Aurelius Augustinus - psychologické názory v době patristiky

Aurelius Augustinus (354-430)

• narodil v severní Africe v Numidii jako syn pohanského otce a křesťanské matky.
  
• po výstředním a rozmařilém mládí v Kartágu byl přiveden četbou Cicerona k filosofii
  
• odešel do Říma, pak do Milána, kde nejdříve propadl hluboké filozofické skepsi vystřídané nadšením pro novoplatonismus, především Plótína, jehož vliv na něj nepřestal i později působit v jeho křesťanské filozofii
  
• přesto nakonec nebyl uspokojen ani novoplatonismem (na pravdu se podle něj dívali jen z dálky) a v roce 387 přestoupil ke křesťanství pod přímým vlivem biskupa Ambrože.
• v druhé polovině života vedl život v ústraní, z něhož ho vytrhlo až jmenování biskupem v Hippo Regius, kdetaké umírá roku 430 za obléhání tohoto města Vandaly
• mezi jeho nejznámější díla patří Vyznání, O svobodě vůle, O trojici a O obci boží
• jeho myšlenkový odkaz se prosadil v 5. a 6. století v celé křesťanské Evropě a jeho dílo se stalo určujícím duchovním dědictvím celého středověku.

Psychologické názory

• Základním motivem jeho nejvýznamnějšího spisu Vyznání je konflikt těla a ducha, hříšnosti a touhy po spirituálním životě v Bohu. Formou dlouhé modlitby se ve 13 knihách vyzpovídává ze svého pohnutého života až do okamžiku své konverze.

,,Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě''.

• Podle Augustina je lidská duše východiskem jistoty existence, v člověku je obsažen celý svět, a proto může najít Boha v sobě samém.
• Člověk se skládá z těla a nehmotné, nesmrtelné duše, která tělo proniká a oživuje.
• Duše má tři mohutnosti: paměť, myšlení a vůli.
• Prvotním hříchem člověk ztratil dar svobodné vůle a upadl do otroctví pudů a smyslnosti: jeho údělem je nemožnost nehřešit (učení o predestinaci).

• Dále věnoval pozornost paměti, zkoumal základní podmínky dobrého zapamatování.

,,Hle v prostranstvích, skrýších a nesčetných jeskyních mé paměti, jež jsou přeplněny nesčetnými druhy věcí, ať jsou tam skrze představy jako tělesa, nebo skrze sebe samy jako vědy, nebo skrze jakékoli pojmy a poznatky, jako hnutí mysli, která paměť přece chová, i když jich duch nevnímá, poněvadž vše jest v duchu, co jest v paměti - v těchto prostranstvích paměti se procházím a pobíhám sem tam, pronikám dokonce jak dalece mohu a - nikde není konce''.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

• Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.