Adolescence
Verze z 2. 1. 2014, 21:34, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- 16 až 20 let
- už se neptá jaký já jsem, jsem-li pěkný, ale reálně to zkouší, ověřuje si to (např.: jde do tanečních, má nové šaty, sleduje kolik kluků jí přijde požádat o tanec)
- už jen nepřemýšlí o vztazích, ale reálně ke prožívá
- období velkých rizik, protože riskuje velké zranění od toho, jak něco dopadne (např.: první sexuální zkušenosti → obavy, co pak o mě řekne, nepomluví mě, riziko koho si to vybrala,…)
- pubescence je hledání vlastní identity v mysli × adolescence je hledání identity v reále
- adolescere = vyrůstati, mohutněti - období přechodu ze závislostí dítěte a soběstačností dospělého
- psychologicky představuje marginální situaci, v níž má jedinec vytvořit nové formy adaptace, zejména v těch oblastech, v nichž se liší chování dítěte od chování dospělého
- u dívek asi o 2 roky dříve
- proces adjustace a adaptace v oblasti sexuální, sociální, ideové a profesionální
- mělo by dojít k vyrovnání přechodné pubertální dezorientace a subjektivismu, získání orientace o vlastní osobě
- jedná se o přechodnou fází mezi pubertou a dospělostí
- v přírodních kulturách tato fáze není, je přeskočena jednoznačným rituálem
- ohraničena pohlavním dozráním
- důležité jsou vztahy s vrstevníky
- většinou dochází k prvnímu pohlavnímu styku, ukončení střední školy, dovršení plnoletosti
- stále záleží na vrstevnické skupině, ale už ne jen na tom, že jí má, ale i jaké to má kamarády, v jaké je to skupině (sám si to už jedinec selektuje)
- důležitá je i sebeprezentace – v pubescenci si na sebe vezme všechno moderní, ale v adolescenci už ví co si chce obléknout, má svůj styl, za oblečením může být i nějaká „filosofie“ → reprezentují se tím
- pokud ho rodiče do nějakého oblečení nutí, nastávají dvě reakce: agrese, kterou si vybije na rodičích (hádkou o tom oblečení), izolace – ve společnosti si v tom připadá jako blbě, tak se raději ani s nikým nebaví a je v pozadí
- vrstevnická skupina je už výběrová a projevuje se negativní referenční skupina (téhle skupiny bych nikdy nechtěl být členem → taky důležité, vymezuje se od toho)
- důležitá je skupinová identita – jsou tím velmi formováni, pomáhá jim to v nejistotě (o jejich postavení ve společnosti)
- oddělením od rodiny a identitou s výběrovou skupinou se hodně posune k tomu „my“ → pokud si teď najde toho pravého do páru (kamarádského i životního), jsou už schopni toho partnerského života a může to být i na celý život
- rozvoj kognitivních struktur → jejich vrchol v životě člověka, pak už to jen jakoby klesá /je to také proto, že musíme ustupovat realitě → zatím si myslí, že všechny jejich principy života jdou realizovat a tak si je i zastávají, prosazují)
- vysoké morální cítění (vede k tomu vysoký společenský pokrok), ale to vede i k velkému zdroji konfliktů – hlavně s rodiči (už nejen kritizuje rodiče, ale nyní je už i morálně opouští), také kamarádské spory (rozejdou se kvůli nějakému drobnému rozkolu v principech), ale jsou takto nároční taky sami na sebe (deprese, když udělají něco sami špatně, co není s jejich přesvědčením – jsou schopni opustit školu, pokud na ní byli přijati z protekce)
- významnou roli na to má jejich předchozí vývoj (když ho rodiče učili, ber vše co může a měj ze všeho profit, tak asi těžko bude mít nějaké pořádné morální cítění)
- Stanley Hall bývá nazýván otcem psychologie adolescence, jako jeden z prvních se snažil rozšířit metody vědecké psychologie na problémy dospívání a mládí, Zejména rozpracoval dotazníkové metody, pro charakteristiku sahá k termínům "Sturm und Drang" (Schiller, Goethe), v psychice adolescenta se podle něho střetávají protichůdné impulsy prométheovského entusiasmu a sentimentálního světobolu, v pozdní adolescenci jedinec rekapituluje stadium začínající moderní civilizací(teorie rekapitulace)
Obsah
Adolescentní moratorium
- Říčan
- řada z nás pociťuje, že ještě nedozráli a hledají cesty oddalování nástupu dospělosti (ještě dlouho jezdí s rodiči na dovolenou, studují jednu školu za druhou, nebo si vybrali VŠ, kde se ještě stále neprofilují – např.: humanitní studia)
- psychicky nepřijmou dospělost → oddalují vážná rozhodnutí
- někteří třeba vyzkouší 4 zaměstnání než si vyberou a zůstanou u něj
- při rozhodování nám pomáhají zkušenosti – „musíme vynést svou kůži na trh“ (to tito lidé nedělají)
Freud
- jeho první spolupracovníci adolescenci zanedbávali
- v pubertě podle Freuda dochází k subordinaci všech sexuálních pudových složek pod primát genitální zóny
- vede k primátu(od libosti) reprodukce
- druhá oidipovská situace, jejímuž usp. brání rozvinuté superego
- z hlediska této situace je úkolem adolescenta osvobodit se za závislosti na rodičích - má se uvolnit libidinózní přilnutí chlapce k matce, dívky k otci
- Anna Freudová, osvětluje dva základní obranné mechanismy v adolescenci, a to asketismus a intelektualizaci intelektualizace je konflikt sexuální a emotivní, který se transformuje do činností spojených s intelektualní činností, například různé filozofické názory, umělecká činnost
- asketismus je strach před svými vlastními sexuálními impulzy
Erikson
- modifikoval psychoanalytickou teorii vývoje na základě zkoumání kulturní antropologie
- v adolescenci se má vytvořit identita já
- má v prožívání svého já sjednotit všechny své dřívější zkušenosti, zahrnout do něho všechny probíhající změny tělesné i libidinózní pocity jako součást sebe
- nevytvoří-li se uspokojivá identita já, je tu nebezpečí difúzního vývoje
- v počáteční etapě můžeme sledovat difúznost role - identifikace s hrdiny filmů, někdy do takové míry, že ztrácí vlastní identitu málokdy se ztotožňuje s vlastními rodiči - většinou naopak rebelují proti jejich dominanci
- dochází tedy k protikladným tendencím - oddělování identity od rodičů/ až zoufalá potřeba sociální sounáležitosti - skupiny vrstevníků, gangy
- láska- ne sexuální, jako později, ale spíše pokusy promítat a testovat vlastní, difúzní a dosud nediferencované já na druhé osobě, aby si tak zamilovaný ujasnil a uvědomil svou vlastní osobnost
- identity já by mělo být dosaženo před vstupem do manželství, aby mladý člověk věděl, kdo je a čím chce být dříve než se rozhodne, kdo je vhodným druhem pro něho
- dle Eriksona je dosaženo dospělosti, když se vytvořila identita já a integrovaný a nezávislý jedinec stojí nyní na vlastních nohou, bez emocionálních berlí druhých a bez odmítání své vlastní minulosti
Marcia
- při vývoji identity kombinoval přítomnost krize, hledání a závazků
- na základě toho definoval 4 potenciální stavy identity:
- difúzní identita - člověk v této fázi, stavu neprožívá krizi ani závazek, je velice snadno ovlivnitelný vrstevníky, často mění názory v souladu s očekáváním skupiny, které je členem, jeho sebehodnocení je závislé na hodnocení druhých
- náhradní identita - stav, ve které jedinec své postoje, normy nekriticky přebírá od autorit, bez potřeby ověřovat je vlastní zkušeností
- status moratoria je krize identity, spojená s pocity úzkosti a pochybnostmi, aniž by jedinec na sebe bral skutečné závazky, toto období je plné experimentací a zkoušení si rolí.
