Budování fondu

Verze z 13. 1. 2016, 19:27, kterou vytvořil Zuzana.Fiserova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Veřejná knihovna má zajišťovat přístup k informacím široké veřejnosti, uspokojovat potřeby vzdělávání, rekreace a osobního rozvoje uživat…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Veřejná knihovna má zajišťovat přístup k informacím široké veřejnosti, uspokojovat potřeby vzdělávání, rekreace a osobního rozvoje uživatelům knihovny a zpřístupňovat veřejnosti kulturní odkaz minulosti. K tomuto všemu jí napomáhá systematické budování fondu, který musí obsahovat informace uspokojující potřeby všech uživatelů a který by neměl být ze žádných důvodů cenzurován.

Budování fondu probíhá v návaznosti na poskytované služby, ale výjimku tvoří konzervační fond. Důležitý je obsah fondu, nikoliv rozsah a fond by se měl obsahově zaměřovat na danou komunitu. Při budování fondu probíhá zařazování nových titulů, ale zároveň i vyřazování starých, poškozených či neaktuálních knih a informačních zdrojů. Měla by se zajistit provázanost mezi sekundárními a primárními zdroji a zpřístupnění virtuálních fondů.

Strategie budování fondu

Při budování fondu by si měla každá instituce stanovit tzv. akviziční politiku- soubor zásad, které se uplatňují při doplňování knihovních fondů, která by měla být zpracována písemně a měla by zahrnovat tyto hlavní body:

  • Pro koho se knihovní fond buduje (charakteristika uživatelů – např. věk, vzdělání, zájmy)
  • Jakým směrem se bude vyvíjet (tematika, jazyk, druhy dokumentů)
  • Jakými způsoby a jaké dokumenty v jakých formátech se budou doplňovat
  • Jak se bude fond hodnotit (kvalitativně i kvantitativně)
  • Jak a jestli se do budování fondu zapojí uživatelé
  • Jak budeme plánovat a vytvářet rozpočet (peníze od zřizovatele, dary, granty)
  • Jak budeme při budování fondu spolupracovat s jinými institucemi

Stavění fondu ve volném výběru

Volný výběr je fond, ve kterém jsou dokumenty umístěny na regálech, ke kterým mají čtenáři volný přístup- může to být celý fond nebo jen jeho část. Výhodou tohoto fondu je bezprostřední kontakt s dokumentem- inspirace při výběru podobných děl a čtenář neztrácí čas. Nevýhodou jsou pak nároky na kontrolu stavění a na ochranu fondu a nároky na prostor.

1. Stavění věcné

U tohoto stavění plní hlavní roli obsah dokumentu.

  • Systematické
    • Dokumenty mají svá místa určena pomocí daného systému (např. MDT), který daná knihovna používá
    • Toto stavění je vhodné pro odbornou literaturu či speciální druhy dokumentů (patenty, normy,…)
  • Systematicko-pořadové
    • Dokumenty se třídí podle hlavních vědních oborů, uvnitř jsou pak stavěny v pořadí, v jakém byly do knihovny získány
    • Toto stavění se hodí pro volný výběr, pro stavění odborné literatury, speciálních fondů (hudebnin) nebo pro příruční knihovny
  • Systematicko-abecední
    • Dokumenty jsou řazeny podle skupin použitého třídění podle oborů a uvnitř jednotlivé skupiny abecedně podle autora, u anonymních děl podle názvů
    • Mezi výhody tohoto stavění patří, že všechna díla jednoho autora, která pojednávají o stejném tématu, najdeme u sebe
    • Toto stavění se využívá ve volném výběru knih, ke stavění periodik, patentové či firemní literatury
  • Tematické
    • Dokumenty shodujících se tématem, či příbuzné dokumenty, které se staví podle témat, která jsou uspořádána abecedně
    • Toto stavění je vhodné spíše pro knihovny menšího typy či pro vyčlenění určitého dílčího fondu

2. Stavění formální

U stavění formálního je důležitý nějaký vnější znak dokumentu. Jde o stavění pevné, které je uzavřené posledním získaným dokumentem. Výhodou tohoto stavění může být úspora místa či vytváření jednoduchých signatur. Naopak nevýhodou formálního stavění je složité vyhledávání dokumentu v katalogu či roztroušení knih jednoho oboru po celém fondu.

