Pojem pneumatu a psychologie stoiků

Verze z 19. 4. 2016, 06:41, kterou vytvořil Karel.Malimanek (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Stoicismus == * nejvlivnější helénistická filosofická škola<br /> * název dostala podle athénské sloupové síně (STOA), kde se scházeli jej…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Stoicismus

  • nejvlivnější helénistická filosofická škola
  • název dostala podle athénské sloupové síně (STOA), kde se scházeli její stoupenci

Autoři

  • zakladatelem stoicismu byl Zenón z Kitia (336-264 př.n.l.) - původem foinický kupec, jenž měl při plavbě na rozbouřeném moři přijít o veškerý majetek; když obrátil svoji veškerou pozornost na filotofii, prý prohlásil: ,,Dobře jsem doplul, loď ztroskotav.
  • Chrysippos ze Sol (280-205 př.n.l.) - vypracoval hlavní podobu stoicismu
  • Panaitios z Rhodu (185-110 př.n.l.) - sídlo stoicismu na ostrově Rhodos, Panaitos šířil jeho myšlenky mezi římskou aristokracií, upravil přísné Chrysippovo pojetí, aby bylo blízké a přijatelné pro římské pragmatické myšlení. V tomto duchu poračoval i jeho žák Poseidónios z Apameie (135-51 př.n.l.).
  • Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) - vychovatel římského císaře Nerona, později pro podezření z podílu na spiknutí spáchal na rozkaz paranoidního Nerona sebevraždu.

v češtině mu vyšly knihy jako: Výbor z listů Luciliovi, Útěchy

  • Epiktétos z Hierápole (55-135 n.l.) - věnoval se hlavně etice, sám žil v prázdné chatrči, jeho životní zásadnou bylo: ,,Trp a odříkej se!
  • Marcus Aurelius Antonius (121-180 n.l.) - 'filosof na trůně'.
  • Ve svých zápiscích Hovory k sobě se věnuje filozofii, úvahám o stavu římské společnosti a hledání útěchy v těžkých časech v náručí filozofie.

,,Podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé; duše je nestálá, osud je záhadný; sláva je nespolehlivá. Krátce vše, co se týká těla, se podobá plynutá a co se týká duše - snu a dýmu. Život je boj a putování cizinou; posmrtná sláva je zapomenut. Co nás tedy může bezpečně vést? Jedině filozofie''[1].

  1. Aurelius, M. (1999). Hovory k sobě. Praha: Mladá fronta.