Herakleitův názor na člověka

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.)

• někdy nazýván temný nebo plačící filozof
  
• pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry
  
• své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník
  
• autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby
• pro svůj důraz na 'dění' jeden ze zakladatelů dialektiky a v psychologii předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

1. Podstatou života je dění, člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

,,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází'' (Zl. B 91 z Plutarcha).

• V této analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

,,Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme''.

2. Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota). Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

,,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami(Zl. A 22 z Aristotela).

- Praoheň – společné rysy s ohněm a Sluncem

• S ohněm - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
• Se Sluncem - pravidelný rytmus rozněcování a zhasínání (Slunce je každý den nové)

- Praoheň - věčně živý, universální, imanentní; je vše řídícím světovým rozumem (logem)
- Logos je věčný, a tedy božský, stává se zákonem všeho lidského života
- Člověk je jím určován, i když si to neuvědomuje
- Logem lze také rozumět smysl ve světě a tedy také řeč a její obsah, což je původní význam slova logos
- Vševládnoucí zákon – boj a jednota protikladů
- Člověk = mikrokosmos („Země je v těle zastoupena kostmi a masem, moře tělesnými šťávami.“)
- Duše je svou povahou nejpodobnější věčnému ohni,vzniká jako žhnoucí výpar z krve, ale živí se také výpary z okolního vzduchu prostřednictvím dýchání
- Výpar se může lišit svou vlhkostí (suchá duše je nejmoudřejší, protože je nejpříbuznější ohni)
- „Opije-li se muž, dává se vést nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši“
- Rozumnost závisí na přijímání vnějšího výparu a to dvěma cestami:

• dýcháním (stále)
• prostřednictvím smyslových orgánů (pouze za bdění)

- „Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního.“
- Svět spícího je subjektivním, fantazijním světem snů
- Společný svět bdících je světem skutečným
- „Společné je všem myšlení“
- „Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.“
- Lidé jsou dle Herakleita pošetilí - stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou
- Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním (přejaté šablony myšlení nebo předsudky) - ačkoli bdí, chovají se jako spící
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe