Arabská psychologie a medicína

Obsah

Zatímco v Evropě dominovalo křesťanství, v arabském světě vznikly pro duchovní vývoj odlišné podmínky.
Arabové zakládali veřejné knihovny, rozvinuli algebru, zabývali se astrologií a chemií. Prostřednictvím studijních cestpoznávali kulturu jiných národů.
Arabští filozofové byli vědecky vzdělaní a činní, téměř všichni byli lékaři.
Čerpali z kvalitních překladů Aristotela, jehož spisy se do Evropy zprvu šířily právě v arabských překladech.

Lékař, přírodovědec a filozof, představitel východního islámu
Říkalo se mu kníže lékařů či třetí učitel (po Aristotelovi a al Fárábím)
Vycházel především z kriticky přehodnoceného Aristotela
Napsal velmi dlouho platné a užívané knihy – Kánon medicíny (jeho popis očního svalstva zůstává dosud v platnosti), Kniha uzdravení.
Rozlišuje vnější (smysly) a vntřní (soudnost, paměť, fantazie) zdroje činnosti duše.
Rozlišoval duši lidskou a duši vesmírnou (duši všeho).
Jako nejvyšší stupeň duše popisuje činný intelekt, který je i její jedinou nesmrtlenou složkou.

Představitelem západního islámu, na rozdíl od Avicenny (severní Afrika a maurské Španělsko)
Rozvádí aristotelismus, který je později averroisty šířen hlavně v severní Itálii.
Z velké části podrobné výklady Aristotelových spisů - v několika bodech svého učení se dostal do rozporu s islámskými fundamentálními zastánci islámského učení.
Zastánce monopsychismu – duše existuje jedna jediná, individuální lidská duše je jejím dočasným projevem a je spojena s mozkem
Domníval se, že individuální lidská duše je smrtelná. Je spojena s mozkem a hyne současně s tělem. Věčný je pouze aktivní intelekt, duch. Individuální lidská duše je jeho dočasným projevem, podobně jako je lidské tělo dočasným projevem hmoty.
Hmota a intelekt jsou věčné možnosti (potence) a formy bytí^[1].

Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.