Neobehaviorismus a operacionalismus

Neobehaviorismus

• Raný behaviorismus reprezentovaný především pracemi Watsona a dalších převážně neurofyziologicky orientovaných psychologů končí přibližně rokem 1930.
• V této době nastupuje další generace behavioristů, která se zaměřuje na studium procesů učení, a to u lidí i u zvířat.
• Tolman zavádí do výstavby behavioristických pojmů termín intervenující proměnná.
• Podle Tolmana není chování pouhou bezprostřední reakcí na podnět, ale je ovlivňováno řadou vnitřních proměnných, k nimž patří dědičnost, minulá zkušenost a zralost (s ohledem na věk).

Edward Lee Thorndike (1874-1949)

• Navazují na něj mnozí neobehavioristé.
• Experimentoval se zvířaty, především s kočkami. V jednom z jeho klasických pokusů byla hladová kočka opakovaně dávána do klece, před níž ležela potrava. Kočka se mohla dostat ven, pokud se jí podařilo provést nějaký jednoduchý mechanický úkon, např. šlápnout na pedál či páčku umístěnou v kleci, což mělo za následek otevření dvířek. Kočka se na základě náhodného zkoušení, metodou pokusu a omylu, brzy naučila klec otevřít.
• Tento typ učení, instrumentální podmiňování je podle Thorndikea řízen zákonem efektu: je-li nějaké chování posíleno, tedy vede k uspokojivým důsledkům, pak se zvyšuje pravděpodobnost, že se toto chování v budoucnosti vyskytne častěji než jiné typy reakcí.
• Z náhodných reakcí vybírají organismy ty, které vedou k pozitivním dnásledkům.

Burrhus Frederic Skinner (1904-1990)

• Orientoval se na studium operantního podmiňování = chování posilovaného svými důsledky v průběhu provádění určitých činností
• Studoval je především na krysách, holubech a lidech.
• Skinner na základě svých experimentů rozlišil tři různé druhy posílení, které ovlivňují častost instrumentální reakce u zvířat. Jsou jimi pozitivní posílení, negativní posílení a tresty. Při pozitivním posílení vede chování ke kladným, příjemným či uspokojivým výsledkům. Při negativním posílení jsou důsledky chování kladné v tom smyslu, že něco negativního přestane působit, nebo se vůbec nevyskytne. V případě trestů vede chování k nepříjemným důsledkům.
• Skinner kladl důraz na empirii a ke zobecnění faktů dospíval velmi pomalu.
• K jeho velkým tématům patřilo studium verbálního chování v rámci mezilidské komunikace, které chápal jako typ podmiňování, v němž posílení je zprostředkováno slovem či verbální odpovědí jiné osoby.

Edward Chace Tolman (1886-1959)

• Zavedl do behaviorismu pojem intervenující proměnná
• Rozlišovat chování molekulární (reflexy) a molární, což jsou smysluplné behaviorální celky.
• Molární chování je ovlivňováno kognitivními faktory. Např. myš běžící bludištěm pro potravu si podle Tolmana utváří jeho kognitivní mapu, tedy mentální reprezentaci bludiště, jeho tvaru.
• Na základě řady experimentů Tolman prokázal, že se myši učí i tehdy, když jejich chování není bezprostředně posilováno. Tento jev označil jako latentní učení.

Operacionalismus

Percy Williams Bridgman (1882-1961)

• Vydal spis Logika moderních věd, v němž navrhl revizi všech odborných termínů.
• Věda by měla používat pouze operacionálně definované pojmy, které můžeme definovat pouze za pomocí souboru operací vedoucích k jejich ustanovení.
• Zdánlivě stejný pojem je používán různě, pokud při jeho měření používáme odlišný soubor operací.

Stanley Smith Stevens (1906-1973)

• podle něho můžeme využít operacionální definice pro pojmy jako hlad, úzkost, agrese, či paměť, aniž bychom se zpronevěřili východiskům pozitivismu, například hlad lze definovat počtem hodin bez příjmu potravy.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.