyramida
- dolní část – válec
- morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
- hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
- dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami
- chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce
- chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové
- chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae
- chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest
HLASIVKY
- 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
- horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis
- dolní – nepravé vazy hlasivkové
- tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu
- výška zvuku závisí na:
- rychlosti proudícího vzduchu
- prostornosti hrtanu
- šířce štěrbiny
- napětí vazů a jejich délce
- tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů
Průdušnice - trachea
- 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
- navazuje na chrupavku prstencovou
- je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
- kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
- s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
- dělí se na pravou a levou průdušku
Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister
- dexter – pokračování průdušnice
- sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
- stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
- řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu
Plíce - pulmo
- tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister
- uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem
stavba:
- vrchol plíce přesahuje 1. žebro
- žeberní plocha je vyklenutá
- každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
- na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis
- spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu
- povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura parietalis
- mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce
- v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
- hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
- pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
- pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
- ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
- jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
- skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
- 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
- alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
- celková dýchací plocha – 80-130 m2
- výkonná plocha průměrně 80 m2
- klid – průtok 4 l/min krve
- práce – průtok 25-30 l/min krve
- krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
- výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty
MECHANIKA DÝCHÁNÍ
- vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
- výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
- pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK
- žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
- brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
- nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání
MINUTOVÁ VENTILACE
- součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
- závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
- lid – průměrně 8 l/min
- práce – průměrně 80 l/min
DECHOVÁ FREKVENCE
- počet dechů za minutu (vdech + výdech)
- dospělí – 16-18 l/min
- děti – 20-26 l/min
- sportovci – 10-14 l/min
VITÁLNÍ KAPACITA PLIC
- maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu
- TLC – celková kapacita plic
- VC – vitální kapacita
- IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
- ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
- VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
- FRV – funkční reziduální kapacita
- RV – reziduální objem (1,5 l)
- VT + IRV + ERV = VC
- VC + RV = TLC
- VC u mužů – 3,5 - 5 l
- VC u žen – 2,5 - 4 l
- měření pomocí spirometru
- závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti
ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ
- dýchací centrum – prodloužená mícha
- vdechové centrum – apneustické
- výdechové centrum – pneumotaxické
- rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
- dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
- činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty
- chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
- chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
- nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
- emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
- centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět
- Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
- Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
- Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
- Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
- Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
- Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí
Onemocnění dýchací soustavy
PNEUMOTORAX
- plíce pokrývá poplicnice
- hrudník kryje pohrudnice
- mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
- vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak,tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
- vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax
příčina vzniku:
- spontánní pro astma
- plicní fibrosu
- TBC
- karcinom
- traumatický při fraktuře žeber
- přetlakový při potápění, létání
- klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
- terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok
- Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
- Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
- Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
- Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
- Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita