Interpersonální vztahy

• interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie

Vymezení

• interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
• významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
• začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
• osobám
• jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií

• vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
• prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
• postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
• osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
• základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
• vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
• sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého

• Thibaut a Kelley rozeznávají:

1. dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
2. komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)

Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:

1. úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
2. úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku

• objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu

• Duck u vztahů rozlišuje:
• sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
• mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět

• při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí

• přístupy ke vztahu:

1. teorie sociální směny
2. teorie rovnosti

Teorie sociální směny

• viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
• Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
• dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:

1. vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
2. vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
3. zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
4. institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání

Teorie rovnosti

• equity theory
• vyvinula se z teorie sociální směny
• větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
• klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
• Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:

1. lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
2. odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
3. svůj vlastní férový systém
4. nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu

Dimenze vztahu

• R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu:

1. obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají
2. rozmanitost - různost činností účastníků vztahů
3. kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu
4. frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání systematické
5. reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování
6. intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech
7. interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak interpretují činnost druhého
8. závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou

Osobní vztahy

• jsou podmnožinou interpersonálních vztahů
• tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho - Personal Relationships
• osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám

Kelleyho teorie vzájemné závislosti

• chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů
• účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa
• používá pojmy: zisk - odměna, užitek, prospěch, cena - negativa, náklady, oběti
• vychází z teorie sociální směny
• jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim tento vztah přináší
• cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát, negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení
• bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera, dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem

• 4 základní vztahové charakteristiky:

1. stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi a na společných aktivitách
2. vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být pro oba partnery stejná
3. totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně dosažených zisků
4. báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování

• samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní:

1. úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané osobě uspokojuje moje potřeby)
2. úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování potřeb závislé na partnerovi

• Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů
• osobní vztahy jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli, mají vlastní vnitřní dynamiku, ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru

• můžeme rozlišit dvě úrovně:

1. aktuální úroveň, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a konkrétní, kontrolují se specifickým chováním
2. dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje)

• za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas
• posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou, Snyderem a Omotem

• rozlišují čtyři základní dimenze:

1. frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář
2. diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu uplynulého týdne
3. síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a rozhodování a plánování
4. doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a že vlastně ani nemá velkou signifikanci

• při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu
• tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu
• jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje
• dlouhodobou orientaci
• jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu je nejlepší
• zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena
• vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita...
• při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext

Blízkost v osobních vztazích

• Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu
• osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí
• blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy rodič-dítě)
• elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora
• při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky
• blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné
• uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání
• toto najdeme např. u Locke-Wallace Marital Satisfaction Scale

Závazek v osobních vztazích

• Caryl E. Rusbultová a B. P. Buunk zavedli teorii, která považuje za hlavní pojem závazek (commitment)
• podstatou je myšlenka, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek
• je to psychický stav, který globálně reprezentuje zkušenost závislosti v blízkém vztahu
• závazek představuje dlouhodobou orientaci respektující zájem partnera, stejně jako jeho zájmy zachování pozitivního vztahu k němu
• jedinci s intenzivním prožíváním závazku mají silnou potřebu udržení blízkého vztahu k partnerovi
• autoři identifikovali 3 zdroje takového prožívání:

1. prožívání závazku vůči partnerovi ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb
2. pokud blízký vztah k nějaké osobě saturuje naše potřeby lépe než jeho absence, je to pádný důvod pro jeho zachování vztahu, jedinec prožívá intenzivněji závazek tehdy, když je přesvědčený, že ostatní, alternativy vztahů budou horší, typickým příkladem je oblast partnerských vztahů, hlavní příčinou ukončení blízkého vztahu je objevení se atraktivnějšího partnera
3. dalším zdrojem závazku ve vztahu k partnerovi je míra investic, některé investice vstupují přímo do vztahu (čas, emocionální vklad, a také oběti, které v zájmu partnera přinášíme), jiné investice jsou nepřímé (věci, které přímo do vztahu nevstupují - společní přátelé, vzpomínky na zážitky jednoho z partnerů), důležitou formou investic jsou sociální a morální normy (ve dvojím smyslu):

• jedinec může hlavní motiv pro udržení vztahu čerpat z normy, která pro něj
• představuje morální imperativ (např.: co Bůh spojil, nerozpojíš), jedinec může setrvat ve vztahu kvůli vnějším normativním vlivům, které předpisují, co je žádoucí
• pocit závazku tedy představuje subjektivní sumarizaci individuální závislosti na partnerovi, tvoří základ pozitivní potřeby jedince pokračovat ve vztahu (uspokojení), posiluje negativní působení bariér, bránících jedinci daný vztah ukončit (vnímání alternativ) vynaloženou energií, prostředky a perspektivy jejich ztráty připoutává jedince k partnerovi (investice)

• tato koncepce je také označována jako model investic
• investicí autorka chápe cokoli, co lidé do vztahu k jiné osobě vkládají a co by prožívali jako ztrátu, kdyby o vztah přišli