Francouzská psychologie

Théodule Ribot (1839-1916)

• Byl prvním psychologem, který užil psychopatologii pro výklad obecných principů chování.
• Abnormální chování považoval za projev dezintegrace normální integrované osobnosti.
• Napsal také významné monografie o citech a pozornosti.
• Studoval tvůrčí činnost umělců a vědců, kterou rozdělil do čtyř fází — postavení problému, inkubace, iluminace a ověření.

Jean Martin Charcot (1825—1893)

• Francouzský psychiatr, lékař a učitel, působil v nemocnici V Salpetriére.
• V letech 1885—1886 u něj 19 týdnů stážoval Sigmund Freud.
• Charcot se zabýval především problematikou konverzních hysterických symptomů, k jejichž léčení používal hypnózu.
• Odmítal názor, že hysterie je předstíraná a že jí trpí pouze ženy. Chápal ji jako skutečné onemocnění, jež je projevem degenerativního onemocnění mozku. Na základě svých zkušeností nicméně konstatoval, že mnohé hysterické symptomy ignorují anatomii. Např. hysterická paralýza paže začíná v konečcích prstů a končí náhle přímo v rameni.
• Charcot dále upozornil na nápadnou podobnost mezi příznaky hysterie a stavy navozenými hypnózou. Pomocí hypnotických sugescí se mu dařilo konverzní symptomy nejen odstranit, ale také navodit.
• Při vysvětlení těchto jevů však Charcot odmítal jiná než fyziologická vysvětlení. O jejich psychologickou interpretaci se pokusil teprve Sigmund Freud.

Pierre Janet (1859—1947)

• Charcotův žák, který se rovněž zabýval neurózami.
• Zaměřil se především na studium tzv. traumatických vzpomínek, které chápal jako vzpomínky na události, které se lidské psychice nepodařilo asimilovat, tedy přiměřeně zpracovat.
• Zapomínání traumatických zážitků vysvělloval Janet tzv. disociací vědomí, jejíž podstatou je odsunutí psychických obsahů z vědomí do podvědomí.
• Obsahem traumatických vzpomínek jsou zpravidla psychické zážitky, nad nimiž neměla vědomá vůle dané osoby žádnou kontrolu.

Alfred Binet (1857-1911)

• přerušil studium medicíny kvůli psychologii. Sedm let pracoval v nemocnici Salpetriére, později se stal vedoucím laboratoře fyziologické psychologie na Sorbonně. Svá vysokoškolská studia nikdy nedokončil.
• Binet spolu Theodore Simonem vytvořili testy inteligence pro děti, které obsahovaly kognitivní úlohy umožňující měření mentálních schopností.
• Jejich práce znamenala počátek pozoruhodné ho rozvoje testů inteligence a jejich praktického využívání.
• Binetovy a Simonovy testy inteligence byly poprvé publikovány v roce 1905 (revize 1911).
• Obsahovaly soubory mentálních subtestů, které byly řazeny podle věku od 3 do 12, později do 15 let.
• Pro každý rok existovala testová baterie, kterou by průměrně inteligentní dítě příslušného věku mělo zvládnout. Některé děti byly schopné řešit úlohy určené pro vyšší věkové kategorie. Jejich tzv. mentální věk byl vyšší než věk chronologický. Jiné děti v úkolech, které odpovídaly jejich chronologickému věku, selhávaly.
• Binet se Simonem určovali intelektovou vyspělost dítěte na základě rozdílů mezi mentálním a chronologickým věkem. Německý psycholog William Stern později zavedl pojem inteligenční kvocient, který definoval jako podíl mentálního a chronologického věku.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.