Popište, co je věda a výzkum, uveďte druhy výzkumu, rozeberte vědeckou komunikaci, její vlastnosti a vzory

Věda

Pojem věda je chápán zpravidla v trojím smyslu:

1) Věda je specifická, vysoce kvalifikovaná lidská činnost směřující k získávání vědeckých poznatků. Tato činnost je zpravidla organizovaná, institucionalizovaná, ale zejména tvořivá.

2) Věda je soubor vědeckých poznatků, tedy výsledek činnosti, která k získání těchto poznatků vede. Nejde ovšem o nějakou nekontrolovatelnou sumu poznání – tyto poznatky musí být uspořádány, musí tvořit určitý systém, aby věda mohla plnit svou funkci, aby její poznatky byly srozumitelné a mohla sloužit jako zdroj podnětů, kterých lze využít v praxi.

3) Věda je určitý institucionální systém lidské činnosti. To znamená, že jsou pro zjišťování vědeckých poznatků budovány instituce a organizace se specifickým vybavením i patřičně vzdělanými lidmi.

Výzkum

Je označení pro získávání vědeckých znalostí plánovitým experimentování, analytickým zkoumáním získaných zkušeností, teoretickým rozborem vzájemného působení zákonitých souvislostí za daných i měnících se podmínek.

Na výzkum můžeme také nahlížet jako na obecně uznávané a vědecké výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství odborníků model problémů a model jejich řešení.

Druhy výzkumu

Výzkum je systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků, prováděná jako:

1. základní výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků. Může být iniciován na společenskou objednávku nebo dochází ke koncepčnímu rozvoji oboru i bez společenské objednávky.

2. aplikovaný výzkum – akční (změna stavu), kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí užití poznatků ve společnosti a v praxi (též průmyslový výzkum).

3. inovační výzkum - pro rozvoj a vývoj vědy a výzkumu je nezbytná vzájemná komunikace vědeckých poznatků (informací).

Vědecká komunikace vzniká vstupem vědeckých informací do komunikačního procesu.

Definice vědecké informace: je logická informace získaná v procesu poznání, která adekvátně odráží jevy a zákonitosti přírody, společnosti a myšlení, byla ověřena (verifikována) vědeckými metodami a využívá se v praxi.

Pod termínem vědecké komunikace se rozumí souhrn publikovaných, prezentovaných či popularizovaných informací o vědeckých objevech. Jejím primárním cílem je tyto informace šířit a seznamovat s nimi vědce pracující ve stejném oboru, oborech příbuzných a někdy i širokou veřejnost.

Informační pramen je prostředkem vědecké komunikace tvořený nosičem informací a množstvím informací. Může být: přenášený pomocí energie v prostoru (dialog, přednáška, rozhlas, televize, konference) Přenášený pomocí hmoty (dokumenty: knihy, časopisy, fotografie, záznamy, mapy, obrazy, plakáty, noty nebo na jiném nosiči: magnetofonové pásky, software, CD-ROM, multimediální programy).

Informační prameny dělíme na:

• primární (obsahují vlastní informaci)
• sekundární záznamy o existujících primárních pramenech
• terciární – bibliografie bibliografií, soupisy sekundárních pramenů

Vlastnosti vědeckých informací pro správné pochopení vědecké komunikace: Těmito vlastnostmi se vědecké informace odlišují od ostatních druhů sociální komunikace

• Přesnost
• Objektivnost
• Pravdivost
• Platnost
• Jednoznačnost
• Účelnost
• Společenská hodnota
• Stárnutí informace – snižování hodnoty v závislosti na čase
• Sémantická povaha – zachycené smysluplným souborem znaků
• Nezávislost na jazyku a nosiči – tentýž obsah má různé formy
• Specifická forma komunikace, vlastní vzory
• Kumulativnost – možnost redukce
• Nezávislost na tvůrcích
• Neaditivnost
• Nekomutativnost
• Neasociativnost