  • Abecední stavění
    • Stavění podle jmen autorů či prvních slov z názvů v případě anonymních děl
    • Výhodou tohoto stavění je seskupení všech děl jednoho autora k sobě, nevýhodou je pak náročnost na prostor
    • Stavění vhodně pro beletrii ve veřejných knihovnách
  • Názvové stavění
    • Používá se zejména pro úzce oborově zaměřené fondy, hlavně u periodik
  • Numerické stavění
    • Stavění pro speciální druhy dokumentů, jako jsou normy, výzkumné zprávy, patentové dokumenty a mnoho dalších
  • Geograficko-numerické stavění
    • Stavění pro speciální druhy dokumentů, které se musí rozčlenit na dokumenty vydané v různých zemích či dokumenty o různých zemích

Stavění ve skladech, uzavřených fondech

1. Formátové stavění

  • Stavění podle formátu dokumentů

2. Přírůstkové stavění

  • Stavění dokumentů podle přírůstkového čísla, které zároveň plní funkci signatury
  • Toto stavění se může kombinovat se stavěním formátovým

Věcné pořádání

Věcné pořádání informací je dílčí proces vstupního zpracování a pořádání informací podle jejich obsahu. Jedná se nejen o pořádání dokumentů, ale i pořádání záznamů o dokumentech. Obsah (téma, předmět) informací je vyjádřen obsahovými údaji, které se vyjadřují pomocí pořádacích znaků, tedy výrazy přirozeného jazyka či znaky umělého jazyka. V nejjednodušší podobě se jedná o slova převzatá z názvu či podnázvu dokumentu, ale i o slova převzatá z jiných míst v dokumentu, z referátu či anotace dokumentu. Ve složitější podobě jde o znaky umělého jazyka a jejich různé kombinace.

Existují dva druhy věcného pořádání informací:

1. Systematické

  • U tohoto pořádání jsou informace vřazovány do systému vědních oborů a oborů praxe
  • Slovní formulace obsahu dokument bývá často nahrazena znaky umělého jazyka
  • Příkladem je Mezinárodní desetinné třídění či Deweyho desetinné třídění

2. Předmětové

  • U tohoto druhu věcného pořádání je obsahu dokumentu vyjádřen slovně v podobě hesla
  • Tyto hesla jsou vřazována do systému abecedně, čímž se k sobě dostanou stejně znějící hesla

Systémy notací

Notace je symbol, který je vyjádřený posloupností znaků používaný k označení tříd klasifikačního schématu, popř. tzv. notační systém těchto symbolů zahrnující i pravidla pro jejich správné užívání. Je žádoucí, aby notace umožňovala začlenění nových entit do klasifikačního schématu, byla snadno srozumitelná a zapamatovatelná. Rozlišuje se mnoho druhů notací, např. podle použitých znaků se rozlišuje alfabetická, alfanumerická, čistá, numerická a smíšená notace, podle počtu použitých znaků např. notace binární a podle struktury se vyčleňuje notace strukturovaná, expanzivní, hierarchická a lineární.

Jedním druhem notace je signatura neboli číselné či alfanumerické vyjádření místa uložení knihovní jednotky v knihovním fondu dané instituce. Jedním druhem signatury je tzv. katerizace, kdy se k notaci přiřadí „klíč“ podle jména autora, tedy první písmeno + číslo (např. B4).

Cutterovo číslo

Přiřazování alfanumerických znaků dokumentům, které jsou uspořádány pomocí abecedního stavění. Cutterovo číslo obsahuje jedno či dvě počáteční písmena a arabské číslice. Ačkoliv se Cutterovo číslo používá většinou jen pro jména autorů, může se použít i pro názvy, předměty, geografické oblasti a další.  

Zdroje

DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven [online]. Moravská zemská knihovna v Brně, 2013 [cit. 2016-01-11]. Dostupné z:http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf

PÍŠKOVÁ, Milada. Věcná katalogizace [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://repozitar.techlib.cz/record/558/files/idr-558_1.pdf

Směrnice IFLA: služby veřejných knihoven [online]. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky- Knihovnický Institut, 2012 [cit. 2016-01-11]. ISBN 978-80-7050-620-2. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/publications/series/147-cs.pdf