Identifikační popis

Verze z 18. 7. 2015, 11:18, kterou vytvořil Martina.Ventlukova (diskuse | příspěvky)

Identifikační popis neboli jmenná katalogizace patří v oblasti zpracování dokumentů do skupiny základních pojmů a termínů současného knihovnictví. Identifikační popis je proces, který spadá jmenným zpracováním dokumentů pod knižní katalogizaci.[1]

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy definuje identifikační popis jako „tvorbu bibliografického popisu, záhlaví a s tím souvisejících jmenných a názvových autorit. Původně se tyto záznamy vytvářely pro jmenný katalog.“[2]

Druhá defininice dle TDKIV zní: „Identifikační popis je nauka o jmenném záznamu a metodice jeho tvorby. Původně nauka o jmenném katalogu, metodice tvorby hlavních a pomocných záznamů, jeho organizaci a redakci.“[2]

Základní činností jmenné katalogizace je tvorba jmenných záznamů. Jmenný záznam nebyl dříve určen pouze pro jmenné katalogy, ale byl součástí záznamů i pro katalogy systematické a předmětové, byl základem každého katalogizačného záznamu a umožňoval identifikaci např. věcně zpracovávaných dokumentů. Pro jmenný záznam se začalo užívat také pojmenování identifikační záznam. Jmenný záznam je dnes součástí všech automatizovaných katalogů i bibliografických databází. Metodika vytváření jmenných záznamů je v dnešní době reprezentována anglo-americkou katalogizační instrukcí AACR2R, přeloženou do mnoha jazyků včetně češtiny.[3]

Základní standardy pro jmennou katalogizaci:

  • Mezinárodní standardní bibliografický popis (ISBD)
  • Anglo-americká katalogizační pravidla AACR2
  • Bibliografický formát MARC21,UNIMARC

Mezinárodní standardní bibliografický popis (ISBD)

Mezinárodní standardní bibliografický popis (International Standard Bibliographic Description, zkráceně ISBD) slouží jako hlavní standard stanovující strukturu oblastí popisných údajů v bibliografickém záznamu a interpunkci. Tyto znalosti umožňují porozumět bibliografickým záznamům kdekoli na světě. Z ISBD vycházejí další standardy a to mezinárodní komunikativní formát UNIMARC nebo Anglo-americká katalogizační pravidla AACR2. ISBD vznikl v roce 1969 v Kodani na základě rozhodnutí Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí (IFLA).[4]

Národní knihovna provedla překlad celého souboru ISBD do češtiny. ISBD je rozděleno do několika druhů:

  • ISBD(G) : všobecný mezinárodní standardní bibliografický popis
  • ISBD(M) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro monografie
  • ISBD(S) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro seriálové dokumenty
  • ISBD(PM) : mezinárodní standardní popis pro tištěné hudebniny
  • ISBD(CF) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro počítačové soubory
  • ISBD(NBM) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro neknižní dokumenty
  • ISBD(CM) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro kartografické dokumenty
  • ISBD(A) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro staré tisky a prvotisky
  • ISBD(ER) : mezinárodní standardní bibliografický popis pro elektronické zdroje
  • Doporučení ISBD pro popis částí dokumentů[4]

Záznam dle ISBD

Hlavní název [obecné označení druhu dokumentů] : další názvové informace / první údaj o odpovědnosti ; další údaje o odpovědnosti. – Označení vydání. – První místo vydání : první nakladatel, datum vydání. – Rozsah. – (Hlavní název edice ; číslování v rámci edice. Název subedice ; číslování v rámci subedice.) – Poznámky.[5]

Anglo-americká katalogizační pravidla AACR2

Kromě mezinárodní normy ISBD jsou v katalogizační praxi rozšířena také anglo-americká katalogizační pravidla (Anglo-American cataloguing rules, AACR). Jsou publikována na základě spolupráce tří organizací: American Library Association (ALA),Canadian Library Association (CLA) a Chartered Institute of Library and Information Professionals (CILIP).[6] Základní text pochází z roku 1967, nejnovější verzí je AACR2R. Tato pravidla jsou v podstatě shodná s mezinárodní normou ISBD, ale obsahují navíc pravidla pro tvorbu záhlaví jmenného záznamu. Standardy AACR2 určují principy identifikačního popisu dokumentů a stanovují možnost záznamu personálních jmen, názvů organizací a geografických jmen. Národní knihovna ČR ustanovila v roce 1996 AACR2 jako normu pro záznamy do souborného katalogu a vydala český překlad těchto pravidel i s jejich dodatky.[7]

Bibliografický záznam

Bibliografický záznam představuje základní údaje o dokumentu v redukované podobě. Většinou se využívá jako zástupce primárního dokumentu v sekundárních dokumentech. Díky bibliografickému záznamu může být dokument odlišen od jiných dokumentů a podle obsažených charakteristických údajů vyhledán. Počet a pořadí údajů je stanoveno katalogizačními pravidly a je nutné je zachovávat.[1]

Bibliografický záznam můžeme dle TDKIV definovat jako „uspořádaný soubor údajů o zpracovávaném dokumentu, vytvořený specifickými knihovnickými metodami. Umožňuje identifikaci dokumentu tím, že představuje v něm obsažené dílo, jeho vyjádření, jeho provedení do podoby dokumentu a jeho fyzickou jednotku, dále umožňuje jeho vyhledání a získání přístupu k němu. Skládá se z bibliografického popisu, jmenných a věcných selekčních údajů, z obsahové charakteristiky, z lokačních, exemplářových a kódovaných údajů.“[8]

Základní obecná struktura bibliografického záznamu

Primární odpovědnost. Název : podnázev. Podřízená odpovědnost. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání. Rozsah. Edice. Poznámky. Dostupnost. Standardní číslo.

Příklad bibliografického záznamu tištěné publikace:

POMAHAČ, Richard a Olga VIDLÁKOVÁ. Veřejná správa. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2002, xii, 278 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 80-7179-748-0.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008 [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf
  2. ↑ 2,0 2,1 VODIČKoVÁ, Hana. Jmenná katalogizace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-07-02].Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001267&local_base=KTD
  3. ↑ VODIČKOVÁ, Hana. Didakticky zajímavý návod pro jmennou katalogizaci. Národní knihovna knihovnická revue / Národní Knihovna ČR [online]. 2003, roč. 13, č. 1, s. 69-70 [cit. 2015-07-02]. 1214-0678. Dostupné z:http://knihovna.nkp.cz/NKKR0301/0301069.html
  4. ↑ 4,0 4,1 ISBD(ER): mezinárodní standardní bibliografický popis pro elektronické zdroje : revidované doporučení ISBD(CF): Mezinárodní bibliografický popis pro počítačové soubory. 2. rev. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 1998, viii, 114 s. ISBN 80-7050-325-4.
  5. ↑ Záznam dle ISBD. Národní knihovna České republiky [online]. 2012 [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: http://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/roztridit/isbd-zazanam
  6. ↑ About AACR2. The Anglo-American Cataloguing Rules [online]. 2006 [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: http://www.aacr2.org/about.html
  7. ↑ Jmenné zpracování. Portál české národní bibliografie [online]. 2013 [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: http://cnb-cz.webnode.cz/zpracovani-narodni-bibliografie/jmenne-zpracovani/
  8. ↑ VODIČKOVÁ, Hana. Bibliografický záznam. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-07-05].Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001238&local_base=KTD

Literatura

Související články

Klíčová slova

identifikační popis, jmenná katalogizace, jmenný popis, jmenné zpracování, bibliografický záznam

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Identifikační_popis&oldid=21769“