Mezinárodní fonetická abeceda

Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet - IPA) je univerzální systém znaků sestavený Mezinárodní fonetickou asociací, který může sloužit k fonetické transkripci jakéhokoli jazyka. Abeceda používá zejména znaků latinské a řecké abecedy společně s diakritickými znaménky.

Historie

Fonetická abeceda byla vyvinuta spolkem britských a francouzských učitelů jazyků vedená francouzským lingvistou Paulem Passym. Skupina působící od roku 1887 po názvem Mezinárodní fonetická asociace (L'Association Phonétique Internationale, International Phonetic Association) představila v roce 1888 fonetickou abecedu aplikovatelnou na libovolný přirozený jazyk. V průběhu 20. století došlo k několika vetším revizím (např. v letech 1900, 1932 a v rámci Kielské konference 1989), poslední rozšíření proběhlo v roce 2005.

Použití

Mezinárodní fonetická abeceda je využívána mnohými obory hraničícími s lingvistikou - např. v lexikografii, logopedii a translatologii, dále také při vytváření psané podoby původně pouze mluvených jazyků a konstrukci jazyků umělých. IPA je běžně používána při výuce cizích jazyků, a také ve slovnících a učebnicích cizích jazyků k naznačení správné výslovnosti.

Symboly

Pro zachycení všech existujících hlásek je potřeba velkého množství rozličných symbolů. Mezinárodní fonetická abeceda využívá pro popis základní dvaceti šesti hlásek písmena latinky, fonetická hodnota takových symbolů je pro mnoho jazykových mluvčích přirozená. Pokud se v některém jazyce objeví hláska doposud nepopsaná, je jí přiřazen nový symbol. IPA obsahuje rovněž symboly pro přepis různých poruch řeči.

Kromě písmen latinské abecedy jsou využívány následující skupiny znaků:

• kapitálky (velká písmena zmenšená na velikost malých) s odlišnou fonetickou hodnotou: např. symboly [ɡ] a [ɢ] označují různé hlásky
• otočená a zrcadlová písmena, např. [ə], [ɹ]
• diakritika, například tečky, háčky a další značky přidané k základním symbolům, např. [ũ]
• písmena řecké abecedy, například [ɸ] či [ɤ]
• nové tvary písmen [ɳ]

Přehled symbolů IPA

Mezinárodní fonetická asociace třídí hlásky do tří hlavních kategorií : pulmonické souhlásky (vznikají prouděním vzduchu z plic), nepulmonické souhlásky (proudění vzduchu nezajištují plíce, v češtině se nevyskytují) a samohlásky. Diakritická znaménka označují např. znělost a neznělost hlásky, aspiraci, zaokrouhlenost,

Reference

"Česká" fonetická transkripce. In: Fonetický ústav Filozofické fakulty  Univerzity Karlovy [online] Fonetický ústav FF UK. [cit. 2016-01-7]. Dostupné z: http://fu.ff.cuni.cz/vyuka/transkripce/ceska.htm

ZMETÁKOVÁ, Juliána. Fonetická transkripce. In: Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová.[online] Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. akt. 18. 11. 2014 18:42. [cit. 2016-01-7]. Dostupné z: http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Fonetická_transkripce

International Phonetic Alphabet. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation. akt. 7. 1. 2016 03:49 [cit. 2016-01-7]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/International_Phonetic_Alphabet

Mezinárodní fonetická abeceda. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation. akt. 28. 10. 2015 13:16 [cit. 2016-01-7]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_fonetick%C3%A1_abeceda

Použitá literatura

ASHBY, Michael a MAIDMENT, John. Úvod do obecné fonetiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015, 192 stran. ISBN 978-80-246-2322-1.