Neformální komunikace

Verze z 23. 2. 2015, 13:27, kterou vytvořil Michal.Studnicny (diskuse | příspěvky)

Neformální komunikace je druh komunikace, která není řízena, na rozdíl od formální komunikace, předem stanovenými pravidly. Informace nejsou zahrnuty do oficiálních informačních kanálů. Prostředkem neformální komunikace mohou být neformální komunikační kanály.[1]

Neformální komunikace - definice a její význam

Podle terminologického slovníku Národní knihovny se jedná o: "Interpersonální anebo skupinovou přímou sociální komunikaci, popř. komunikaci prostřednictvím telefonu a jiných telekomunikačních prostředků, v jejímž průběhu si její účastníci vyměňují zpravidla informace, jež dosud nebyly zaznamenány nebo sdělovány masmédii.".[2] Může se jednat o dialog mezi 2 i více komunikátory, například hovor mezi přáteli, ale i kolegy na pracovišti, tedy verbální přímé komunikaci.

  • Hlavním smyslem neformální komunikace je mezi komunikujícími dosáhnout porozumění jinou komunikační cestou než je například formální komunikace.

Podle výzkumů také dochází k neformální komunikaci v případě, pokud formální selhává.

  • Dochází k tomu například při interní komunikaci v různých organizacích. Děje se tak v případě pokud dojde mezi komunikujícími k sémantickému či psychologickému šumu, tedy pokud předávaná informace působí na komunikační soustavu dvojznačně, nedává smysl, anebo si ji příjemce z hlediska obsahu vyloží naprosto jinak, než odesílatel zamýšlel.
  • Komunikující mohou citlivěji reagovat než ve formální komunikaci, kde často může dojít k odosobnění a pomáhá v organizacích rychleji řešit problémy, zároveň upevňuje sounáležitost mezi vedením a podřízenými.[1][3]

Využití neformální komunikace

Neformální komunikace může také probíhat skrze mediální zařízení (např. telefon, skype aj.), aniž by okolí znalo obsah předávaných informací (např. mezi politiky – média a veřejnost nic neví) a to mezi 2 nebo více osobami. Komunikace skrze neoficiální komunikační kanály Informace přenášené v neoficiálních komunikačních kanálech mají specifické znaky:

Obr. 1: schémata pro neformální komunikaci
  • Informace jsou spíše přesné než nepřesné.
  • Komunikace probíhá rychle.
  • S informacemi se zachází volněji a svobodněji než v oficiálních informačních kanálech
  • Často je informace skrze kanál klasifikována jako novinka.


Podle hierarchie v organizacích mohou dotyční sbírat informace a předávat je dál, nebo zpětně reagovat. Podle toho lze sestavit druhy neformálních komunikačních schémat či sítí, které jsou graficky znázorněny ve tvaru hroznu (viz obrázek 1).[1][3]

Obr. 2: příklad formální a neformální komunikace ve sportovních organizacích

Příklad a rozdíl mezi formální a neformální komunikací

Obrázek 2 znázorňuje, jak rozdílně funguje formální i neformální komunikace ve sportovních organizacích. Schéma v charakteristickém tvaru hroznu znázorňuje, že pokud chce hráč A z klubu A přestoupit do klubu B první podnět vzniká na formální komunikaci mezi kluby bez účasti médií či veřejnosti, tedy vůči veřejnosti neformálně. V případě, že se kluby a hráč se svým agentem mezi s sebou dohodnou, tak teprve je veřejnost formálně informována o dění.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 SLUKOVÁ, Petra Zia. Komunikace informací. In: Informační věda [online]. 2009 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1132
  2. ↑ Jonák, Zdeněk. neformální komunikace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000480&local_base=KTD.
  3. ↑ 3,0 3,1 BEDNÁŘ, Vojtěch. Neformální komunikace. In: Slideshare [online]. 2010 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/aveius/neformln-komunikace

Použitá literatura

Doporučená literatura

  • CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-7184-767-4.
  • DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 420 s. ISBN 80-7169-988-8.
  • KLAPETEK, Milan. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 247 s. ISBN 978-80-247-2652-6.

Grafická příloha

  • Obrázek 2: tvorba autora hesla.

Související články

Klíčová slova

neformální komunikace, komunikace, formální komunikace, verbální komunikace, interpersonální komunikace, přímá komunikace, komunikační kanály, šum, informace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neformální_komunikace&oldid=17768“