- dosažená identita - krize zažehnána, otázky čím jsem, co jsem jsou vyřešeny, dosažená identita spojuje přítomnost, budoucnost i minulost ve smysluplný celek, stadium moratoria a dokončené identity svědčí o vyspělosti jedince, lidé v tomto stavu mají vyšší self - esteem a mnohem větší blízkost reálného a ideálního já, lidé ve fázi náhradní a difúzní identity jsou často dogmatičtí, neflexibilní, mají nízké self - esteem
- nejde o vývojové fáze vývojové identity, problematické je, že se adolescent nachází ve stejnou dobu v různých stádiích
- identitu ovlivňuje osobnost, rodina, vrstevníci
- rodina zde stále vystupuje v roli bezpečné základny, která by měla jedinci umožňovat expanzi do světa, pokud tomu tak je, podporuje vývoj identity správným směrem, jedinci, kteří mají dobrý vztah s rodiči, ale není jim umožněna expanze, se často nacházejí ve stavu náhradní identity, jedinci s difúzní identitou jsou často z rodin s problematickými vztahy uvnitř
Adolescence jako čas pro splnění vývojového úkolu
- toto hledisko zastával R. J. Havighust
- pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura) určité vzorce chování (patterns), pokud je však člověk nerespektuje je často sankciován
Havighurst uvádí několik vývojových úkolů:
- přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role
- kognitivní komplexnost, abstraktní myšlení, schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžném životě
- uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, schopnost vytvářet a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví
- změna vztahu k dospělým, zejména rodičům, autonomie, případný respekt a tolerance
- získání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým jistotám, volba povolání, profesní kvalifikace
- získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerství, rodinu
- rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností zaměřených ke komunitě a společnosti
- představa o budoucích prioritách a cílech, o stylu života
- ujasnění hierarchie hodnot, reflexe stabilizace vlastního vztahu ke světu a životu
- pojem teachable moment je určitý moment v etapě, kdy je důležité započít dané učení
- Havighurst se zaměřuje také na jedince, kteří předbíhají vývojová období, například těhotné dívky ve věku již patnácti let, upozorňuje na negativní důsledky, které mohou z předběhnutí stádia později plynout, některé vývojové úkoly jsou kontinuální, například vývoj myšlení, a některé jsou typické pro určitou etapu, například změna vztahu k rodiči v adolescenci, vývojové úkoly nejsou určeny pouze pro období adolescence, ale pro všechna období, kterými člověk prochází
Fyzické změny
- v adolescenci dochází k prudkému nárůstu hmotnosti a výšky
- mluví se o tzv. druhé tvarové proměně
Sled pohlavních změn u dívek
- ke změnám dochází postupně v několika stádiích
- stadium: nejsou zatím viditelné pohlavní znaky
- stadium: dochází ke zvětšování prsní tkáně pod bradavkou, okolo genitálu je první pohlavní ochlupení
- stadium: vyvíjí se vnější kontura prsou
- stadium: ochlupení genitálu je na úrovni dospělého typu
- stadium: plně dokončen vývoj sekundárních pohlavních znaků
Sled pohlavních změn u chlapců
- ke změnám dochází také postupně v několika stádiích
- stadium: nejsou zatím viditelné pohlavní znaky
- stadium: dochází ke zvětšování varlat a šourku
- stadium: dochází ke zvětšování penisu do délky, objevuje se ochlupení
- stadium: pokračuje zvětšování penisu, vyvíjí se žalud, ochlupení je již jak v dospělosti
- stadium: vnější pohlavní znaky jsou vyvinuty, objevují se vousy, hrubne hlas
