James a Dewey - přínos pro psychologii

William James (1842 - 1912)

• významný představitel amerického pragmatismu, profesor psychologie na Harvardově univerzitě
  
• jeho bratr Henry se stal známým spisovatelem (novela Utažení šroubu)
  
• autorem obsáhlé dvousvazkové učebnice Principy psychologie (Principles o psychology, 1890)

Psychologie

• Psychologii definuje jako vědu o mentálním životě - jeho fenoménech a podmínkách.
• Fenomén = bezprostřední vědomá zkušenost, kterou podmiňuje mozek
• Duševní dění je proud stavů, v němž nelze žádný stav najít dvakrát - je tedy nutné k němu přistupovat analyticky, ovšem musíme brát v úvahu, že vědomí je proud proměnlivých psychických stavů.
• Rozlišil já poznávající (I v angličtině = vlastní subjekt dění) a já poznávané (me v angličtině = souhrnem toho, co patří dané osobě a na co lze nahlížet).
• W. James je též znám svou teorií emocí, kterou vytvořil nezávisle na dánském fyziologovi Carlu Langovi. - James- Langova teorie uvádí, že percepce situace vede k tělesným změnám. Zaregistrováním těchto změn tělesného stavu vzniká emoce - emočně významné podněty nejprve působí fyziologicky, např. pláč a tyto fyziologické stavy poté působí na vznik emoce.
• W. James zásadně přispěl ke vzniku funkcionalismu = směr, jehož oblastí převažujícího zájmu jsou vědomé duševní procesy a jejich užitečné uplatnění v činnostech, kterými se člověk přizpůsobuje svému okolí.Výzkumnou metodou tohoto směru byla 'introspekce a pozorování. Filozofickým základem byl pragmatismus (praktický, nezaujatý), k jehož konstituování významně přispěl a podstatně ho rozvinul.
• Svůj zájem o mystiku a hraniční psychologické jevy zpracoval v díle Druhy náboženské zkušenosti (1930 přeložené do češtiny).

James Dewey (1859-1952)

• Významný představitel funkcionalismu a také pragmatismu
• Významným příspěvkem k funkcionalismu byl jeho článek (Koncept reflexního oblouku v psychologii), v kterém analyzoval obranné reflexní reakce. Dítě dle něj nereaguje čistě reflexivně, ale na úrovni vědomí registruje plamen svíčky, svou bolest a svou reakci, čímž získává životní zkušenost. Tato obranná reakce je součástí adaptace na jedinečné prostředí.
• Výchova = výcvik v potřebných návycích.
• Jeho hlavním pedagogickým heslem bylo: uč se činem - dítě potřebuje rozvinout komplikované interakční vzorce, samosttně jednat a myslet.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

• Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. SPN.