Martin Schrettinger

Martin Schrettinger

Martin Schrettinger zavedl pojem knihovní věda (Bibliotheks-Wissenschaft, Library Science), který slouží pro označení teorie knihovnictví. K tomuto pojmu publikoval v roce 1808 učebnici shrnující pravidla organizace knihovny - Versuch eines vollständigen Lehrbuchs der Bibliothek-Wissenschaft oder Anleitung zur vollkommenen Geschäftsführung eines Bibliothekars in wissenschaftlicher Form. Schrettinger navrhoval pragmatická přístup a každou novou knihu řadit na závěr předmětové sekce, abecedně ji zakatalogizovat a vytořit seznam uspořádání regálů.

Život

Celým jménem Martin Wilibald Schrettinger se narodil 17. 6. 1772 v Neumarktu (Horní Falcko). Jeho otec, Johann Matthias z Falkenštejna, byl výrobce klobouků a matka Ursula Barbara (její příjmení není známo) byla dcerou hostinského. Pocházel tedy z dobře zajištěné rodiny.
Studijní život začal v rodném Neumarktu, kde začal navštěvovat základní školu a od roku 1758 začal studovat na gymnáziu v Burghausen - město,které leží na hranicích s Rakouskem. Po úspěšném ukončení studoval poezii, rétoriku a logiku v bavorském Ambergu.
V roce 1793 nastoupil do benediktýnského kláštera Weissenohe - zde v roce 1793 složil profesní zkoušky a roku 1795 byl vysvěcen na kněze. Opat kláštera Schrettingera pokáral za zájem o nové myšlenky - zejména filozofa Kanta. Od roku 1800 byl Schrettinger odpovědný za klášterní knihovnu. V době jeho působení se mu podařilo během velice krátkého období uspořádat místní sbírku knih, která obsahovala přibližně 10 000 svazků. Tuto sbírku začal postupně sepisovat - začal tvořit katalog. Za podpory osobností, jako byl například ministr Maxmilián Graf von Montgelas, začal veřejně vystupovat proti klášterní činnosti. V roce 1802 odjel do Mnichova, což bylo krátce před rozpuštěním kláštera. V Mnichově si ze začátku přivydělával uspořádáváním soukromých knihoven. Dalším příjmem mu byly příležitostné dary a mzda, kterou dostával jako bývalý člen kláštera. Po určité době začal pracovat v Královské dvorní knihovně - dnešní Bavorská knihovna, která se díky zkonfiskování majetku klášterních knihoven Bavorskou vládou značně rozrostla. V této knihovně byl od roku 1806 jako správce knihovny a od roku 1823 jako "podknihovník". Vykonával i duchovní funkce - 1814 dvorní kaplan, 1840 kněz na "Kollegiatstift St. Kajetan". Rád měl i umění, ale jeho největší vášní bylo stejně knihovnictví. Požadoval profesní vzdělání pro knihovníky, které by mělo probíhat na specializovaných školách. Díky jeho vlivu byla roku 1886 založena katedra Knihovní vědy na univerzitě v Göttingenu a do jejího čela byl jmenován lingivista a knihovník Karl Dziatzko. O rok později otevřel druhou knihovnickou školu na světě Melwil Dewey, a to na Kolumbijské univerzitě v New Yorku - obor pojmenoval Knihovní ekonomika. Zaměření vyučovaného kurikula bylo praktické a upřednostňovány byly úřednické postupy, k přijetí nebylo ani nutné splnit požadavek ukončení studia na střední škole. Kurikulum sklízelo kritiku za nedostatečnou intelektuálnost, navíc univerzity nebyly určeny ženám, proto bylo působení Deweyho školy na univerzitě pouze krátké, univerzita byla v následujícím roce přesunuta do New Yorské státní knihovny v Alabany. Třetí nejstarší knihovnická škola byla otevřena v roce 1915 na Punjab univerzitě v Lahore, v Pákistánu americkým knihovníkem Asa Don Dickensonem. Do důchodu odešel roku 1844 a zemřel 1851 v Mnichově.