Kognitivní změny
- adolescent prochází posledním stádiem vývoje myšlení - stádiem formálních operací, do něhož se dostává kolem jedenáctého až dvanáctého roku
- v tomto období mluvíme o tzv. hypoteticko - deduktivním myšlení
- adolescenti již uvažují nezávisle na přítomnosti, vytvářejí si a testují si hypotézy
- Piaget udělal pro adolescenty pokus s kyvadlem, chtěl, aby zformulovali hypotézy o tom, co může nejvíce ovlivnit rychlost závaží, adolescenti pak museli brát v úvahu několik proměnných jako byla délka provázku, hmotnost závaží, síla použitá k puštění kyvadla, malé děti pouze odhadovaly, starší děti pracovaly pouze s dvěma proměnnými, adolescenti již vytvářeli hypotézy o tom, co může nastat a brali v úvahu všechny proměnné
- propoziční myšlení (proposition = výrok) - jde již o schopnost testovat logiku výroků
- v této fázi je neodmyslitelnou součástí jazyk, ten je pro vyjadřování se v abstraktních pojmech a chápání abstraktních pojmů důležitý, kognitivní abstrakce jsou již běžnou záležitostí, především má i svoje emocionální implikace, adolescent "miluje svobodu" nebo "nesnáší bezpráví"
- konsekvence abstraktního myšlení - adolescent si vytváří tzv. imaginární obecenstvo - má pocit, že je středem pozornosti, že jej všichni pozorují, tím se také dá vysvětlit to, že adolescenti často tráví před zrcadlem, hodně se sledují a dbají o svůj vzhled jak nikdy jindy, jsou také velice citliví na kritiku z okolí, především na veřejnosti, například je pro ně trapas, když mají svetr naruby - " Ježíš, to je trapas, všichni si toho museli všimnout a teď jsem jak cvok."
- adolescenti mají pocit, že jsou jedineční, například: "Nikdy nebudu jako moji rodiče, kteří žijí rutinně, stereotypně. Budu jiný, bez stereotypů!"
- v myšlení adolescentů je typický egocentrismus, adolescenti hledají chyby u autorit, to souvisí s tím, že vidí svět velice ideálně, to, že s autoritou nejsou spokojeni, dávají jasně a důrazně najevo, je typická hádavost, argumentování, adolescenti rádi slovíčkaří, jsou orientováni často pouze na sebe, připadají si pod jakousi magickou ochranou před nebezpečím. Například: " To se mně v žádném případě nemůže stát, nikdo nebezpečný po městě nechodí, aspoň ne tam, kde jdu já."
- adolescent nepociťuje rozdíl mezi vyjadřováním ideálů a jeho splňováním, například se účastní ekologické demonstraci proti skládkám a nebezpečným odpadům, ale sám během ní odhazuje odpadky jako třeba obal od zmrzliny na zem
- adolescenti mají před sebou neskutečně mnoho možností, směrů, cílů, kterými se dát, roto je u nich typická nerozhodnost, tím, že přijmou jedno, se vzdávají totiž druhého
- obecně - myšlení je méně absolutní, více vztahové, přibývá vědomí různých rizik, zvažování důsledků nabývá na významu, důležité jsou prožitky, vztahy, zkušenosti
Emocionalita
- citové zážitky jsou již citlivě diferencovány
- zvyšuje se schopnost selektivně odpovídat na určité podněty
- v časné adolescenci je častá emoční labilita, posun nálad k negativním rozladám
- ve střední a pozdní adolescenci tyto příznaky odeznívají, adolescent by měl být už stabilní ve svém uvažování, měl by nabýt pocit, že zvládne určité věci již sám a bez pomoci
- často ale překračuje běžný rámec reality, má pocit, že zvládne vše. Například:" Půjdu do politiky, až tam budu, všechno změním k lepšímu"
- typická je zvýšená sebereflexe, v počátečních období má spíše charakter sebepercepce, později je sebereflexe spojena s introspekcí, adolescent se nezabývá již vzhledem a vlastním tělem, ale otázkami: Jaký chci být?, Jaký jsem?
- srovnává své "ideální já" s "reálným já"
Vztahy k rodičům
- dříve se prosazoval zejména názor psychoanalytiků, že adolescence je období vybouření
- v poslední době chápeme adolescenci jako období, kdy dochází ke změně stylu komunikace v rodině
- důležité je sebeprosazování, vyjádřit svůj názor tak, aby jej přijali i rodiče, stejně tak by měl prosazovat svoje hlediska i rodič
- už nejde o dominanci rodiče nad dítětem, rodič by si měl uvědomit, že by své dospívající dítě měl chápat a vzájemný kontakt už chápat jako rovnocenný vztah
- nejčastější příčiny sporů s rodiči je doba návratu domů, frekvence navštěvovaných akcí, sociální život, utrácení peněz, známky ve škole, oblékání
- rodiče ne vždy reagují optimálně a nemění způsob komunikace, najednou se snaží zpřísnit kontrolu a to podporuje jenom ještě větší problémy, rodiče to dělají ze strachu ze ztráty dítěte
Identita
- v této fázi se završuje rozvoj identity
- mnohdy jde o převzetí modelu, který je pro danou sociální pozici charakteristický
- součástí je rozvoj mužské a ženské role a navazování hlubších partnerských vztahů
- člověk je identifikován tím, ke komu patří
- identita se odráží i ve způsobu prožívání a uvažování
- projevuje se též potřeba oddálit dospělost tzv. adolescentním moratoriem
- adolescent je považován jako dospělý a vyžaduje se od něj patřičné chování
- adolescenti již neodmítají radikálně normy a hodnoty presentované dospělými, ale zujímají k nim radikální postoj
- v adolescenci se mění i sociální role, především v profesní oblasti, tato proměna se odráží ve vztahu k učitelům i rodičům, nezávislost na jejich autoritě se mění za závislost na vztazích s vrstevníky
Vrstevníci
- pomáhají uspokojovat různé potřeby
- emoční jistotu poskytuje stabilní přítel, který sdílí podobné hodnoty a zájmy
- zvětšuje se význam stálého sexuálního partnera
- vztahy je už třeba rozdělit na čistě vrstevnické a také přátelské a partnerské, tyto vztahy hrají v tomto období nezastupitelnou roli
- vrstevníci si navzájem poskytují názory, pocity, vzorce chování, mají možnost testovat sebe sama
- v tomto období se rychle střídají pozice soupeře a spoluhráče
- adolescent získává pocit vlastní autonomie
Dunphy se zabýval vývojem vrstevnických vztahů a určil několik stádií vývoje:
- v časné adolescenci vznikají malé skupinky tří až deseti členů, jsou neformální a se silnou vnitřní kohezí. Jsou dívčí nebo chlapecké
- ve střední adolescenci se malé skupiny začínají setkávat ve větších skupinách a to na mejdanech, večírcích.
- vznik prvních heterosexuálních vztahů. Skupiny se začínají rozpolcovat na dvojice
- partnerské dvojice jsou základem pro vznik nových heterosexuálních malých skupinek
- velké skupiny se rozpadají a malé setrvávají na bázi hlubšího přátelství mezi páry
- Dunphy shrnul vývoj takto: vrstevnické skupiny slouží jako prostředek pro vývoj heterosexuálního chování
Erotické vztahy
- první fáze souvisí s uvědomováním si vlastní sexuality
- první schůzky s erotickým obsahem jsou častější u dívek než u chlapců
- sexuální aktivita je provozována stále více ve dřívějších letech
- průměrný věk prvního pohlavního styku se stále snižuje
Socializace
- je spojena se nástupem do zaměstnání
- zde se institucionalizuje dospělost
- role zaměstnance coby začátečníka je nízko hodnocená, na druhou stranu poskytuje stabilní příjem a tím i možnost separace od rodiny ovšem za cenu větší zodpovědnosti
Budoucí cíle a perspektivy
- důraz na budoucnost je součástí řady teorií vývojových úkolů
- adolescenti si začínají uvědomovat, že aktuální rozhodnutí mohou ovlivnit jejich další život
Problematické chování
- nové teorie netvrdí, že v adolescenci je typické problematické chování, přesto je to citlivé období pro vznik tzv. rizikového chování
- nejčastější oblasti rizikového chování je agrese, násilí, šikana, drogy
- zvyšuje se v tomto období delikvence